ABZ.cz: slovník cizích slov - online hledání
Výsledky hledání výrazu s
| cizí slovo | odpovídající význam | vlastnosti | detail | |
|---|---|---|---|---|
| stresy a psychická mikrotraumata na školách | >> | Stres patří k životu jako vzduch a dýchání. Existuje jediný způsob, jak se stresu vyhnout: zemřít (Hans Selye). Nejhlubší podstatou lidské přirozenosti je potřeba být uznáván. (W. James). STRESY A DUŠEVNÍ TRAUMATA prožívaná žáky a žákyněmi, studenty a studentkami i učiteli a učitelkami na českých školách nemají většinou ráz extrémních makrotraumat (jako je např. přímé ohrožení života nebo zdraví), ale spíše méně nápadných a většinou krátkodobých mikrotraumat. Somatická makrotraumata jsou často na školách způsobena nezáměrně a nechtěně (jde např. o úrazy při sportování). Většinou je takové makrotrauma současně traumatem pro postiženého i psychickým traumatem pro toho, kdo je nechtěně způsobil. Zaměříme se zde pouze na psychická mikrotrumata. PSYCHICKÁ MIKROTRAUMATA jsou prožitky neúspěšnosti, verbální agresivity, urážení, ponižování, ztrapňování, skandalizace, dehonestace, které na (zejména mají-li chronický, dlouhodobý ráz) mohou mít nepříznivý dopad na vývoj a rozvoj osobnosti dětí i na psychické a sociální i somatické zdraví dětí i dospělých. Náš příspěvek o stresech a o psychické traumatizaci vychází z akčního výzkumu kolaboratorní ohniskové skupiny vysokoškolských studentů (mužů bylo 57 a žen 94), kteří dali k dispozici své vzpomínky na zážitky z docházky do mateřských, základních, středních i vysokých škol, které mohly ohrozit jejich duševní nebo sociální zdraví a zdravý vývoj jejich osobnosti. (Celkem 15 % zkoumaných studentů uvedlo, že nepříjemné zážitky prožité ve škole patřily mezi jejich největší dosavadní životní traumata). Akční výzkum jsme zvolili proto, že je zaměřený na poznávání, hodnocení a zkvalitňování praxe (také edukační praxe na všech typech škol). V akčním výzkumu se objevovaly nejčastěji stížnosti žáků a studentů na dehonestaci ze strany pedagogických pracovníků a jejich cholerický nebo citově chladný způsob jednání se žáky a studenty. Choleričnost byl ovšem málo diferencovaný pojem. Skrýval v sobě nejen např. cholerický temperament pedagogů, ale i jejich případné poruchy osobnosti, zvýšený neuroticismus, neurózu a případně i jiné psychopatologické tendence. Polovina zkoumaných studentů popisovala šikanu od pedagogů (bossing) a od spolužáků (mobbing). Trápení, jež způsobujeme druhým, pronásleduje nás jako stín (Krišna). DRUHY PSYCHICKÉ TRAUMATIZACE Jak makrotraumatizaci, tak mikrotraumatizaci si můžeme rozdělit na primární, sekundární, terciární a kvartérní. Běžnější bývá třídění psychotraumatizace jenom na primární (týkající se přímo vlastní osoby) a sekundární (týkající se především jiných osob). Další možné třídění je na psychickou traumatizaci individuální a skupinovou, která je pro školství dost typická. Často bývají psychicky traumatizovány nejen jednotlivci, ale celé třídy žáků a žaček. Primární psychická traumatizace znamená situaci, v níž je žák, student nebo učitel přímo osobně, sám obětí šikany, tělesného trestu (který třeba byl určen původně i někomu jinému), ponižování, např. prožívá emoční nepohodu (např. úzkosti, strach, děs, ponížení, stud), bezmoc, neúspěšnost, dehonestaci, hostilitu ze strany okolí, averzi, pocity nespravedlivosti (např. z výtky, důtky nebo snížené známky z chování) , posměch, ironii, uštěpačnost, ztrapňování, mocenskou manipulaci, perzekuci. U dětí v mateřských školách bývá častá traumatizace z nucení k dojídání neoblíbených jídel. Někdy dochází ke kombinaci šikany jednotlivce pedagogy i spolužáky. Občas některý z takto postižených žáků končí na dlouhodobém psychiatrickém léčení. Primární psychotraumatizace bývá většinou prožívána ze všech typů traumatizace nejintenzivněji. Poškozuje duševní a emoční pohodu nejintenzivněji. Může být způsobena úmyslně, intencionálně i nezáměrně, neúmyslně. Ilustrativní příklad primární psychotraumatizace žáků střední školy popisuje jedna z posluchaček vysoké školy: ,, na gymnáziu jsme měli učitele fyziky, který byl autorem publikace o fyzice. Nutil všechny studenty, aby si tuto publikaci zakoupili a naučili se ji memorovat. Rád nás zkoušel ústně a když jsme nestihli správně odpovědět, než napočítal do tří, tak jsme dostali dvě pětky. Špatné známky nám vždycky rozmnožoval, ale jedničky a dvojky jsme dostávali jen osamocené. Když jsme něco moc nechápali nebo to neuměli správně formulovat, tak se nás zeptal, zda chceme čtyřku nebo pětku a s posměšným úsměvem dodal, že pětečky dává nerad. Jednou při hodnocení žákova výkonu pravil: ukaž ksicht, a když si ho prohlédl tak nahlas pro celou třídu pronesl: ,, s takovým ksichtem nemůžeš dostat dobrou známku". Jeho oblíbenou byla také věta: Projdi se trochu, stojíš si na vedení. Jednomu spolužákovi dokonce řekl, že takového debila jako je on ještě neviděl, že je, vážnou genetickou chybou lidstva. Rád trhal žákům sešity. Stěžoval si, že je hrozné být učitelem, když jsou děti tak blbé. Občas házel po žácích své klíče a fackoval je. Často opakoval: Je Bůh, pak jsem já, pak dlouho nic, pak je pan ředitel, pak dlouho nic, pár kupek hnoje a pak jste ještě vy. Jestli nebude klid, tak vyhodím někoho z okna. Žáky se nesnažil zapamatovat jmény, tak každému říkal Hurvínku nebo Fridolíne. Termíny písemné práce zadával pravidelně se slovy: Chlapci to pochopí a dívky se to nauč nazpaměť. Začala jsem nesnášet nejenom tohoto učitele, ale i fyziku jako předmět, uvedla na závěr studentka." Uveďme ještě příklad i na psychickou primární psychotraumatizaci učitelů: v současné době pedagogové často pořádají zahraniční cesty s celými třídami což bývá někdy dost psychicky traumatizující. Při jedné takové cestě naloďovali celou třídu do trajektu. Učitelé a učitelky doporučili ospalým dětem vzít si z autobusu, který byl v podpalubí jen nejnutnější věci a rychle se přesunout na palubu. Operativně ubytovali děti do kajut po čtyřech a zkontrolovali počty dětí. V jedné kajutě viděl kontrolující učitel jen tři chlapce. Na dotaz, kde je čtvrtý mu bylo odpovězeno, že je ve sprše. Ráno se všichni sešli u snídaně. A opět se počítalo. A to několikrát. Chyběl však jeden žák. Spolužáci jednoho chlapce po chvíli přiznali, že čtvrťák Kuba nebyl v kajutě celou noc. Po neúspěšném pátrání učitelů po Kubovi na lodi požádali stresovaní a psychicky traumatizovaní učitelé o pomoc policii. Někteří spolužáci, a to především některé dívky začaly šířit paniku, plakat, naříkat a zoufat si. Policie také žáka nenašla. Blížila se doba, kdy se měla celá třída opět přemísťovat do autobusu. Stres učitelů i spolužáků se zvyšoval a stupňoval. Na cestě do podpalubí je potkal jeden z řidičů autobusu, který jim rozčileně sdělil, že pod sedadlem našel v autobusu spícího jednoho ze žáků třídy. Byla to pro traumatizované učitele velká úleva. Jak se to stalo? Děti si během cesty v autobuse zavedly speciální systém pro spaní. Jeden spal na dvousedadle a druhý si ustlal k odpočinku pod sedadlem. Při přesunu žáků z autobusu do kajut se pod sedadlem spící Kuba neprobudil a nikdo, si ho