Pojem disharmonická a abnormální osobnost dětí

Slovo:

disharmonická a abnormální osobnost dětí


Upozornění:
vložil uživatel prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.***** a ověřil editor

Význam:

DISHARMONICKÝ A ABNORMÁLNÍ VÝVOJ OSOBNOSTI neodborníci (včetně rodičů a dalších příbuzných postižených) poznávají často jen obtížně. Zaměňují nežádoucí jednání např. jen za dočasně nevhodné a neukázněné chování a prožívání v důsledku nesprávné dosavadní péče a výchovy, které je podle nich možno správnější výchovou a péčí redukovat a normalizovat. Teprve delší kontakty a časté vážné konflikty s abnormálními osobami je přesvědčí, že jde o mnohem vážnější a trvalejší psychosomatické záležitosti, než jak se původně domnívali. Teprve potom souhlasí se spoluprací s psychology, sociálními a speciálními pedagogy a psychiatry i s komplexní léčbou a reedukací těchto potíží. Poznání disharmonického a patologického vývoje osobnosti je velmi důležité pro správnou psychosociální, edukativní a terapeutickou komunikaci s lidmi se závažnými a poruchami prožívání a chování. Projevy a příznaky disharmonického vývoje osobnosti mohou být, pokud jsou geneticky podmíněny, trvalého, nebo, nejsou-li geneticky podmíněny, přechodného rázu, kdy se vyskytují jen dočasně. Mezi disharmonické projevy přechodného rázu nezřídka se vyskytující v pubertě můžeme zařadit: - hypobulie, - intelektová pasivita, - nápadné výkyvy v prospěchu, zejména jeho pokles, - zvýšené denní snění, - dočasná ztráta iniciativy - zejména u chlapců. Dítě s disharmonickým vývojem osobnosti trvalého rázu projevuje např.: - poruchy v sociálních vztazích, - extrémní podivínskost, - obtížné začleňování se do kolektivu, - extrémní egocentričnost, - nápadnosti a přestupky v oblasti sexuality, nezdravé zájmové soustředění převážně na tuto oblast, - šaškování, upozorňuje na sebe nevhodným způsobem, - impulsivitu, - nedostatek rozumového zvládání vlastních citových zážitků a projevů, - až příliš často se hodně dojme, - snadno upadá do afektu vzteku, - je nápadně vztahovačné, - citová vzrušení u něho nadměrně dlouho převládají, - naproti tomu se může vyskytnout také citová chudost a nedostatek soucitu, - dítě se nedokáže citově angažovat, jeho citové projevy jsou málo rozlišeny, - podlézání dospělým, - časté žalování, - podbízení se pedagogovi, kamarádům, kupování si přízně spolužáků, - značná pomalost, váhavost s velmi chudými mimickými projevy, - stále stejně nevýrazná základní životní nálada, - přemoudřelost, plané mudrování, filozofování, - při známkování dělá scény, - přílišný negativismus, - lže a zapírá své přestupky, - v souvislosti s prospěchem mluví někdy o sebevraždě (suicidiu). V případě disharmonického vývoje osobnosti a v případě poruch osobnosti a chování je žádoucí spolupracovat s psychiatrickou ambulancí pro děti a mladistvé. Mezi vážné specifické poruchy osobnosti (dříve označované jako psychopatie), což jsou trvalé a výrazně maladaptivní akcentované a disharmonické behaviorální a povahové odchylky (deviace) od normy s převažujícími vlivy genetickými (bez organického mozkové onemocnění, poškození nebo mozkové dysfunkce) nad faktory psychosociálními, patří např.: paranoidní ( kverulantní, fanatická) porucha osobnosti, schizoidní porucha osobnosti, disociální porucha osobnosti, emočně nestabilní porucha osobnosti, histrionská porucha osobnosti, anankastická porucha osobnosti, anxiózní (vyhýbavá) porucha osobnosti, závislá porucha osobnosti,narcistická porucha osobnosti, pasivně agresivní (negativistická) porucha osobnosti, Mezi poruchy osobnosti a chování (zejména u dospělých) patří také např.: Návykové a impulzivní poruchy. Patologické hráčství (gambling), patologické zakládání požárů (pyromanie), patologické kradení, krádeže bez zjevného motivu, které nevedou k zisku ani pro pachatele ani pro jinou osobu (kleptomanie), trichotillománie (intenzivní puzení k systematickému vytrhávání vlastních vlasů) a nespecifikované návykové a impulzivní poruchy. Impulzivní tuláctví, potulování se, extrémní potřeba cestovat (poriomanie či dromomanie). Charakteristickými znaky všech návykových a impulzivních poruch je neschopnost kontrolovat a monitorovat puzení a impulzy ke konání škodlivých činů pro postiženého a jeho okolí a prožívání vzrušení a tenze před započetím těchto činností a libý