Pojem normální prenatální vývoj a porod
Slovo:
normální prenatální vývoj a porod
Upozornění:
vložil uživatel neznámý a ověřil editor
Význam:
PRENATÁLNÍ PSYCHOLOGIE studuje normální i patologický vývoj embrya a plodu, vnímání a komunikaci ještě nenarozeného dítěte s okolím, možnosti stimulace psychonervového vývoje plodu, psychické změny i obtíže budoucích matek v těhotenství, při porodu a po porodu.
Perinatální psychologie studuje plod od 26. týdne fetálního vývoje před porodem, těsně kolem porodu a do čtvrtého týdne po porodu.
Ve velmi mladé prenatální, perinatální a raně postnatální psychologii, je nejen mnoho nových odborných a vědeckých poznatků o duševnu plodu, novorozeného dítěte a kojence, jeho vývoji i závadách a poruchách a jejich prevenci, ale zůstává ještě mnoho exaktně nepoznaného, mnoho tajemství, což může vést k diskutabilním spekulacím a často až k iracionálním a magickým výkladům.
Je třeba počítat s tím, že některé současné poznatky a názory, budou časem vědecky a odborně i na základě výzkumu upřesněny nebo dokonce překonány a odmítnuty.
V současné době podrobně rozpracovávají psychologové tzv. prenatální bonding v péči o dítě. Doporučují budoucím matkám, aby přiměřeným způsobem, dotykem, zpěvem i řečí s dětmi již před narozením komunikovaly a tím zesilovaly pevnost jejich vzájemného spojení, vztahu, intenzitu vazby (attachmentu). Je však třeba vyvarovat se v tomto směru nepřirozených, umělých a nezdůvodněných hyperaktivit.
Zážitky a prožitky jedince před porodem, při porodu i bezprostředně po porodu mohou mít značně determinující vliv na jeho další psychosomatický vývoj. Není vyloučeno, že některé poruchy či nemoci mají svůj původ a příčiny právě v těchto prvních vývojových etapách či fázích.
Z toho vyplývá velký význam teoretických a praktických poznatků prenatální a perinatální psychologie.
PRENATÁLNÍ vývoj - vývoj před narozením - se dělí na dvě období:
První období začíná početím a trvá první dva měsíce. Je to tzv. období zárodečné (embryonální).
Druhé období trvá od počátku třetího měsíce do konce desátého lunárního měsíce. je to období plodu (fetální). Normální těhotenství trvá deset lunárních měsíců (po 28 dnech), což je 280 ± 14 dní.
Podstatou oplození je splynutí mateřské, samičí zárodečné buňky (vajíčka) s otcovskou, samčí zárodečnou buňkou (spermií). Polovina spermií nese chromozom X (tzv. gynospermie). Splynutím vajíčka s gynospermií vznikne genetický základ pro ženský vývoj plodu. Druhá polovina spermií nese po jednom chromozomu Y (androspermie) a při jejich splynutí s vajíčkem dochází k vývoji mužského zárodku. Na spermie nepříznivě působí nadměrná teplota. Na plodnost mohou nepříznivě působit i mnohé léky, alkohol, některé složky cigaretového kouře, průmyslové jedy, záněty, úrazy apod. Na ženské vajíčko (ovum) působí alkohol a kouření patrně ještě nebezpečněji než na spermii.
Již Ferdinand Herčík (1905-1966) upozorňoval ve své knize Život člověka ( s.47), že :
,,Placenta propouští k plodu jen výživné látky…a zadržuje aktivně i pasivně …všechny sloučeniny, které by mohly plodu škodit, nikoliv však narkotika".
Početí dítěte je jeden z nejrozhodnějších okamžiků života, ve kterém je dána dědičná výbava, pohlavní diferenciace (chlapec, děvče) a četnost početí (dvojčata apod.). Je důležité znát okolnosti početí zda bylo např. chtěné nebo nechtěné, náhodné, v alkoholovém opojení.