pod dekou nevšiml. Dokonce ne ani řidiči při kontrole autobusu před odchodem na palubu. Kuba byl naštěstí flegmatický pohodář, bral věci sportovně, a dokonce mu ani příliš nevadilo, že přišel o dobrou snídani na lodi. Spolubydlící chlapce byli pokáráni, že Kubu v noci zatajili. Učitelé se cítili velice psychicky i fyzicky vyčerpaní, ale i šťastní, že vše dobře dopadlo. Za sekundární psychotraumatizaci považujeme situaci, když žák, student nebo pedagog nejsou přímo vystaveni traumatizaci své vlastní osoby, nejsou přímou obětí, ale byli svědky přímé traumatizace někoho, kdo je jim blízký, např. spolužáka, přítele, příbuzného, kolegy či kolegyně. Sociálně percipovali jejich traumatizaci, což mělo nepříznivý vliv na jejich vlastní prožívání, a i na jejich vlastní psychickou nepohodu. Ta však bývá většinou méně intenzivní než psychotraumatizace primární. Příkladem je psychická traumatizace spolužačky Pavlíka v prvním ročníku základní školy: spolužačka sledovala, jak se Pavlík přihlásil učitelce, že potřebuje jít na záchod. Před tím se, jak si všimli i další spolužáci, divně kroutil. Přestávka měla začít za deset minut. Paní učitelka se cholericky rozčílila, křičela, že to musí do přestávky vydržet a na záchod ho nepustila. A Pavlík se pomočil. Začal plakat. Učitelka mu vynadala za tuto nehodu a před celou třídou ho zesměšnila. Spolužáci se mu však nesmáli. Litovali ho. Učitelka ho nechala do přestávky sedět v lavici po zazvonění ho s odporem odvedla do ředitelny. Někteří žáci byli touto situací stresováni také, i když se jich to přímo netýkalo. Terciární psychotraumatizace znamená takovou situaci, kdy je žák, student nebo učitel přímým svědkem psychické traumatizace osob, které však před tím neznal a neměl k nim žádný osobní vztah, ale přesto prožívá při jejich traumatizaci psychickou nepohodu..Terciární traumatizace má zpravidla menší intenzitu než traumatizace primární a sekundární. Ilustrativním příkladem může být opakování látky ke státní závěrečné zkoušce u dvou studentů (kamarádů), kteří se rozhodli společně opakovat na studentských kolejích. Jejich opakování látky však bylo narušeno terciární psychickou traumatizací, když na koleje přišel rozčilený manžel, kterému byla jeho žena nevěrná se studentem. Manžel přišel tohoto studenta zmlátit, takže student byl celý od krve. Kamarádi učící se ke zkoušce zbitého studenta neznali, ale zážitek jim další učení se ke zkoušce narušil. Kvartérní psychotraumatizace je dána takovou situací, kdy je žák, student nebo učitel dodatečně informován o psychické traumatizaci jiných osob verbálně nebo vizuálně (např. filmem). Jde-li o senzitivní či dokonce hypersenzitivní osobnost, může i taková prezentace psychické traumatizace jiných jemu neznámých osob mít nepříznivý vliv na jeho psychickou pohodu. Mívá však zpravidla menší intenzitu než traumatizace primární, sekundární a terciární. Uvádíme příklad na důvody odcházení divačky a posluchačky od zpráv televize: Proč od zpráv televize odcházím? Odcházím z důvodu, že během televizních novin jsou nám převážně poskytovány informace s negativními příklady. Během pořadu jsou nám představování pachatelé trestných činů, hádky a urážky politiků, který z nich se dopustil protiprávního přestupku, jaká máme očekávat zdražení a podobně. Myslím si, že v televizním zpravodajství, a nejen v něm chybí vyváženost mezi negativními a pozitivními pořady. Symptomy psychické traumatizace žáků i učitelů Prvním a nejčastějším projevem psychické traumatizace je hyperarousal, hyperexitace, hypervigilita, tj. nadměrné vzrušení, nadměrná bdělost a aktivace až hyperaktivace, psychická tenze, nabuzenost, vylekanost, vyplašenost, stálé očekávání nebezpečí, konfliktu, nového stresu, frustrace. Může být pouze situační, krátkodobá nebo i dlouhodobá. Zda se, že pro některé učitele je v důsledku jejich poruch osobnosti, temperamentu nebo profesní deformace taková reaktivita setrvalým stavem typickým pro jejich chování a jednání. Žáci a studenti většinou hovoří o tom, že tito učitelé mají cholerické jednání nebo cholerický temperament, provázený sklonem ke křiku, nadávkám, posměchu, ironii, svévoli, tělesným trestům a dehonestování žáků a studentů, které takový učitel považuje za nějak problémové. Dalo by se říci, že učitelé se stabilizovaným hyperexitovaným chováním považují toto chování a jednání za užitečnou zastrašovací přizpůsobovací techniku, která redukuje značnou část hyperaktivit, asertivit až agresivit ze strany aktivních a sebevědomých žáků a studentů, protože u nich vyvolává úzkostné reakce nebo dokonce pocit strachu z učitele. Druhým nejčastějším příznakem psychické traumatizace bývá intruzivní chování a prožívání, které je tvořeno otravnými, neodbytnými, obsesně se vracejícími pocity z psychické traumatizace a někdy dokonce i sklony ke kompulzím. Neustále představování si traumatické situace a přemýšlení o tom co se stalo, bývá provázeno tzv. flashbacky, zpětnými záblesky, které vedou k podobným prožitkům jako vyvolala původní skutečná traumatická situace. Třetím častým příznakem psychické traumatizace bývá tzv. psychická konstrikce, jakési vnitřní duševní stažení, sevření, jakési psychické imobilizující zaškrcení, zúžení, které může mít nejen akutní, ale i chronický ráz. Jde o deformované vnímání, které má ráz pasivního obranného přizpůsobovacího mechanismu. Způsobuje i jakousi dočasnou anestezii vůči prožívané psychické traumatizaci. Jde o únikovou reakci. Žáci a studenti často uváděli tyto symptomy své psychotraumatizace: redukci vlastní sebedůvěry a sebejistoty, když byla zesměšňována jejich inteligence nebo vzhlednost, hmotnost či oblečení, averzi vůči učiteli a jeho předmětu, blok logického uvažování a myšlení, chronický strach z chování, cholerického učitele, strach až fobie ze zkoušení a nespravedlivého známkování, bolesti hlavy, poruchy spánku, bolesti břicha, zvracení, střevní problémy, celkovou nevolnost až mdloby, celkově zvýšený neuroticismus. Úroveň psychické vulnerability (zranitelnosti) u žáků, studentů i učitelů Všichni lidé, děti ani dospělí nemají stejnou úroveň psychické zranitelnosti, a to ani aktuální, ani dlouhodobé, setrvalé. Někteří lidé jsou odolnější, zdolnější. Mají tzv. hroší kůži, ale jiní lidé jsou senzitivní nebo dokonce hypersenzitivní. S touto skutečností by se mělo počítat zejména ve školství při výchově opaku vulnerability, což je resilience. Je to určitý souhrn vlastností a rysů osobnosti, který může mít souhrnný název osobní zdatnost, osobnostní pevnost (hardiness), adekvátní schopnost a dovednost adaptace, osobnostní odolnost vůči nepříznivým a náročným životním situacím a událostem. Je to fenomén, který pomáhá při prevenci nezdravého prožívání různých distresů. Jde o preventivní i aktuální protektivní fenomén vnitřního vyrovnávání se ze stresem. Resilience jako odolnost vůči zátěžím, osobnostní nezdolnost by proto měla být dobře hodnocena a doceňována a rozvíjena nejen při výchově např. v rodině a ve škole, ale i při sebevýchově. Každý člověk má svou specifickou a individuální úroveň a míru adaptační kapacity tj. schopnosti a dovednosti řešit a zvládat problémy, konflikty, stresy a náročné životní situace. Tato kapacita však někdy v čase kolísá. Do jisté míry může jít i o vrozenou, geneticky podmíněnou záležitost. K psychickým traumatům jsou náchylnější lidé senzitivní až hypersenzitivní, vyčerpaní po prodělaných chorobách nebo úrazech a operacích, osoby s malou sebedůvěrou a sebejistotou, málo psychicky integrované. Senzitivní osobnost prožívá sama psychické trauma, když nechtěně, nezáměrně traumatizovala někoho ve svém okolí. Fáze prožívání psychických traumat ve škole 1. První fáze adaptačního syndromu podle H. Selye je alarmová, poplachová, pohotovostní. Projevuje se silnou excitaci, hyperarousalem, vzrušením. 