Pojem děti s handicapem
Slovo:
děti s handicapem
Upozornění:
vložil uživatel neznámý a ověřil editor
Význam:
Problematika dětí s handicapem patří mezi multidisciplinární záležitost, která je v centru odborné a vědecké pozornosti zdravotníků, psychologů, pedagogů, sociologů a dalších specialistů.
DĚTI s HANDICAPEM se např. na všech typech škol nezřídka setkávají s problémovými,
tísnivými, náročnými a zátěžovými, stresovými, psychotraumatickými,
frustrujícími (narušujícími adekvátní uspokojování osobních potřeb, zájmů, cílů člověka),
deprivujícími (vedoucími ke strádání) a konfliktními situacemi, procesy a stavy,
které mohou mít nepříznivý vliv na jejich zdravotní stav (tělesnou, duševní a sociální pohodu).
U značného počtu dětí a mládeže existuje deficit prosociální, altruistické a empatické orientace osobnosti, který se mj. projevuje vzrůstem jejich agresivnosti.
Podle ostravského psychologa a vysokoškolského učitele Z. Mlčáka (2010,173) agresivita se šíří podobnou nákazou jako je nákaza emocionální. Působí zde např. i verbální a nonverbální zrcadlení, obličejová zpětná vazba, sugestivní nonverbální komunikace, mimika a gestikulace vedoucích agresorů.
Prosociální deficit mládeže jako nejen psychologický, ale i společenský jev, souvisí s hodnotovou krizí společnosti, se společenskou adorací reprezentativních materiálních hodnot, se zvýšenou potřebou změny, neofilií tj.s tendencí staré věci i tradice považovat za nezajímavé a všechno nové a módní, (včetně změn)-za přitažlivé a hodné nejen naší pozornosti, ale i zájmu a případně i lásky, a s přehnaným důrazem na individualismus, narcismus a egoismus, s insuficientní morální, etickou a prosociální výchovou. Prosociální deficit a deficit empatie a altruističnosti může být v některých případech do značné míry podmíněn také konstitučně (geneticky).
V současné době se podle slovenského experimentálního psychologa Damiána Kováče
zvyšuje počet:
chronicky stresovaných,
depresivních a subdepresivních,
úzkostných
a frustrovaných osob.
Zjišťovali jsme v rámci řešení výzkumného záměru Škola a zdraví pro 21. století v jakém pořadí a v jaké frekvenci se stresy a psychotraumata prožitá v životě a ve škole (mateřské, základní, střední i vysoké) objevují v mentálních reprezentacích stresujících životních zážitků a prožitků vysokoškolských studentů.
Požádali jsme proto v roce 2007 nejprve 50 mužů a 50 žen studujících v kombinovaném
studiu sociální pedagogiku na jedné soukromé vysoké škole v Brně, aby nám popsali jejich nejhorší dosavadní osobní životní zážitek, který mohl poškodit jejich zdraví.
Brněnský pedagogický psycholog Rudolf Kohoutek (2007) získat tento celkový výsledek (muži i ženy):
· 17 % Úmrtí blízké osoby.
· 15 % Stresy a psychotraumata ve škole.
· 14 % Problémy v práci.
· 11 % Rozvod, rozchod s partnerem.
· 11 % Vážná nemoc blízké osoby.
· 10 % Vlastní nemoc.
· 4 % Existenční potíže.
· 4 % Úmrtí neznámého člověka.
· 4 % Vlastní autonehoda.
· 4 % Osobní neúspěch.
· 2 % Problémy s přáteli.
· 1 % Rodinné spory.
· 4 % Jiné.
Výsledky této deskriptivní průzkumné sondy považujeme za pozoruhodné. Nejde však reprezentativní výzkumné výsledky, a to především proto, že zkoumaných osob bylo poměrně málo.
Z přehledu a z pořadí stresů a psychotraumat je však zřejmé, že tyto zážitky ve škole zaujímají velmi významné místo. Jsou v naší průzkumné sondě druhé v pořadí všech uvedených traumat.
Věnovali jsme jim proto v našem výzkumu zvláštní pozornost.
V naší práci se soustředíme především na stres žáků během jejich sociální komunikace se spolužáky.
Podle Abrahama Herolda Maslowa (1908-1970) patří:
potřeba pozitivních společenských vztahů,
sounáležitosti,
sociální akceptace
mezi základní lidské potřeby
(hned za základní fyziologické potřeby a potřebu bezpečí).