Psychologické metody zkoumání chování a prožívání dosud nenarozeného dítěte čerpají často z nepřímých informací získaných z anamnéz, rozhovorů, aplikací dotazníků u dospělých osob.
Švýcarský psycholog a psychoanalytik Gustav Hans Gruber (1893- 1982) získával informace od dospělých osob také z pokusů o hypnotickou regresi do prenatálního období.
V roce 1971 založil ve Vídni ISPPM-International Society of Prenatal and Perinatal Psychology and Medicine (Mezinárodní společnost pro prenatální a perinatální psychologii a medicinu).
Antenatální období trvá zhruba devět měsíců. V tomto období může dojít k poškození plodu, když matka onemocní některými infekčními chorobami, z nichž zvlášť nebezpečné jsou např. zarděnky. Rovněž špatná životospráva matky v těhotenství a postoj matky k těhotenství může mít vliv na vývoj plodu. Není pochyb o tom, že jiné podmínky má plod v nitroděložní fázi vývoje, když se matka na dítě těší, a jiné, když je matka čeká s obavami.
Negativní postoj ženy k těhotenství může mít záporný vliv na vývoj dítěte dvojím způsobem:
- primárně ( biochemicky vlivem negativních emocí matky),
- sekundárně (nevhodným a nehygienickým zacházením těhotné ženy samé se sebou).
Negativní postoje žen v těhotenství se však mohou škodlivě promítnout nejen do neuropsychického vývoje dětí, ale mají rovněž vliv na klesající porodnost.
Dobré mezilidské vztahy (především intimní eroticko-sexuální a manželské) mají vliv na přiměřenou adaptaci na nechtěné těhotenství i v podprůměrných bytových či finančních podmínkách.
Některé ženy dokonce prožívají předporodní i poporodní euforii.
Přesto asi třetina gravidních žen pociťuje v těhotenství dlouhodobou anxiozitu, úzkostnost a některé až chorobný strach (fobii), což může v některých případech způsobit i porodní komplikace.
Vyskytují se také např. zvýšené zvracení (hyperemesis), předčasné kontrakce, porodní bolesti, únik mateřského mléka, což však nezřídka lze za za pomocí vhodných psychologických a psychoterapeutických postupů zmírnit, zredukovat nebo i zcela odstranit.
Využívaná je např. psychomotorická psychoterapie (kinezioterapie) Alberta Pesso (1929-2016) a Diany Boyden (1929- 2016)- (Pesso Boyden System Psychomotor Therapy, PBSP) zaměřená na uspokojování pěti základních vrozených potřeb člověka ( místa, ochrany, výživy a péče, opory, limitů) na elementární úrovni optimálně uspokojovaných ve zdravé děloze a psychoterapie podle amerického humanistického psychologa Carla Ransoma Rogerse (1902-1987), která má mj. za cíl rovněž posilovat důvěru v sebe a svůj organismus a efektivně a plněji žít v přítomném okamžiku.
U některých žen se v těhotenství objevuje tzv. benigní těhotenská encefalopatie (zejména u prvorodiček).
Jsou to mírné a dočasné psychosomatické dysfunkce (např. lehčí a přechodné závady pozornosti, paměti, usuzování, učení se a orientovanosti), doprovázené někdy i zvýšenými obavami z budoucnosti, emoční labilitou, únavou a potížemi s usináním a spánkem, které se však po porodu opět normalizují. Odborné informace a poradenské i psychoterapeutické intervence jsou i zde žádoucí.
U některých lidí shledáváme pro porodnost nepříznivý systém osobních životních hodnot, například:
- intenzivní vztah k určitému osobnímu komfortu nebo prestižní důvody, např. pokud jde o oblékání, zařízení bytu, vlastnění dopravního prostředku, cestování do ciziny,
- intenzivní vztah k povolání.
Skutečně nedostatečné materiální zabezpečení rodičů není prvořadou příčinou poklesu porodnosti. Mnoha rodičům chybí kladná motivace pro více než dvě děti, která by byla dostatečně zafixována ve společenském povědomí.