2. Druhá fáze adaptačního syndromu je rezistence (odolávání, vzdorování, adaptování se). Organismus si na traumatizaci chce zvyknou, přizpůsobit se. Objevují se však v této fázi často obsese a intruze. 3. Třetí fáze adaptačního syndromu je exhausce (vyčerpání), což je komplexní, holistické, celostní selhání adaptačních a regulačních mechanismů organismu. Výsledkem toho je či může být vážné ohrožení zdraví i života. Prevence a terapie psychických traumatizací ve školách Primární prevence psychické traumatizace ve škole Jde o adekvátní informovanost učitelů i rodičů, jak předcházet s zabránit vzniku závad a poruch psychického zdraví žáků, studentů i učitelů samotných a jak si budovat zdravý životní styl a zdravé sociální komunikační dovednosti. Hodně záleží na osvětě propagující zdravý životní styl. Sekundární prevence psychické traumatizace Sem patří správné diagnostikování závad a poruch vzniklých z psychické traumatizace ve škole a jejich napravování. včasné rozpoznání psychosociálních problémů, které již vznikly jsou podmínkou pro jejich adekvátní nápravu. Doporučuje se správně aplikovaný debriefing a krizová intervence, poradenství a psychoterapie. Terciární prevence psychické traumatizace Jde o předcházení dalšího zhoršování již rozvinuté závady nebo poruchy s vědomím, že úplné vyléčení bude budˇ velmi obtížné nebo nemožné. Zdůrazňuje se zde i svépomoc, self care (péče, kterou laici, nezdravotníci zodpovědně poskytují sami sobě, popřípadě vzájemně, např. v rodině nebo na pracovištích: self care zahrnuje např. první pomoc, podávání léků a psychosociální péči), resocializace a socioterapie, Kvartérní prevence psychické traumatizace Jde o identifikování rozvinuté a chronické závady či poruchy, kterou již patrně nelze odstranit úplně, ale je možno alespoň zmírnit některé její důsledky. Velkou roli zde opět hraje odborně informovaná sebepéče a podpůrná sociální komunikace. Psychosociální a pedagogická opora a pomoc při zjištění akutní psychické traumatizace Především je třeba osobě psychicky traumatizované umožnit defusing, tj. možnost spontánně se svěřit a uvolnit se v rozhovoru (alespoň částečně) z nahromaděných a neodreagovaných explozivních emocí. Jde i o laickou sociální oporu neodborníků, přátel, spolužáků, spolupracovníků či příbuzných. Dítě i dospělý, která prošel akutní psychickou traumatizací by měl mít možnost vyplakat se, vykřičet se, postěžovat si, vynadávat si, odreagovat se, relaxovat se. Není vhodné přesvědčovat ho, že je statečný a že si proto pomůže i bez naříkání a pláče, a i bez pomoci ostatních. Příkladem defusingu poskytnutého starším sourozencem po ostrém konfliktu žačky prvního ročníku s učitelkou. Žačka byla vyhubována za to, že napovídala spolužačce při písemce z počtů. O přestávce utíkala za svým bratrem, který byl žákem na druhém stupni školy. Všechno mu řekla a velice přitom plakala. Bratr ji uklidňovala a řekl jí: ,,Učitelku Kačko někdo ráno rozčílil a ty jsi to bohužel schytala. Nic si z toho nedělej. Zase bude dobře. Jenom zhluboka dýchej". Doprovodil ji do třídy a pomohl jí nachystat pomůcky na další hodinu. Po přestávce odešel do své třídy. Kačka čekala pokračování konfliktu, ale učitelka dělala, jako by se nic nestalo, což Kačku příjemně překvapilo. Další vhodný postup je zajistit osobám postiženým osobám debriefing, tj. jednorázovou oficiální poradu (často skupinovou) na které bude provedena neodkladná odborná analýza traumatické události a navržena adekvátní antitraumatická intervence nebo nápravná odborná péče. Někdy je třeba zajistit i odbornou a specializovanou antitraumatickou intervenci. Jde např. o dlouhodobější odbornou poradenskou nebo psychoterapeutickou péči, kterou realizují psychologové nebo psychiatři, speciální a sociální pedagogové, příslušníci tzv. pomáhající profese (helping professions). Dobrým řešením bývá ve zdůvodněných případech i změna třídy nebo školy. Literatura KOHOUTEK, R. Patopsychologie a psychopatologie pro pedagogy. Brno: Masarykova univerzita, 2007. 260 stran. ISBN 978-80-201-4434-0. |  | » stresy a psychická mikrotraumata na školách |
| stresy a psychická traumata na školách. | >> | STRESY A DUŠEVNÍ TRAUMATA prožívaná žáky a žákyněmi, studenty a studentkami i učiteli a učitelkami na českých školách nemají většinou ráz extrémních makrotraumat, jako je např. přímé ohrožení života nebo zdraví, ale spíše méně nápadných a většinou krátkodobých mikrotraumat. Somatická makrotraumata jsou často na školách způsobena nezáměrně a nechtěně (jde např. o úrazy při sportování). Většinou je takové makrotrauma současně traumatem pro postiženého i psychickým traumatem pro toho, kdo je nechtěně způsobil. Zaměříme se zde pouze na psychická mikrotraumata. PSYCHICKÁ MIKROTRAUMATA jsou prožitky neúspěšnosti, verbální agresivity, urážení, ponižování, ztrapňování, skandalizace, dehonestace, které na (zejména mají-li chronický, dlouhodobý ráz) mohou mít nepříznivý dopad na vývoj a rozvoj osobnosti dětí i na psychické a sociální i somatické zdraví dětí i dospělých. Vycházíme z akčního výzkumu kolaboratorní ohniskové skupiny vysokoškolských studentů (mužů bylo 57 a žen 94), kteří dali k dispozici své vzpomínky na zážitky z docházky do mateřských, základních, středních i vysokých škol, které mohly ohrozit jejich duševní nebo sociální zdraví a zdravý vývoj jejich osobnosti. (Celkem 15 % zkoumaných studentů uvedlo, že nepříjemné zážitky prožité ve škole patřily mezi jejich největší dosavadní životní traumata). Akční výzkum jsme zvolili proto, že je zaměřený na poznávání, hodnocení a zkvalitňování praxe (také edukační praxe na všech typech škol). V akčním výzkumu se objevovaly nejčastěji stížnosti žáků a studentů na dehonestaci ze strany pedagogických pracovníků a jejich ,,cholerický" nebo citově chladný způsob jednání se žáky a studenty.,,Choleričnost" byl ovšem málo diferencovaný pojem. Skrýval v sobě nejen např. cholerický temperament pedagogů, ale i jejich případné poruchy osobnosti, zvýšený neuroticismus, neurózu a případně i jiné psychopatologické tendence. Polovina zkoumaných studentů popisovala šikanu od pedagogů (bossing) a od spolužáků (mobbing). DRUHY PSYCHICKÉ TRAUMATIZACE Jak makrotraumatizaci, tak mikrotraumatizaci si můžeme rozdělit na primární, sekundární, terciární a kvartérní. Běžnější bývá třídění psychotraumatizace jenom na primární (týkající se přímo vlastní osoby) a sekundární (týkající se především jiných osob). Další možné