pocit uspokojení po realizaci těchto aktivit. Autismus Termín autismus po prve v roce 1911 použil švýcarský psychiatr Eugene Bleuler (1857-1939), který popsal autismus u schizofreniků (schizofrenie je také jeho termín). Autismus může mít několik variant: Vysokofunkční autismus (inteligenčně je v normě nebo i v nadprůměru). Středně funkční autismus (spojený s lehkou až střední mentální retardací). Nízkofunkční autismus (provázený těžkou až hlubokou mentální retardací). Jde o pervazivní vývojovou poruchu. Skupinu pervazivních vývojových poruch (PVP), resp. poruchy autistického spektra tvoří celoživotní neuropsychiatrická onemocnění, která se projevují abnormálním (často opožděným) vývojem sociálních, komunikativních a kognitivních funkcí. kvalitativními abnormalitami v oblasti sociálně-emočních interakcí a ve způsobu komunikace. V některých případech jsou tyto poruchy spojeny s další závadou, poruchou či onemocněním, např. s ADD, ADHD, genetickou anomálií, neurologickým či endokrinologickým nálezem. Do skupiny pervazivních vývojových poruch patří podle desáté revize Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10): 1. dětský autismus (F 84,0) 2. atypický autismus (F 84,1) 3. Rettův syndrom (F 84,2). Vyskytuje se pouze u dívek. 4. jiná desintegrační porucha v dětství (F 84,3) 5. hyperaktivní porucha sdružená s mentální retardací a stereotypními pohyby (F 84,4) 6. Aspergerův syndrom (F 84,5) 7. jiné pervazivní vývojové poruchy (F 84,8) 8. pervazivní vývojová poruchy nespecifikovaná (F 84,9) Aspergerův syndrom (AS) Jde o je jednu z forem pervazivních vývojových poruch. Toto závažné postižení ovlivňuje všechny složky osobnosti a provází jedince po celý život. Vyznačuje se především disharmonickým vývojem osobnosti s převažující poruchou v oblasti sociálních vztahů a komunikace. Na rozdíl od dětského autismu (uvádí např. Zuzana Makovská, 2007) je u této poruchy normální, někdy až nadprůměrná inteligence a dobrý řečový vývoj. Děti s Aspergerovým syndromem však mívají velmi specifické, stereotypní zájmy a dovednosti. Aspergerův syndrom se projevuje i bývá diagnostikován později než dětský autismus, jeho rozpoznání a diagnostika je složitější. Vyžaduje stejně jako autismus zvláštní péči a speciální výchovné a vzdělávací přístupy. Mezi obecné cíle výchovy patří optimálně rozvinutá a přiměřeně dané věkové etapě zralá a harmonická osobnost. Tohoto stavu však ve výchovně vzdělávacím procesu nedosahuje poměrně velké množství dětí ani v současné době. Rozvoj osobnosti není u všech dětí stejný a často ani optimální. U některých dětí dochází k problémovému vývoji chování a osobnosti pod vlivem mnoha různých sociálních i biologických faktorů. Pedagogové a zejména výchovní poradci a školní psychologové mají možnost často jako první rozpoznat různé závady chování a prožívání, které signalizují ohrožení normálního, zdravého psychického a osobnostního vývoje a chování žáka s důsledky pro jeho sociální, pedagogické a profesní začleňování. Pedagogové, výchovní poradci i psychologové musí hledat cesty, jak účinněji než dosud pracovat s psychickými možnostmi a potenciální osobností všech žáků, aby dosahovali úspěšnosti ve škole, v pracovním procesu i v životě. Zvláštní pozornost je třeba věnovat závadám a poruchám v chování dětí a mládeže, jejich včasnému zjišťování, klasifikaci, nápravě a prevenci. Kategorie lehčích závad chování (dificilit) je třeba přesně diferencovat od vážnějších poruch chování a poruch osobnosti a volit ve shodě s diagnózou přiměřené postupy nápravy. Problematiku poruch chování a poruch osobnosti zapříčiněných organickými příčinami, psychotickými, psychopatickými, neurotickými a mentálně retardovanými procesy a stavy je třeba řešit primárně ve spolupráci s klinickými psychology a psychiatry pro děti a mládež. Úkolem pedagogických pracovníků je záměrně, cílevědomě a soustavně působit na vychovávané a vzdělávané jedince tak, aby byl podpořen pozitivní rozvoj jejich osobnosti, aby se z ní stala: osobnost, která má zdravé sebehodnocení, sebecit a sebedůvěru a je schopna a dovede řešit své problémy převážně sama, osobnost dobře přizpůsobená ustáleným společenským kritériím a jednající v jejich rámci, osobnost individualizovaná dispozičně i zkušenostmi získanými vhodnými vzorci chování a prožívání, osobnost integrovaná, tj. taková, jejíž