Ontogeneze (zejména v prvních měsících) je zkráceným opakováním fylogeneze. Zárodečné podoby člověka připomínají různé živočichy.
V odborné literatuře se objevuje názor, že již za šest týdnů po početí začíná organismus odpovídat na podněty z vnějška.
Od počátku třetího měsíce těhotenství má již plod lidský tvar a podobu a měří okolo 10 cm. Samostatného života je plod schopen již od 30. týdne. Pohybuje se v prostředí beztíže.
Asi od pátého měsíce těhotenství vnímají budoucí maminky pohyby svého dítěte.
Od šestého měsíce (a snad i dříve) již pravděpodobně vnímá, zda je vztah mezi jeho rodiči harmonický nebo disharmonický (hádky, křik, pohoda).
Josef Langmeier (1921-2007), známý český vývojový psycholog aj. a D. Krejčířová (1998) rozlišují tři způsoby komunikace mezi matkou a plodem:
1. fyziologický,
2. Smyslový.
3. Emoční.
Ad 1. Fyziologický- odehrává se prostřednictvím placenty a krve. Dítě čerpá informace o stavu pohody a pocitech (např. úzkostech, ale i radostech) matky ze živin a hormonů obsažených v krvi.
Ad 2. Smyslový - jde o hlasový kontakt a tělesnou aktivitu matky, které prokazatelně působí i na plod. Některé pohyby matky mohou aktivovat pohyby plodu (kopání, přetáčení). Příjemné i nepříjemné pocity sděluje plod matce tímto způsobem svého chování.
Někdy se uvádí i vagitus uterinus tj. nitroděložní kvílení,,,pláč", ,,křik" způsobené např. tím, že se do děložní dutiny dostal vzduch (po protržení membrán).
Ad 3. Emoční a racionální postoj matky k plodu může souviset i s fyziologickým způsobem komunikace. Jde o postoje, emoce a myšlenky vysílané či ,,vyzařované" matkou k plodu. Také o nich lze předpokládat, že je plod nějakým způsobem registruje.
Kanadský psychiatr a psycholog Thomas R. Verny (narozen 1936),jeden z představitelů prenatální psychologie v roce 1981 založil severoamerickou variantu Mezinárodní společnosti pro prenatální a perinatální psychologii a medicinu, kterou založil v roce 1971 Gustav Hans Graber ve Vídni.
T. R. Verny uvádí, že na osobnosti ještě nenarozeného dítěte může zanechat hluboké stopy úzkostné a záporné citové ladění matky. Naproti tomu kladné emoční ladění matky, těšení se na dítě a pocit jistoty mohou významně přispět k zdravému psychickému a osobnostnímu vývoji člověka. Známá je jeho publikace The Secret Life of the Unborn Child (Tajný život nenarozeného dítěte), na které se podílel ještě John Kelley. Vyšla např. v New Yorku v roce 1981.
Pro průběh těhotenství a úspěšný vývoj plodu má velký význam trvalý soulad v manželství. Je třeba, aby ženy v těhotenství žily v pohodě, harmonii, bez zbytečného rozčilování, tenzí, rozlad a bez veliké tělesné a duševní námahy. Důležité jsou procházky na čerstvém vzduchu a každodenní pobyt v přírodě, které většinou dovedou těhotnou ženu žádoucím (především uklidňujícím) způsobem přeladit. Také o dobrou stravu bohatou na vitaminy je třeba pečovat.
Musí se vyloučit požívání alkoholu a omezit kouření. Komplikace v těhotenství, které jsou dnes častější než byly dříve, mohou mít značný vliv na vývoj dítěte i po narození. Přibývá psychogenních poruch během těhotenství i šestinedělí a laktace, a proto je třeba žít více v souladu s pravidly duševní hygieny. V tomto směru je důležitá spolupráce porodníků a gynekologů s dětskými lékaři a psychology. Našim předním odborníkem na problematiku duševní hygieny byl brněnský profesor psychologie Libor Míček (1931-2004).