třídění je na psychickou traumatizaci individuální a skupinovou, která je pro školství dost typická. Často bývají psychicky traumatizovány nejen jednotlivci, ale celé třídy žáků a žaček. Primární psychická traumatizace znamená situaci , v níž je žák, student nebo učitel přímo osobně, sám obětí šikany, tělesného trestu (který třeba byl určen původně i někomu jinému), ponižování, např. prožívá emoční nepohodu (např. úzkosti, strach, děs, ponížení, stud), bezmoc, neúspěšnost, dehonestaci, hostilitu ze strany okolí, averzi, pocity nespravedlivosti (např. z výtky, důtky nebo snížené známky z chování) , posměch, ironii, uštěpačnost, ztrapňování, mocenskou manipulaci, perzekuci. U dětí v mateřských školách bývá častá traumatizace z nucení k dojídání neoblíbených jídel. Někdy dochází ke kombinaci šikany jednotlivce pedagogy i spolužáky. Občas některý z takto postižených žáků končí na dlouhodobém psychiatrickém léčení. Primární psychotraumatizace bývá většinou prožívána ze všech typů traumatizace nejintenzivněji. Poškozuje duševní a emoční pohodu nejintenzivněji. Může být způsobena úmyslně, intencionálně i nezáměrně, neúmyslně. Ilustrativní příklad primární psychotraumatizace žáků střední školy popisuje jedna z posluchaček vysoké školy: ,, na gymnáziu jsme měli učitele fyziky, který byl autorem publikace o fyzice. Nutil všechny studenty, aby si tuto publikaci zakoupili a naučili se ji memorovat. Rád nás zkoušel ústně a když jsme nestihli správně odpovědět než napočítal do tří, tak jsme dostali dvě pětky. Špatné známky nám vždycky rozmnožoval, ale jedničky a dvojky jsme dostávali jen osamocené. Když jsme něco moc nechápali nebo to neuměli správně formulovat, tak se nás zeptal, zda chceme čtyřku nebo pětku a s posměšným úsměvem dodal, že ,,pětečky"dává nerad. Jednou při hodnocení žákova výkonu pravil: ,,ukaž ksicht" a když si ho prohlédl tak nahlas pro celou třídu pronesl: ,, s takovým ksichtem nemůžeš dostat dobrou známku". Jeho oblíbenou byla také věta: ,,Projdi se trochu, stojíš si na vedení". Jednomu spolužákovi dokonce řekl, že takového debila jako je on ještě neviděl, že je,, vážnou genetickou chybou lidstva". Rád trhal žákům sešity. Stěžoval si, že je hrozné být učitelem, když jsou děti tak blbé. Občas házel po žácích své klíče a fackoval je. Často opakoval: ,, Je Bůh, pak jsem já, pak dlouho nic, pak je pan ředitel, pak dlouho nic, pár kupek hnoje a pak jste ještě vy. Jestli nebude klid, tak vyhodím někoho z okna."Žáky se nesnažil zapamatovat jmény, tak každému říkal Hurvínku nebo Fridolíne. Termíny písemné práce zadával pravidelně se slovy: ,,Chlapci to pochopí a dívky se to nauč nazpaměť." Začala jsem nesnášet nejenom tohoto učitele , ale i fyziku jako předmět, uvedla na závěr studentka." Uveďme ještě příklad i na psychickou primární psychotraumatizaci učitelů: v současné době pedagogové často pořádají zahraniční cesty s celými třídami což bývá někdy dost psychicky traumatizující. Při jedné takové cestě naloďovali celou třídu do trajektu. Učitelé doporučili ospalým dětem vzít si z autobusu, který byl v podpalubí jen nejnutnější věci a rychle se přesunout na palubu. Operativně ubytovali děti do kajut po čtyřech a zkontrolovali počty dětí. V jedné kajutě viděl kontrolující učitel jen tři chlapce. Na dotaz, kde je čtvrtý mu bylo odpovězeno, že je ve sprše. Ráno se všichni sešli u snídaně. A opět se počítalo. A to několikrát. Chyběl však jeden žák. Spolužáci jednoho chlapce po chvíli přiznali, že čtvrťák Kuba nebyl v kajutě celou noc. Po neúspěšném pátrání učitelů po Kubovi na lodi požádali stresovaní a psychicky traumatizovaní učitelé o pomoc policii. Někteří spolužáci, a to především některé dívky začaly šířit paniku, plakat, naříkat a zoufat si. Policie také žáka nenašla. Blížila se doba, kdy se měla celá třída opět přemísťovat do autobusu. Stres učitelů i spolužáků se zvyšoval a stupňoval. Na cestě do podpalubí je potkal jeden z řidičů autobusu, který jim rozčileně sdělil, že pod sedadlem našel v autobusu spícího jednoho ze žáků třídy. Byla to pro traumatizované učitele velká úleva. Jak se to stalo? Děti si během cesty v autobuse zavedly speciální systém pro spaní. Jeden spal na dvousedadle a druhý si ,,ustlal" pod sedadlem. Při přesunu žáků z autobusu do kajut se pod sedadlem spící Kuba neprobudil a nikdo, si ho pod dekou nevšiml. Dokonce ne ani řidiči při kontrole autobusu před odchodem na palubu. Kuba byl naštěstí flegmatický pohodář, bral věci sportovně a dokonce mu ani příliš nevadilo, že přišel o dobrou snídani na lodi. Spolubydlící chlapce byli pokáráni, že Kubu v noci zatajili. Učitelé se cítili velice psychicky i fyzicky vyčerpaní, ale i šťastní, že vše dobře dopadlo. Za sekundární psychotraumatizaci považujeme situaci, když žák, student nebo pedagog nejsou přímo vystaveni traumatizaci své vlastní osoby, nejsou přímou obětí, ale byli svědky přímé traumatizace někoho, kdo je jim blízký, např. spolužáka, přítele, příbuzného, kolegy či kolegyně. Sociálně percipovali jejich traumatizaci, což mělo nepříznivý vliv na jejich vlastní prožívání a i na jejich vlastní psychickou nepohodu. Ta však bývá většinou méně intenzivní než psychotraumatizace primární. Příkladem je psychická traumatizace spolužačky Pavlíka v prvním ročníku základní školy: spolužačka sledovala, jak se Pavlík přihlásil učitelce, že potřebuje jít na záchod. Před tím se, jak si všimli i další spolužáci, divně kroutil. Přestávka měla začít za deset minut. Paní učitelka se cholericky rozčílila, křičela, že to musí do přestávky vydržet a na záchod ho nepustila. A Pavlík se pomočil. Začal plakat. Učitelka mu vynadala za tuto nehodu a před celou třídou ho zesměšnila. Spolužáci se mu však nesmáli. Litovali ho. Učitelka ho nechala do přestávky sedět v lavici po zazvonění ho s odporem odvedla do ředitelny. Někteří žáci byli touto situací stresováni také, i když se jich to přímo netýkalo. Terciární psychotraumatizace znamená takovou situaci, kdy je žák, student nebo učitel přímým svědkem psychické traumatizace osob, které však před tím neznal a neměl k nim žádný osobní vztah, ale přesto prožívá při jejich traumatizaci psychickou nepohodu.Terciární traumatizace má zpravidla menší intenzitu než traumatizace primární a sekundární. Ilustrativním příkladem může být opakování látky ke státní závěrečné zkoušce u dvou studentů ( kamarádů), kteří se rozhodli společně opakovat na studentských kolejích.. Jejich opakování látky však bylo narušeno terciární psychickou traumatizací, když na koleje přišel rozčilený manžel, kterému byla jeho žena nevěrná se studentem . Manžel přišel tohoto studenta zmlátit, takže student byl celý od krve. Kamarádi učící se ke zkoušce zbitého studenta neznali, ale zážitek jim další učení se ke zkoušce narušil. Kvartérní psychotraumatizace je dána takovou situací, kdy je žák, student nebo učitel dodatečně informován o psychické traumatizaci jiných osob verbálně nebo vizuálně (např. filmem). Jde-li o senzitivní či dokonce hypersenzitivní osobnost, může i taková prezentace psychické traumatizace jiných jemu neznámých osob mít nepříznivý vliv na jeho psychickou pohodu. Mívá však