Pojem klasická hlubinná psychologie C.G.Junga

Slovo:

klasická hlubinná psychologie C.G.Junga


Upozornění:
vložil uživatel prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.***** a ověřil editor

Význam:

Carl Gustav JUNG (1875-1961)byl zakladatel tzv. analytické psychologie (curyšské školy) či komplexní psychologie, švýcarský psychiatr, psycholog a filozof kultury, profesor na univerzitě v Curychu a v Basileji, který nahradil freudovské libido životní silou, energií, která překračuje rámec sexuality. Jung se narodil 26. 7. 1875 a zemřel 6. 6. 1961.
Původně to byl Freudův oblíbenec. Stal se dokonce v roce 1910 prezidentem Mezinárodní psychoanalytické společnosti, avšak již v roce 1913 se rozešel s Freudem a odloučil se od jeho psychoanalýzy. Do oblasti nevědomí vkládá na rozdíl od Freuda nejen nevědomí individuální, ale také tzv. nevědomí kolektivní, které je dědictvím rodu. Součástí kolektivního nevědomí jsou jakési archetypy vytvořené tisíciletou zkušeností lidstva. Mezi nejvýznamnější patří archetypy Stínu, Animy (v mužích), Anima (v ženách), Velké Matky, Mudrce atp.
Podle názoru C.G. Junga může být lékař , resp. psycholog
či poradce nebo pedagog dětskými i dospělými klienty zveličen do nadlidských proporcí jakéhosi praotce (vědomě nebo alespoň ve snech).
Analytická psychologie se rovněž věnuje snům a aktivní imaginaci. Podporuje cíle života spojené se socializací, kterou vnímá jako cestu k druhým a individuací, která představuje cestu k sobě samému .
Podle C. G. Junga je řeč snu archaická a symbolická. Je to řeč obrazů, kterou k nám promlouvá naše nevědomí. Sen může být jakýmsi zrcadlem zobrazujícím postoj nevědomí vůči vědomí. Pro Junga sen není jen cestou vedoucí k nevědomí, ale i funkcí, kterou nevědomí často dává najevo svou regulující činnost, protože sen přináší vždy projev "druhé strany", protikladné vědomému zaměření. Sny vycházejí z různých vrstev naší psyché. Například archetypické sny jsou sny, ve kterých se člověk setkává s praobrazy a působícími kolektivními formami, které ho mohou blokovat nebo aktivizovat. Tyto sny vycházejí z nejhlubších vrstev psyché. Objevují se většinou v době, kdy dochází k psychickým nebo psychospirituálním krizím anebo když má dojít k významnému životnímu obratu. Základním pojmem v analytické práci se sny je symbol.
Koncepce kolektivního nevědomí patří mezi hlavní objevy C. G. Junga. Duševní život je tak ovlivňován zkušenostmi nespočetných generací předků, které spoluurčují jeho vývoj mravní, náboženský i příp. odborný a vědecký. Nechápe nevědomí jako "odkladiště", ale jako plnohodnotnou a dokonce i kreativní součást struktury psychiky.
Struktura psychiky se podle Junga skládá z osobního nevědomí, z kolektivního nevědomí, z vědomého já (ega) a bytostného já. Osobní nevědomí člověk se jen nedědí, nýbrž se převážně získává. Vynořuje se z citů, myšlenek a zážitků, které byly potlačeny, vytěsněny nebo zapomenuty.
Patří sem Jungova teorie STÍNU jako tendence člověka občas podléhat archetypickým, primitivním formám života (promítaným nezřídka i do druhých lidí). Značnou část temnoty stínu psychiky člověka tvoří přenesené, potlačované a vytěsňované nekultivované a necivilizované pudy, přírodní potřeby, tužby a morálně méněcenné pocity a motivy, fantazie a negativní emocionální stavy, pocity trapnosti, studu, urážky, křivdy, rozhořčení, vzteku na které člověk není nijak hrdý. Některé stránky stínu mohou být i pozitivní. Jde např. o o důležitá upozornění, žádoucím způsobem ovlivněné myšlení, chování a chtění člověka.
Kolektivní nevědomí je zděděné. Obsahuje v sobě duševní život našich předků až k prvopočátkům. Jeho obsahy jsou tvořeny archetypy, praobrazy, které podvědomě určují lidské chování.
Ego a bytostné já by měly být navzájem v úzkém kontaktu. Ego je zodpovědné za za trvalou identitu osobnosti a za její chování. Samo o sobě však nemůže člověku nabídnout vrcholné příležitosti vývoje, kterých je jedinec schopen dosáhnout. Bytostné já je podle Junga nadřazeno vědomému egu, protože usnadňuje spojení psyché s vnějšími silami růstu, podporuje sebeuskutečnění a celistvost jedince. Člověk je bytost, která má naplňovat proces své individuace. Cílem individuace je, aby se člověka stal, kým vlastně a skutečně je. Především má přijmout sebe sama, včetně svých možností i obtíží. To je i prvním cílem jungovské psychoterapie. Má se stále vyvíjet k autonomii a autoregulaci, být stále méně určován neznámými silami (např. kolektivního nevědomí), sjednocovat se sám se sebou, ale současně i s lidstvem a prožívat jednotu s kosmem. Individuací se člověk stává bytostným Já. Inkarnování, uskutečnění bytostného já, celistvé a integrované propojení vědomí a nevědomí, tvořivý rozvoj osobnosti je ideálem celého procesu individuace. Může nás ovšem napadnout, že tyto cíle Junga jsou dost pozemské. Nebylo by adekvátnější vést člověka výchovou i sebevýchovou k tomu, aby směřoval k obrazu božímu?
Široké uplatnění v odborné psychologické, psychiatrické, pedagogické a sociologické praxi nalezla v celém světě Jungova typologie osobnosti dělící osoby na introverty zaměřené do vlastního nitra, distancované od vnějšího světa, do sebe uzavřené (dělil je dále na introverty myšlenkové, citové, percepční a intuitivní) a extraverty - osoby společenské, družné, obrácené spíše navenek (dělil je také na extraverty myšlenkové, citové, percepční a intuitivní). Sám svou školu nazýval "komplexní psychologie". Vědomí a nevědomí tvoří podle Junga heterogenní kontinuitu.
Ve snech neviděl jen regresi, ale především projev kolektivní psychiky, moudrosti rodu, hlas prastaré nadindividuální zkušenosti, která přesahuje zkušenost jedince. Věkovitá moudrost ve snech člověka někdy i varuje, prorocky orientuje, radí mu. Je to někdy jakoby Boží hlas.
Jung vyslovil rovněž názor, že psyché občas funguje mimo rámec časoprostorového zákona příčinnosti. Úplný obraz světa by si podle Junga vyžadoval přidání ještě dalšího rozměru.
Podporoval tzv. prospektivní tendenci oproti pouhé retrospektivě, zařazoval např. problematiku neuróz do kulturních, filozofických a náboženských konceptů, opouštěl postupně hledisko kauzality a předpokládal, že duševní dění je třeba radikálně oddělit od mozku a přírodovědných metod, přiznat mu plnou autonomii a možnost překračovat hranice prostoru, času a hmoty, do nichž zůstává uzavřen hmotný a tělesný svět.