Přínosná je v tomto směru aktivita českých psychologů Zdeňka Matějčka (1922-2004) který např. publikoval v roce 1986 Počátky našeho duševního života, Josefa Lagmeiera (1921-2007) a slovenského prenatálního a perinatálního psychologa a lékaře profesora Petera G. Fedora-Freybergha (nar. 1936), který v roce 1989 založil mezinárodní časopis International Journal of Prenatal and Perinatal Psychology and Medicine.
POROD
Vlastní porod (partus) má tři doby:
1. doba otevírací je charakterizována začátkem porodních bolestí.
2. Doba vypuzovací trvá asi jednu hodinu a je charakterizována mohutnými stahy děložní svaloviny.
3. Doba k lůžku nastává krátce po vypuzení plodu. Dochází v ní k dalším stahům děložní svaloviny, které vypudí plodové obaly a placentu.
Pracovní výkon při porodu je značný. Rovná se přibližně práci, kterou je třeba vynaložit při vynesení jednoho metrického centu do třetího poschodí (Malá, Klementa).
Psychologové zkoumají vhodnost přítomnosti jednotlivých typů otců při porodu ( výzkumné zprávy uvádějí 5 až 30 % otců pro které účast na celém porodu jejich partnerek přináší kratší i delší psychosomatické obtíže).
Vhodnější jsou duly, tj. speciálně vyškolené doprovodné osoby, která poskytuje především psychickou, morální, ale i fyzickou oporu ženě již během jejího těhotenství, ale hlavně při porodu a v šestinedělí.
Velmi důležitá je také problematika bezbolestného porodu, o který se usiluje psychoprofylakticky, farmakologicky i fyzikálně.
Nebezpečné pro další vývoj může být delší bezvědomí dítěte při narození (asfyxia neonatarum).
Psychologové specializovaní na perinatální poradenství pomáhají některým nastávajícím maminkám, které prožívají poměrně často (asi v 80%) se projevující poporodní blues (,,sedmidenní " blues, maternity blues, baby blues), což je lehká, krátkodobá a přechodná deprese nebo subdeprese po porodu, která se projevuje např. návaly pláče, zvýšenou přecitlivělostí (hypersenzitivností), emoční a afektivní labilitou nebo skleslostí.
Vážnější, avšak nikoliv příliš často (asi v 10%) se vyskytující je poporodní deprese (též deprese post partum, poporodní neurotická deprese), která někdy postihuje ženy i po ukončení šestinedělí. Projevuje se nápadnou anxiozitou (úzkostností), chorobnými strachy, velmi pesimistickou základní náladou, velkou únavou až vyčerpaností, nespavostí.
Nejvážnější, avšak nikoliv častá (asi v 0.1%) je poporodní psychóza ( též tzv. laktační psychóza, psychóza post partum, postnatální psychóza či puerperální psychóza) projevující se psychotickými stavy, které musí však být diagnostikovány, odborně potvrzeny a léčeny psychiatry a klinickými psychology. Poporodní psychóza se projevuje např. ztrátou kontaktu nemocné matky s realitou, bludy, halucinacemi, ztrátou schopnosti adekvátně pečovat o dítě. Občas lze pozorovat specifickou formu Capgrasova syndromu pojmenovaného v roce 1923 podle francouzského psychiatra Jean Marie Josefa Capgrase (1873-1950). Postižená matka je přesvědčena, že vlastní dítě jí bylo vyměněno, že ke kojení ji bylo přineseno cizí dítě jejímu vlastnímu dítěti pouze podobné.
DONOŠENÝ NOVOROZENEC měří 50 až 52 cm a má hmotnost 3 000 až 4 000 gramů. Chlapci jsou přibližně o jeden cm delší a o 100 gramů těžší než děvčata. Za dolní hranici fyziologické variability je považována porodní hmotnost 2 500 gramů a délka někdy 47 cm, jindy jen 45 cm. Některé děti jsou však konstitučně drobné a je možno je považovat za zralé i při nižší hmotnosti, než je 2 500 gramů. Porodní hmotnost 4 300 gramů a porodní délka 53 cm bývají většinou uváděny jako horní hranice normy. Matky trpící diabetem (cukrovkou) mívají často tzv. obrovské děti s velkou hmotností.