zpravidla menší intenzitu než traumatizace primární, sekundární a terciární. Uvádíme příklad na důvody odcházení divačky a posluchačky od zpráv televize: Proč od zpráv televize odcházím? Odcházím z důvodu, že během televizních novin jsou nám převážně poskytovány informace s negativními příklady. Během pořadu jsou nám představování pachatelé trestných činů, hádky a urážky politiků, který z nich se dopustil protiprávního přestupku, jaká máme očekávat zdražení a podobně. Myslím si, že v televizním zpravodajství a nejen v něm chybí vyváženost mezi negativními a pozitivními pořady. Symptomy psychické traumatizace žáků, studentů i učitelů Prvním a nejčastějším projevem psychické traumatizace je hyperarousal, hyperexitace, hypervigilita, tj. nadměrné vzrušení, nadměrná bdělost a aktivace až hyperaktivace, psychická tenze, nabuzenost, vylekanost, vyplašenost, stálé očekávání nebezpečí, konfliktu, nového stresu, frustrace. Může být pouze situační, krátkodobá nebo i dlouhodobá. Zda se, že pro některé učitele je v důsledku jejich poruch osobnosti, temperamentu nebo profesní deformace taková reaktivita setrvalým stavem typickým pro jejich chování a jednání. Žáci a studenti většinou hovoří o tom, že tito učitelé mají ,,cholerické jednání" nebo cholerický temperament, provázený sklonem ke křiku, nadávkám, posměchu, ironii, svévoli, tělesným trestům a dehonestování žáků a studentů, které takový učitel považuje za nějak problémové. Dalo by se říci, že učitelé se stabilizovaným hyperexitovaným chováním považují toto chování a jednání za užitečnou zastrašovací přizpůsobovací techniku, která redukuje značnou část hyperaktivit, asertivit až agresivit ze strany aktivních a sebevědomých žáků a studentů, protože u nich vyvolává úzkostné reakce nebo dokonce pocit strachu z učitele. Druhým nejčastějším příznakem psychické traumatizace bývá intruzivní chování a prožívání, které je tvořeno otravnými, neodbytnými, obsesně se vracejícími pocity z psychické traumatizace a někdy dokonce i sklony ke kompulzím. Neustále představování si traumatické situace a přemýšlení o tom co se stalo, bývá provázeno tzv. flashbacky, zpětnými záblesky, které vedou k podobným prožitkům jako vyvolala původní skutečná traumatická situace. Třetím častým příznakem psychické traumatizace bývá tzv. psychická konstrikce, jakési vnitřní duševní stažení, sevření, jakési psychické imobilizující zaškrcení, zúžení, které může mít nejen akutní, ale i chronický ráz. Jde o deformované vnímání, které má ráz pasivního obranného přizpůsobovacího mechanismu. Způsobuje i jakousi dočasnou anestezii vůči prožívané psychické traumatizaci. Jde o únikovou reakci. Žáci a studenti často uváděli tyto symptomy své psychotraumatizace: redukci vlastní sebedůvěry a sebejistoty když byla zesměšňována jejich inteligence nebo vzhlednost, hmotnost či oblečení, averzi vůči učiteli a jeho předmětu, blok logického uvažování a myšlení, chronický strach z chování ,, cholerického" učitele, strach až fobie ze zkoušení a nespravedlivého známkování, bolesti hlavy, poruchy spánku, bolesti břicha, zvracení, střevní problémy, celkovou, globální nevolnost až mdloby, celkově zvýšený neuroticismus. Úroveň psychické vulnerability (zranitelnosti) u žáků, studentů i učitelů. Všichni lidé, děti ani dospělí nemají stejnou úroveň psychické zranitelnosti, a to ani aktuální, ani dlouhodobé, setrvalé. Někteří lidé jsou odolnější, zdolnější. Mají tzv. ,,hroší kůži", ale jiní lidé jsou senzitivní nebo dokonce hypersenzitivní. S touto skutečností by se mělo počítat zejména ve školství při výchově opaku vulnerability, což je resilience. Je to určitý souhrn vlastností a rysů osobnosti, který může mít souhrnný název osobní zdatnost, osobnostní pevnost (hardiness), adekvátní schopnost a dovednost adaptace, osobnostní odolnost vůči nepříznivým a náročným životním situacím a událostem. Je to fenomen , který pomáhá při prevenci nezdravého prožívání různých distresů. Jde o preventivní i aktuální protektivní fenomen vnitřního vyrovnávání se ze stresem. Resilience jako odolnost vůči zátěžím, osobnostní nezdolnost by proto měla být dobře hodnocena a doceňována a rozvíjena nejen při výchově např. v rodině a ve škole, ale i při sebevýchově. Každý člověk má svou specifickou a individuální úroveň a míru adaptační kapacity tj. schopnosti a dovednosti řešit a zvládat problémy, konflikty, stresy a náročné životní situace.Tato kapacita však někdy v čase kolísá. Do jisté míry může jít i o vrozenou, geneticky podmíněnou záležitost. K psychickým traumatům jsou náchylnější lidé senzitivní až hypersenzitivní, vyčerpaní po prodělaných chorobách nebo úrazech a operacích, osoby s malou sebedůvěrou a sebejistotou, málo psychicky integrované. Senzitivní osobnost prožívá sama psychické trauma, když nechtěně, nezáměrně traumatizovala někoho ve svém okolí. Fáze prožívání psychických traumat ve škole 1. První fáze adaptačního syndromu podle H. Selye je alarmová, poplachová, pohotovostní. Projevuje se silnou excitaci, hyperarousalem, vzrušením. 2. Druhá fáze adaptačního syndromu je rezistence (odolávání, vzdorování, adaptování se). Organismus si na traumatizaci chce zvyknou, přizpůsobit se. Objevují se však v této fázi často obsese a intruze. 3. Třetí fáze adaptačního syndromu je exhausce (vyčerpání), což je komplexní , holistické, celostní selhání adaptačních a regulačních mechanismů organismu. Výsledkem toho je či může být vážné ohrožení zdraví i života. Prevence a terapie psychických traumatizací ve školách Primární prevence psychické traumatizace ve škole. Jde o adekvátní informovanost učitelů i rodičů jak předcházet s zabránit vzniku závad a poruch psychického zdraví žáků, studentů i učitelů samotných a jak si budovat zdravý životní styl a zdravé sociální komunikační dovednosti. Hodně záleží na osvětě propagující zdravý životní styl. Sekundární prevence psychické traumatizace. Sem patří správné diagnostikování závad a poruch vzniklých z psychické traumatizace ve škole a jejich napravování. včasné rozpoznání psychosociálních problémů, které již vznikly jsou podmínkou pro jejich adekvátní nápravu. Doporučuje se správně aplikovaný debriefing a krizová intervence, poradenství a psychoterapie. Terciární prevence psychické traumatizace. Jde o předcházení dalšího zhoršování již rozvinuté závady nebo poruchy s vědomím, že úplné vyléčení bude budˇ velmi obtížné nebo nemožné. Zdůrazňuje se zde i svépomoc, self care (péče, kterou laici, nezdravotníci zodpovědně poskytují sami sobě, popřípadě vzájemně, např. v rodině nebo na pracovištích: self care zahrnuje např. první pomoc, podávání léků a psychosociální péči), resocializace a socioterapie, Kvartérní prevence psychické traumatizace. Jde o identifikování rozvinuté a chronické závady či poruchy, kterou již patrně nelze odstranit úplně, ale je možno alespoň zmírnit některé její důsledky. Velkou roli zde opět hraje odborně informovaná sebepéče a podpůrná sociální komunikace. Psychosociální a pedagogická opora a pomoc při zjištění akutní psychické traumatizace. Především je třeba osobě psychicky traumatizované umožnit defusing, tj.možnost spontánně se