Komunikační stresy a deprivace jako sociálně negativní jevy nacházíme ve všech skupinách. Ve školách vede ke komunikačnímu stresu již samotný začátek školní docházky, přechod z mateřské školy na základní školu, přechod z prvního stupně základní školy na druhý stupeň základní školy nebo na jinou školu.
Komunikační stres vytváří vyčleňování, psychosociální exkluzi některých žáků ze skupiny vrstevníků, jejich sociální izolaci. Podrobně jsme zkoumali problematiku deprivačních, stresových a verbálních psychotraumatických zážitků ve škole způsobených během sociální komunikace spolužáky, a to:
s jinou (druhou) větší
skupinou vysokoškolských
studentek a studentů pedagogické fakulty, a to se 354
studenty (žen bylo 319, mužů bylo 35).
Protože mužů byl malý počet (jen 10 %), nezjišťovali jsme shody a rozdíly odpovědí mužů a žen.
Šlo o akční výzkum kolaboratorní ohniskové skupiny vysokoškolských studentů, kteří dali k dispozici své vzpomínky na zážitky se spolužáky během docházky na 1.a 2. stupeň základních škol, které mohly ohrozit jejich duševní nebo sociální zdraví a zdravý vývoj jejich osobnosti.
Akční výzkum (realizovaný v roce 2010) jsme zvolili proto, že je zaměřený na poznávání, hodnocení a zkvalitňování praxe. Zkoumání jsme realizovali metodou dotazníku a rozhovoru.
Byly získány tyto výsledky:
Na žádné osobní stresy způsobené spolužáky si nevzpomnělo 169 zkoumaných osob, tj. 46 %.
Na lehké stresy, většinou jednorázové si vzpomnělo 69 zkoumaných osob, tj. 19 %.
Na vážné stresy (šikanu) si vzpomnělo 73 zkoumaných osob, tj. 23 %.
Na chronický, déletrvající stres ze sociální izolovanosti si vzpomnělo 43 zkoumaných osob, tj. 12 %.
Někdy příznaky ze stresu přetrvávají i mnoho let a mohou negativně působit na vývoj dětí a jejich budoucí začlenění do života. (Elliott, J. Place, M. /2002/)
Návratnost dotazníků byla vyšší než 75 %.
Mezi stresovanými dětmi v našem výzkumu jsme zjistili 65 %, tj. 120 zkoumaných osob s nějakým objektivním nebo i jen subjektivně pociťovaným handicapem.
Nejde pouze o handicapy senzorické (např. zrakové, sluchové), ale i o handicapy v oblasti
hmotnosti, konstituce, vzhledu a kosmetických potíží.
Mezi dětmi, které jsou ve škole frustrované svými spolužáky je mnoho dětí s nejrůznějšími
handicapy (v širším slova smyslu), např.:
vada zraku, brýle, vady sluchu, nedoslýchavost,
nadprůměrná výživa, tloušťka, poznávací zvláštnosti, mentální retardace, dyslexie,
dysgrafie, dyskalkulie, vady řeči, psychomotorická instabilita, neobvyklá barva vlasů, pihy,
nadváha, obezita, rovnátka zubů, korzety, příliš malá postava, příliš vysoká
postava, nápadné oblečení, oheň v obličeji, nápadný vzhled, málo výhodný (estetický) vzhled, cizinecký původ, venkovský původ, původ z rozvedené, neúplné,
slabé nebo rozvrácené rodiny, oko zakryté okluzorem, rozštěp patra, nosu a rtu,
snížené rozumové schopnosti, levá lateralita, neobratná motorika, nemotornost, dyspraxie
a apraxie, příliš málo nebo příliš mnoho rozvinuté sekundární pohlavní znaky,
adoptovanost, odstálé uši, vada řeči, balbuties, dyslalie, pomalé osobní tempo, epilepsie,
infekční choroba, ekzém, hygienické nedostatky (zápach, nečistota), zrzavé vlasy,
předkus, nápadnosti v oblečení, v úpravě zevnějšku (zejména vlasů),
ekzémy, bradavičky na rukou, ochlupení nohou, akné.
V souvislosti s těmi to zvláštnostmi vymýšlí spolužáci různé slangové přezdívky, které jsou výraznou a oběťmi často pociťovanou formou stresující verbální agresivity týkající se zejména somatické, ale i psychické (zejména mentální) složky osobnosti.