Děti nemanželské mají častěji nižší porodní hmotnost než děti narozené v manželství. S nízkou porodní hmotností se každoročně rodí 4 - 12 % dětí. Jsou to děti hypotrofické.
Pokud jde o průběh porodu, musíme se alespoň zmínit o tom, že předčasný nebo neobvyklý průběh porodu může někdy mít vliv i na některé poruchy duševního vývoje dětí. Byla např. zjištěna pozitivní korelace mezi délkou porodu a pohotovostí k úzkosti u dětí.
Přesto se však předpokládá, že bolestivost je v nitroděložním životě, při porodu a ještě asi šest týdnů po porodu u dítěte snížená.
Bezprostředně první hodinu po porodu má být dítě po prve přiloženo k prsu matky. První hodina po narození je označována za zlatou hodinu ve vývoji novorozence. První kojení vhodně doplňuje tzv. skin to skin contact (zkratka SSC), kdy novorozené dítě je nahé přikládáno na nahou kůži břicha a hrudníku matky. Tento kontakt kůže na kůži dítě uklidňuje, pacifikuje a u matky má kladný vliv na kojení. Doporučuje se také metodu šátkování či klokánkování nazývanou také Kangaroo Mother Care (KMC)- doslovně klokaní mateřská péče- pro všechny (nejen předčasně narozené) novorozence, kdy je nahý novorozence položen mezi prsy matky, tak aby se s ním matka mohla volně a přiměřeně dlouho pohybovat. Metoda se začala používat v roce 1978 v Bogotě (Kolumbie). Na aplikaci této metody se podílí i otcové novorozenců. Probíhá odborná diskuze jak dlouho by se šátkování mělo aplikovat. Za adekvátní se zatím považují dva měsíce po narození dítěte.
Psychologové podporují celodenní pobyt matky s novorozencem v jedné místnosti tj. rooming in, který má pozitivní vliv nejenom na rozvoj vzájemných vztahů a vazeb a a dítěte, ale také na adekvátní či optimální mléčnou sekreci matky a na kojení dítěte.
Hnutí rooming in má své počátky v roce v USA ( již od roku 1940) a bylo reakcí na symptomy emocionální sterility tehdejších porodnic. V Československu se rooming in začal postupně zavádět až od 70. let dvacátého století.
Rozlišuje se full rooming in, tj. plný či úplný rooming in zdravého novorozence se zdravou matkou v jedné místnosti v celodenním kontaktu a tzv. half rooming in, tj. poloviční /částečný) rooming in, kdy novorozenec s matkou je v jedné místnosti pouze přes den a v noci je umístěn na novorozenecké oddělení. Tento systém je považován za méně přínosný než je full rooming in.
Oddělení malého dítěte od matky (např. při umístění do ústavní péče) může u dítěte vést až ke specifickému separačnímu syndromu (anaklitické úzkosti a depresi).
PREVENCE dificilit i vážnějších poruch dětí v prenatálním, perinatálním i raně postnatálním stadiu jejich vývoje vyžaduje, aby rodiče a sourozenci usilovali o zdravý životní styl, a to nejen o somatickou, ale i o psychickou a sociální kvalitu svého osobního a rodinného života a aby také udržovali adekvátně pozitivní vztah (i prenatální, perinatální a postnatální) ke každému svému dítěti a poskytovali mu kvalitní komplexní péči.
Literatura
KOHOUTEK, R. Psychologie duševního vývoje. Brno: Mendelova univerzita, 2008. 127 stran.
ISBN 978-80-7375-185-2.
Některá související slova
abnormitaNavigace
předchozí slovo: » normální osobnost člověkanásledující slovo: » normativ
slovo se nachází na stránce: přidáno-návštěvníky:2137
krok zpět: » zpět
hledat jiné cizí slovo: » hledání
upravit (opravit) toto slovo: » upravit
přidat do slovníku nové slovo: » přidat