svěřit a uvolnit se v rozhovoru (alespoň částečně) z nahromaděných a neodreagovaných explozivních emocí. Jde i o laickou sociální oporu neodborníků, přátel, spolužáků, spolupracovníků či příbuzných. Dítě i dospělý , která prošel akutní psychickou traumatizací by měl mít možnost vyplakat se, vykřičet se, postěžovat si, vynadávat si, odreagovat se, relaxovat se. Není vhodné přesvědčovat ho, že je statečný a že si proto pomůže i bez naříkání a pláče a i bez pomoci ostatních. Příkladem defusingu poskytnutého starším sourozencem po ostrém konfliktu žačky prvního ročníku s učitelkou. Žačka byla vyhubována za to, že napovídala spolužačce při písemce z počtů. O přestávce utíkala za svým bratrem, který byl žákem na druhém stupni školy. Všechno mu řekla a velice přitom plakala. Bratr ji uklidňovala a řekl jíl: ,,Učitelku Kačko někdo ráno rozčílil a ty jsi to bohužel schytala. Nic si z toho nedělej. Zase bude dobře. Jenom zhluboka dýchej". Doprovodil ji do třídy a pomohl jí nachystat pomůcky na další hodinu. Po přestávce odešel do své třídy. Kačka čekala pokračování konfliktu, ale učitelka dělala, jako by se nic nestalo, což Kačku příjemně překvapilo Další vhodný postup je zajistit osobám postiženým osobám debriefing, tj. jednorázovou oficiální poradu (často skupinovou) na které bude provedena neodkladná odborná analýza traumatické události a navržena adekvátní antitraumatická intervence nebo nápravná odborná péče. Někdy je třeba zajistit i odbornou a specializovanou antitraumatickou intervenci. Jde např. o dlouhodobější odbornou poradenskou nebo psychoterapeutickou péči, kterou realizují psychologové nebo psychiatři, speciální a sociální pedagogové, příslušníci tzv. pomáhající profese ( helping professions). Dobrým řešením bývá ve zdůvodněných případech i změna třídy nebo školy. Literatura: KOHOUTEK, R. Patopsychologie a psychopatologie pro pedagogy. Brno: Masarykova univerzita, 2007. 260 stran. ISBN 978-80-201-4434-0. | | » stresy a psychická traumata na školách. |
| stresy vysokoškoláků a vysokoškolaček | >> | Dobrý člověk je učitelem horšího, horší člověk je materiálem pro člověka dobrého. Ten, kdo si neváží svého učitele anebo nemá rád materiál, s kterým pracuje, dopouští se chyby (LAO C´). Studující na vysokých školách, ale i vysokoškolští učitelé jsou vystaveni celé řadě tzv. akademických či univerzitních stresů. V tomto příspěvků se zaměříme primárně na studenty a studentky. Stresy učitelů budou uvedeny v jiném příspěvku. STRES chápeme jako soubor rizikových reakcí organismu na zatěžující vnitřní nebo vnější podněty (stresory) narušující krátkodobě nebo dlouhodobě a v různé míře ( v závislosti na individuální vulnerabilitě a resiliencii organismu) normální chod funkcí a pohodu organismu. Akademické stresy nemají většinou ráz extrémních makrotraumat (jako je např. přímé ohrožení života nebo zdraví), ale spíše méně nápadných psychických mikrotraumat.V každém případě však akademické stresy často negativně ovlivňují nejen pohodu jednotlivců, alei sociální klima a atmosféru školy. V našem průzkumu šlo o zjištění, s jakými stresory a stresogenními situacemi (které by mohly podle jejich subjektivního názoru být pro ně i nadlimitní zátěží a poškodit jejich zdraví) přicházejí studující během studia do kontaktu a jaké jsou možnosti prevence těchto stresů. Metoda průzkumu Provedli jsme dotazníkové šetření a rozhovor s 5 posluchači a 73 posluchačkami čtvrtého ročníku vysoké školy připravující budoucí učitele, ve kterém jsme zjišťovali stresující problémové události, které posluchači zažili během studia na vysoké škole a které mohly poškodit jejich zdraví (definované jako psychická, sociální a fyzická pohoda, nejenom nepřítomnost nemoci). Pokusili jsem se zjistit jak některé kvantitativní údaje (např. frekvence stresů), tak i údaje kvalitativního charakteru (konkrétní druhy stresu). Výsledky průzkumu Stresy z problémových situací a rizikových faktorů na vysoké škole se týkaly těchto oblastí: 1 Nekompetentní výuka, zkoušení a hodnocení studentů 41 % 32 studentů a studentek 2 Neadekvátní přístup a vztah učitelů ke studentům a studentkám 26 % 20 3 Organizační nedostatky školy 19 % 15 4 Problémy se studijním oddělením 14 % 11 Celkem 100 % 78 studentů a studentek Ad 1) Jako stresující příklady nekompetentní výuky a zkoušení uváděli studenti např. insuficientní znalosti učitele, didakticky neadekvátní způsob výuky, neobjektivní zkoušení a klasifikování podle momentální nálady učitele, neadekvátní hodnocení studentských ročníkových, seminárních, bakalářských a magisterských prací vedoucími prací i oponenty. Posudky některých učitelů obsahují vážné věcné a odborné chyby: kritizují např. studenty za používání některých oficiálních a běžných pojmů (Sekundární analýza dokumentů je pro mne překvapující termín, nedovedu si představit, co je potom primární analýza dokumentů, píše v posudku oponent). Studenti si všímají opakovaně, že autor posudku jim vytýká např. pravopisné chyby a sám má závažné nedostatky v pravopise (recenzent píše např. děti nesprávně pochopili, místo děti nesprávně pochopily). Ad 2) Závažné byly uváděny stížnosti studujících na dehonestaci ze strany učitelů a na hyperexcitovaný, nebo naopak příliš neosobní, distancovaný způsob jednání učitelů se studenty. Studující uváděli, že někteří učitelé mají ,,cholerické jednání" nebo cholerický temperament, projevující se křikem, nadávkami, nemístnými poznámkám, posměchem, ironii, svévolí a skandalizováním studentů. Prožitky neúspěšnosti, urážení, ponižování a šikany, zejména mají-li chronický ráz, ohrožují sebeúctu (sebevědomí, sebehodnocení) studentů. Patří rovněž mezi rizikové faktory, které u disponovaných jedinců mohou vést až k závadám a poruchám kvality života a zdraví. Práce všech učitelů, a to i učitelů na vysokých školách je velmi náročná. Proto u učitelů poměrně nezřídka dochází vlivem stresů ke zkratkovému chování. Svůj vlastní stres tak učitelé někdy přenášejí na studenty. Ad 3) Mezi stresujícími organizační nedostatky uváděli studenti např. pozdní tvorbu a problematičnost rozvrhu a malou úroveň informační komunikace školy. Ad 4) Mezi stresující problémy na studijním oddělení zařadili studenti např. neplnění úředně stanovených termínů pro sdělení důležitých oznámení, velké fronty v úředních hodinách a situační komunikační neochotu některých pracovnic a pracovníků oddělení. Jako příklad stresujícího zážitku může sloužit výpověď posluchače čtvrtého ročníku: Absolutní špičkou v negativních stresujících zážitcích ovlivňujících moje zdraví byla série nepříjemných překvapení před státními bakalářskými zkouškami. Prvním překvapením byla bezesporu přihláška. Už to, že se přihláška podává v papírové podobě (přestože ostatní agenda studenta je vedena elektronicky) s sebou přináší další starosti, jako například, zda je přihláška vyplněna správně nebo zda ji studijní oddělení ze své schránky opravdu stihlo vybrat. Ve studijním řádu je doslova uvedeno, že ,, termíny státní zkoušky a složení zkušebních komisí jsou zveřejněny v IS MU a na úřední desce fakulty nejméně dva týdny před zahájením státních zkoušek v daném