Učení: šprtka, gymplák.
Výraz, zjev: ošklivák, kata rohatá, jednorožec, dušená mrkev.
Intelekt: blbeček, knihomol, slepice, debil.
Oblečení: socka, socan.
Držení těla: hrbáč, pravý úhel.
Velká či malá postava: fošna, plochá baterka, nudle, prtě, anténa, dlouhé bidlo, slon křížený s žirafou, dumbo, pudl.
Končetiny: křivonožka.
Barva pleti: černidlo.
Chrup: zubatice, rovnocop (kvůli rovnátku), křivozubka, veverka, bobr (předkus), žlutozubka, železná huba, plechová huba.
Hmotnost: prase, vuřt, škopek, bečka, tlačenka, špekáček, krabice, kisna,
špekoun, tlusťouček, tučňák, rambo, velryba.
Nos: ploskonos.
Zrak: brýlaňa, švidroň.
Uši a sluch: plachťák, hluchavka, hluchadlo.
Řeč: dlaždič, bonzačka, slušňák, drsňák.
Motorika: klokan, stelná kráva.
Chování: uplakánek, žalobníček, dámička, megastar, šedá myš, světice, krysa, had, ludra, hyena, sketa, divoké vejce, skunk.
Žáci a žákyně se často (asi z 80 %) nedokáží plně adaptovat na přezdívky, které jim aktéři šikany ustanovili a
ostatní děti ve třídě tyto přezdívky postupně také (až na výjimky) aplikují.
Drobné karikatury jména bývají přijímány lépe než nově vymyšlené dehonestující přezdívky.
Znalost přezdívek žáků a žákyň může učitelům pomoci identifikovat šikanu.
(Z těchto poznatků ovšem nevyplývá, že všechny nějak handicapované děti musí nutně být
stresovány svými spolužáky a trpět syndromem psychosociální izolovanosti.)
Je přitom pozoruhodné, že v očích spolužáků je často znevýhodněn (handicapován) i ten, který má výborný prospěch (premiant třídy nebo dokonce celé školy) a vzorné chování,
Ten, kdo je hypersociabilní, submisivní, introvertovaný, plachý, mimořádná úspěšný v nějaké oblasti, oblíbený u učitelů.
Český psycholog Jaro Křivohlavý (1925-2014) popsal řadu negativních sociální projevů, které mají nepříznivý vliv na kvalitu života jednotlivce. Uvádíme některé z nich:
zesměšňování, přehlížení někoho (ostrakismus), nadávky, osočování, vyhrožování, nepřátelská gesta, poskytování scestných, nepravdivých a falešných informací, sociální konflikty, hádání se, hašteření se s druhými, nucení někoho dělat něco, co nechce, odmítnutí někoho do kamarádské skupiny, spolku, stěžování situace druhému, nepřipuštění někoho do diskuze, ,,házení klacků pod nohy", opuštění někoho až ,,odsunutí" někoho do samoty, nepřátelský pohled, odmítnutí někoho ke spoluúčasti, ,,usazení někoho" ošklivou poznámkou , nenaslouchání komunikace druhého, mezilidský nesvár, projev hrubosti, cynismus, arogance, tělesné napadnutí někoho, ponižování až týrání (šikana).
Cílem všech antistresových intervencí by mělo být dosažení alostázy, tj. takové adaptační změny a úpravy stresové situace, aby byl dosažen adekvátně stabilizovaný a resilientní zdravotní stav celého organismu a duševní i sociální pohody, pozitivního prožívání svého života a přiměřeně optimistického postoje k životu, a tím adekvátní kvality života.
Je třeba působit na člověka komplexně, tzn. jako na bytost a osobnost bio-psycho-socio-kulturní-environmentální a spirituální.
Je třeba vyvíjet mnohem větší edukativní, sociální a politickou aktivitu pro rozvoj altruistických, prosociálně orientovaných a resilientních osobností dětí, mládeže i dospělých.
Literatura
KOHOUTEK, R. Patopsychologie a psychopatologie pro pedagogy.
Masarykova univerzita Brno, 2007. 260 stran.
Navigace
předchozí slovo: » dějiny psychologienásledující slovo: » DCŽM zkratka
slovo se nachází na stránce: přidáno-návštěvníky:644
krok zpět: » zpět
hledat jiné cizí slovo: » hledání
upravit (opravit) toto slovo: » upravit
přidat do slovníku nové slovo: » přidat