V Americe se jako hlubinný psycholog proslavil Franz Gabriel Alexander (1891 - 1964), profesor psychiatrické kliniky v Chicagu. Jeho hlavní dílo má název Psychosomatická medicina.
Mezi hlubinné psychology, psychoanalytiky a spoluzakladatele americké neopsychoanalýzy a kulturní psychoanalýzy lze zařadit i amerického psychologa a filozofa německého původu Ericha Fromma (1900 -1980), který byl současně představitelem západního marxismu. Jeho sociální filozofie je pokusem o humanistickou etiku. Doceňoval při rozvíjení osobnosti nejen vlivy a determinanty biologické, ale i sociální a kulturní.
Spojitost mezi psychikou jedince a sociální strukturou vyjádřil koncepcí sociálního charakteru, jehož podstatou jsou způsoby asimilace (získávání a osvojení věcí) a socializace (vytváření vztahů k lidem a k sobě samému), kterými se člověk vztahuje k okolnímu světu.
Poruchy asimilace se projevují neproduktivními orientacemi člověka jako jsou :
receptivní orientace: konzumní, zájmy a přání určované zvnějšku.
Vykořisťovatelská orientace: egoismus, ostatní lidi vnímá takový člověk jako prostředek dosáhnutí svého cíle.
Tržní orientace: rozvíjení vlastností, které jsou ekonomicky využitelné, své okolí i sám sebe posuzuje takový člověk jen z hlediska tržní hodnoty.
Hromadivá orientace: takoví lidé se obklopuji se věcmi, aby se cítili bezpečně, hromadí majetek apod.
Naproti tomu produktivní orientace člověka umožňuje tvůrčí práci, zralou lásku a rozumné myšlení. Člověk produktivní orientace osobnosti (charakteru)je kreativní, harmonicky využívá své schopnosti a talent v interakci k okolí.





Knihy

Kniha obrazů -- autor: Ammann Ruth, Kast Verena, Riedel Ingrid
Psychologie C. G. Junga -- autor: Jacobi, Jolande
Kundaliní jóga a hlubinná psychologie -- autor: Jung Carl Gustav
Taneční terapie a hlubinná psychologie -- autor: Chodorow Joan
Archetypová astrologie -- autor: Lisý Petr

Komentáře ke slovu klasická hlubinná psychologie C.G.Junga


 
» přidat nový komentář

Zatím žádné komentáře.



Navigace

předchozí slovo: » klasická hlubinná psychologie Alfreda Adlera
následující slovo: » klasická hlubinná psychologie S. Freuda
slovo se nachází na stránce: přidáno-návštěvníky:1431
krok zpět: » zpět
hledat jiné cizí slovo: » hledání
upravit (opravit) toto slovo: » upravit
přidat do slovníku nové slovo: » přidat

hledat - slovník - pro webmastery - o slovníku - kontakt
scs.abz.cz  --  web © 2005-2019  --  ABZ.cz