semestru". K termínu mých státních závěrečných zkoušek jsem se dostal tak, že mi vyděšený spolužák na začátku května napsal e-mail, že zkoušky jsou už příští týden! Rozhodl jsem se nepanikařit a zvážit cestu k úřední desce studijního oddělení. Tam se mé nejčernější obavy bohužel potvrdily. Týden před státnicemi byl na světě podrobný harmonogram v papírové podobě, jeho elektronický bratříček na ISu si s příchodem na svět ještě nějaký ten den počkal. Radši nedomýšlím, co by se stalo, kdybych na fakultu nejel a rozhodl se doma počkat na elektronický harmonogram. Mikro traumatizaci na vysokých školách si můžeme rozdělit na primární a sekundární. K primární psychické traumatizaci dochází v situaci, kdy student osobně prožívá emoční nepohodu, např. úzkosti, strach, děs, ponížení, stud, bezmoc, neúspěšnost, hostilitu ze strany okolí, averzi, pocity nespravedlivosti, posměch, ironii, uštěpačnost, ztrapňování, mocenskou manipulaci, perzekuci. Primární psychická traumatizace poškozuje duševní a emoční pohodu nejintenzivněji. Může být způsobena úmyslně, intencionálně, ale i nezáměrně, neúmyslně. Uvádíme ilustrativní příklad primární psychické traumatizace studentů ze strany přednášející: Když jsme v semináři dělali cvičení a něco se nám nevydařilo a udělali jsme chybu, hned jsme si poslechli delší proslov, jak jsme se s takovými znalostmi mohli dostat na vysokou školu, a že pokud se naše výkony nezlepší, tak můžeme jít prodávat do zeleniny a nemáme na vysoké škole co dělat. Tento výrok mne téměř šokoval. Všichni jsme však mlčeli. Když jsme se na ni kolikrát nechápavě dívali, tak se jen otázala, jestli máme nějaký problém, ale řekla to takovým tónem, že každý raději řekl, že žádný problém nemá. Opravdu s námi mnohokrát jednala jako s dětmi, které se snaží převychovat, a ne jako s dospělými lidmi, které by měla respektovat. Za sekundární psychickou traumatizaci , která bývá většinou méně intenzivní než psychická traumatizace primární, považujeme situaci, kdy studenti nejsou přímo vystaveni stresování vlastní osoby, nejsou přímou obětí, ale byli svědky přímého stresování někoho, kdo je jim blízký, např. spolužáka, kolegy či kolegyně. Sociálně vnímali jejich traumatizaci, což mělo nepříznivý vliv na jejich vlastní prožívání, a i na jejich psychosomatickou pohodu. Uveďme příklad: ,,Při jednom ze seminářů jsme probírali témata našich bakalářských prací. Každý měl říct, jakým způsobem zpracovával praktickou část. Jako jedna z prvních vystoupila spolužačka, jejíž téma bakalářské práce bylo Taneční terapie u dětí s tělesným postižením. Měla jedno z nejtěžších témat, protože k této problematice existuje málo literatury. A praktická část probíhala tak, že si spolužačka vymýšlela a sestavovala jednotlivé hodiny taneční terapie pro svůj zájmový kroužek, do kterého se mohli dobrovolně přihlásit žáci s tělesným postižením. Inspirovala se pro svou tvorbu dostupnou literaturou o taneční terapii, vycházela také z vlastních zkušeností s tancem z tanečního souboru a jednotlivé hodiny přizpůsobovala individuálním možnostem žáků. Myslím si, že to celé bylo velmi časově náročné na přípravu a realizace vyžadovala velkou dávku odvahy, kreativity, zodpovědnosti a dobré organizační schopnosti. Spolužačka referovala, že její kroužek navštěvuje pravidelně, zcela dobrovolně a s nadšením několik žáků s tělesným postižením a někteří i s velmi těžkým tělesným postižením. Spolužačka zařazovala různé pohybové aktivity na hudbu, libovolné vyjadřování hudby tělem, společný tanec i uvolňující relaxace při relaxační hudbě. Poté co spolužačka popsala tento svůj projekt, učitel začal velmi negativně hodnotit vše, co udělala. Řekl, že je velmi nevhodné použít taneční terapii zrovna u tělesně postižených. Odsuzoval spolužačku, že žáky jistě během tohoto kroužku velmi frustrovala, protože tělesně postižení nikdy nemohou tancovat a pohybovat se esteticky na hudbu a že tímto jím srážela sebevědomí. Zavrhl tento její projekt s tím, že je to nesmyslné. Nereagoval na její argumenty, že žáci tam chodili s nadšením a z vlastní vůle, protože je to bavilo, bylo to pro ně něco nového a nešlo ani tak o estetiku, ale o radost z pohybu podle hudby a rytmu a o určitou formu relaxace. Učitel prosazoval svůj subjektivní názor a snažil se, aby sama spolužačka uznala svou chybu. Myslím, že si ani neuvědomoval své necitlivé jednání. Bylo to celé velmi stresující, smutné a demotivující. Ve třídě bylo napětí, všichni tiše nesouhlasili, ale neodvažovali jsme se raději protestovat. Poté jsme se nikdo už raději nepouštěli do polemik nad našimi bakalářskými pracemi s tímto učitelem." Specifický typ sekundární traumatizace představují stresy vyvolané konfliktními a hostilními vztahy mezi učiteli do nichž jsou studenti nedobrovolně vtahováni. Studujícím např. bývá vytýkáno, když studují ke zkoušce z příruček napsaných a publikovaných někým jiným, než je jejich examinátor. Označují dokonce takové cizí studijní materiály za špatné. Pokud student přesto studuje z jiných než učitelem doporučených materiálů, projevuje se to někdy záporně i na jeho klasifikačním hodnocení. Symptomy a syndromy stresu Prvním a nejčastějším projevem psychické traumatizace je u studentů hyperarousal, hyperexcitace, hypervigilita, tj. nadměrné vzrušení, nadměrná bdělost a aktivace až hyperaktivace, psychická tenze, nabuzenost, vylekanost, vyplašenost, očekávání nebezpečí, konfliktu, nového stresu, frustrace, která může být pouze situační, krátkodobá, ale i dlouhodobá. Druhým nejčastějším příznakem psychické traumatizace bývá intruzivní chování a prožívání, které se projevuje obtěžujícími, neodbytnými, obsesně se vracejícími pocity z psychické traumatizace a někdy dokonce i sklony ke kompulzím. Neustálé vybavování si traumatické situace a přemýšlení o tom co se stalo, bývá provázeno tzv. flashbacky, zpětnými prožitky, které se podobají prožitkům, jež vyvolala původní traumatická situace. Třetím častým příznakem psychické traumatizace bývá tzv. psychická konstrikce, jakési vnitřní duševní stažení, sevření, psychické imobilizující zaškrcení, zúžení, které může mít nejen akutní, ale i chronický ráz. Jde o deformované vnímání, které má ráz pasivního obranného přizpůsobovacího mechanismu. Způsobuje i jistou dočasnou anestezii vůči prožívané psychické traumatizaci. Jde o útlumovou, únikovou reakci. Všichni jedinci nemají stejnou úroveň psychické zranitelnosti (vulnerability), a to ani aktuální, ani dlouhodobé, setrvalé. Někteří studenti jsou osobnostně i situačně a procesuálně odolnější, adaptabilnější, (resilientnější), jiní jsou však spíše senzitivní nebo dokonce hypersenzitivní, často s malou sebedůvěrou a sebejistotou, a tedy zranitelnější. Do jisté míry může jít i o vrozenou, geneticky podmíněnou záležitost. Jejich počet kompetentně odhadujeme na 10-15 % z populace studentů. Odolnost vůči rizikům, zátěžím, osobnostní nezdolnost, psychickou otužilost (hardiness) je ovšem vhodné biodromálně trénovat a rozvíjet. Terapie stresu Pro stresované osoby je především důležitá sociální opora a podpora, např. od kolegů a kolegyň, rodičů, příbuzných i cizích osob. Je třeba neustávat v sociálních interakcích. Sociální opora umožňující stresovanému studentovi nebo studentce akceptovanou abreakci, má často přímý vliv na redukci stresu a celkový psychický stav a pohodu stresované osoby. Čím větší a kvalitnější je sociální síť, systém sociálních vztahů (social network) a sociálních interakcí člověka, tím větší je pravděpodobnost sociální opory jako jednoho z protektivních faktorů. Jako metoda psychoterapie a autopsychoterapie stresu je často (avšak až po spontánní abreakci) využívána relativizace stresu, kdy reálné stresy člověka jsou porovnávány s většími stresy, které již v minulosti úspěšně zvládl, nebo s většími stresy jiných lidí. Jde vlastně o relativně pasivní vyrovnání se s nepříznivým afektivním stavem, regulaci emocí, které stres vyvolal. Mimo tento pasivnější způsob copingu (zvládání stresu, zátěže) je ovšem možný i přístup aktivnější, usilující o včasné, systémové a plánovité odstranění příčin a podmínek stresu, a to nejenom osobní a individuální, ale je-li to nezbytné, i s pomocí dalších osob. Také antistresové dýchání, zvýšená pohybová aktivita, relaxační cviky, pozitivní myšlení, autosugesce, vizualizace a meditace pomáhají redukovat stresy, zvyšuje pocit sebedůvěry a sebekontroly. Správný životní styl, dobrý a pravidelný spánek, zdravá strava a pobyt v přírodě rovněž pomáhají redukovat stresy a zvyšovat úroveň frustrační tolerance. Prevence akademických (univerzitních) stresů Z výsledků průzkumu vyplývá, že zvýšení odborné a didaktické úrovně vysokoškolské výuky by mohlo preventivně snížit počet stresových situací, které studující na vysoké škole prožívají. Mnohým stresům by se předešlo, kdyby na všech vysokých školách byla přesně stanovena a sjednocena kriteria pro zkoušení i pro posuzování studentských prací a kdyby vedoucí kateder vždy dostatečně usměrňovali všechny vyučující zkoušející studenty a posuzující studentské práce. Posudky studentských prací by neměly obsahovat věcné, odborné ani závažné jazykové chyby. Prevence stresu a psychické traumatizace studentů ze strany vysokoškolských učitelů tkví také v selfmanagementu, autoregulaci, sebeovládání vysokoškolského učitele, v ovládání vlastního temperamentu, emocí, afektů a případných verbálních agresivních tendencí a v rozvíjení vnímavosti k příznakům psychické traumatizace studentů a ke zvyšování své frustrační tolerance. Mimořádně významný pro předcházení akademických stresů je zdravý a kultivovaný styl komunikace studentů s učiteli, což ovšem především předpokládá normální, zdravé a zralé osobnosti jak na straně studentů, tak i učitelů. Každý vysokoškolský učitel by měl usilovat o spolutvoření žádoucího (a stresovou hladinu kladně ovlivňujícího) sociálního klimatu a atmosféry školy, jinak hrozí, že zapříčiní stresy a psychická traumata svých studentů. I pro vysokoškolského učitele platí, že k jeho roli nestačí jen odborná fundovanost, ale také kultivovanost a etická a estetická úroveň osobnosti. Literatura KOHOUTEK, R.- FILIPKOVÁ, E. Psychotraumatizing of Pupils, Students and Teacher at Czech Schools- In Quality of Live in the Context of Health and Ilness. BRNO, MSD, s.r.o., 2008. S. 90-96. ISBN 978-80-77 392-073-9. | | » stresy vysokoškoláků a vysokoškolaček |
| stretch | >> | streč | » stretch | |
| stretta | >> | hud. rychlá závěrečná část skladby nebo árie | » stretta | |
| stretto | >> | těsna (hud. imitační způsob práce s tématem, zejména v závěru fugy) | | » stretto |
| stricte | >> | přísně vzato; v užším (úzkém) slova smyslu, též stricto sensu | | » stricte |
| stricto sensu (lat.) | >> | v užším (přísném a přesném) slova smyslu, též sensu stricto | | » stricto sensu (lat.) |
| strictura uretry | >> | zúžení močové trubice |  | » strictura uretry |
| stridor | >> | hvízdavý, pískavý, chrčivý zvuk při nádechu (inspiraci)např. při přítomnosti cizího tělesa v dýchacích cestách | | » stridor |
Stránky: <<předešlá-- --následující>>
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 101 102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134 135 136 137 138 139 140 141 142 143 144 145 146 147 148 149 150 151 152 153 154 155 156 157 158 159 160 161 162 163 164 165 166 167 168 169 170 171 172 173 174 175 176 177 178 179 180 181 182 183 184 185 186 187 188 189 190 191 192 193 194 195 196 197 198 199 200 201 202 203 204 205 206 207 208 209 210 211 212 213 214 215 216 217 218 219 220 221 222 223 224 225 226 227 228 229 230 231 232 233 234 235 236 237 238 239 240 241 242 243 244 245 246 247 248 249 250 251 252 253 254 255 256 257 258 259 260 261 262 263 264 265 266 267 268 269 270 271 272 273 274 275 276 277 278 279 280 281 282 283 284 285 286 287 288 289 290 291 292 293 294 295 296 297 298 299 300 301 302 303 304 305 306 307 308 309 310 311 312 313 314 315 316 317 318 319 320 321 322 323 324 325 326 327 328 329 330 331 332 333 334 335 336 337 338 339 340 341 342 343 344 345 346 347 348 349 350 351 352 353 354 355 356 357 358 359 360 361 362 363 364 365 366 367 368 369 370 371 372 373 374 375 376 377 378 379 380 381 382 383 384 385 386 387 388 389 390 391 392 393 394 395 396 397 398 399 400 401 402 403 404 405 406 407 408 409 410 411 412 413 414 415 416 417 418 419 420 421 422 423 424 425 426 427 428 429 430 431 432 433 434 435 436 437 438 439 440 441 442 443 444 445 446 447 448 449 450 451 452 453 454 455 456 457 458 459 460 461 462 463 464 465 466 467 468 469 470 471 472 473 474 475 476 477 478 479 480 481 482 483 484 485 486 487 488 489 490 491 492 493 494 495 496 497 498 499 500 501
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 101 102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134 135 136 137 138 139 140 141 142 143 144 145 146 147 148 149 150 151 152 153 154 155 156 157 158 159 160 161 162 163 164 165 166 167 168 169 170 171 172 173 174 175 176 177 178 179 180 181 182 183 184 185 186 187 188 189 190 191 192 193 194 195 196 197 198 199 200 201 202 203 204 205 206 207 208 209 210 211 212 213 214 215 216 217 218 219 220 221 222 223 224 225 226 227 228 229 230 231 232 233 234 235 236 237 238 239 240 241 242 243 244 245 246 247 248 249 250 251 252 253 254 255 256 257 258 259 260 261 262 263 264 265 266 267 268 269 270 271 272 273 274 275 276 277 278 279 280 281 282 283 284 285 286 287 288 289 290 291 292 293 294 295 296 297 298 299 300 301 302 303 304 305 306 307 308 309 310 311 312 313 314 315 316 317 318 319 320 321 322 323 324 325 326 327 328 329 330 331 332 333 334 335 336 337 338 339 340 341 342 343 344 345 346 347 348 349 350 351 352 353 354 355 356 357 358 359 360 361 362 363 364 365 366 367 368 369 370 371 372 373 374 375 376 377 378 379 380 381 382 383 384 385 386 387 388 389 390 391 392 393 394 395 396 397 398 399 400 401 402 403 404 405 406 407 408 409 410 411 412 413 414 415 416 417 418 419 420 421 422 423 424 425 426 427 428 429 430 431 432 433 434 435 436 437 438 439 440 441 442 443 444 445 446 447 448 449 450 451 452 453 454 455 456 457 458 459 460 461 462 463 464 465 466 467 468 469 470 471 472 473 474 475 476 477 478 479 480 481 482 483 484 485 486 487 488 489 490 491 492 493 494 495 496 497 498 499 500 501