všechny složky fungují v koordinaci s jinými a která má adekvátní pocit životního smyslu. Ideálně duševně zdravá a optimálně normální osoba má podle rakousko-britské profesorky sociální psychologie Marie Jahodové (1907-2001) efektivní vlastní vnímání, realistickou sebeúctu a akceptaci sebe sama, své chování dobrovolně kontroluje, správně vnímá svět, udržuje sociální vztahy i vztahy emoční a afektivní náklonnosti, realizuje svůj subjekt možný, řídí sebe sama a je produktivní. Odborná diagnostika závad a poruch chování a prožívání (osobnosti) Mimo pozorování, rozhovor, anamnézu a dotazníky používají kvalifikovaní odborní psychologové v praxi rozsáhlý arzenál speciálních psychologických diagnostických metod. Patří mezi ně např. v současnosti již klasická psychologická screeningová diagnostická metoda Roberta S. Woodworthe a Ellen Mathewsové (Personal Data Sheet), která je zaměřena na zjišťování neuroticismu, obsesí, schizoidních tendencí, paranoidních tendencí, depresivních a hypochondrických tendencí, impulzivních a záchvatovitých tendencí, sklonů k instabilitě a antisociálních sklonů. Aplikuje se buď prohloubeným rozhovorem ( což považujeme za vhodnější aplikaci ) nebo dotazníkem. Často je v psychologické a psychiatrické praxi využívaný Symptom Checklist 90, tj.Dotazník SCL- 90 Leonarda R. Derogatise, R. S. Lipmana a L. Coviho, který umožňuje zjištovat přítomnost existujících patopsychologických a psychopatologických symptomů a tedy posoudit možnost obtíží v chování a prožívání, resp existenci psychické či osobnostní závady či poruchy. Zkoumá např. somatizaci, obsese a kompulse, interpersonální sensitivitu, subdeprese a deprese, anxiozitu, fobie, paranoidní myšlení a psychoticismus. Test zahrnuje 90 otázek. Každá odpověď má stupnici 0 1 2 3 4, kterou se hodnotí intensita či frekvence (kvantita) výskytu obtíží v posledním týdnu: 0- vůbec ne, 1 - trochu, 2 - středně, 3 - hodně, 4- mimořádně hodně či mnoho. Odbornou diagnózu může kompetentně stanovit klinický psycholog nebo psychiatr, kteří však potřebují ještě odpovědi i na doplňující otázky, např.: 1. Jak dlouho máte uvedené psychické potíže ? 2. Jaké a jak dlouho máte i tělesné obtíže? 3. Zda a jak se vaše obtíže zhoršují či zlepšují ? 4. Jsou vaše potíže přítomny jenom někdy nebo více méně neustále? 5. Jsou vaše potíže přítomny více v určitou denní dobu? 6. Vyskytují se v závislosti na ročním období? 7. Bral/a jste nějaké léky, pokud ano, v jaké dávce, kolik a jaké, s jakým efektem? 8. Měl ještě někdo ve vaší rodině takové nebo podobné potíže? 9. Působí vám tyto potíže problémy v každodenním fungování (v běžném životě, v zaměstnání)?. 10. Jaké příčiny vaše duševní a tělesné potíže podle vás mají? Posuzovací škála autismu v dětství (CARS - Child Autism Rating Scale) (metoda je sestavená americkým psychologem Ericem Schoplerem /1927-2006/) Zakládá se na pozorování dítěte a stanovení stupně odlišnosti od normy. Škála autismu CARS obsahuje 15 posuzovaných položek odstupňovaných čtyřmi body: 1. Ve vztahu k lidem jsou autistické děti lhostejné k činnosti dospělých, kontakt iniciují jen minimálně nebo vůbec. Kontakt má kvalitativně neosobní charakter. 2. Imitace - napodobování je pro autisty obtížné, pravidelně s časovou prodlevou vyžaduje pomoc dospělé osoby. 3. Emocionální reakce jsou svým způsobem nebo intenzitou nepřiměřené podnětu. Nálady lze těžko změnit, a to i při změně prostředí nebo činnosti. Jindy autistické dítě mění nálady rychle bez jakékoliv vnější změny. 4. Motorika autistických dětí je bizarní, děti chodí po špičkách, kroutí prsty, kývají se, strnule se dívají. Někdy tyto pozice přetrvávají i při snaze dítě zaujmout. 5. V užívání hraček a při hře se dostávají do popředí zájmu nepodstatné části hraček a předmětů, drobné otáčivé součástky, výrazné barvy nebo povrchy. Zájem o hračky bývá obecně malý, předměty jsou používány zvláštním způsobem. 6. Adaptace na změny je obtížná, často téměř nemožná. Vynucená změna vyvolává záchvat hněvu až vzteku, repetitivní pohyby nebo obtížně ztišitelné sebepoškozování. 7. Vizuální reakce jsou nepřiměřené, autistické děti zírají do prázdna, vyhýbají se pohledu z očí do očí, přikládají předměty blízko k očím. 8. Sluchové reakce se mění, chybí odpověď na nové výrazné zvuky, jindy dítě vyděsí každodenní známé zvuky. 9. Čich, chuť a hmat využívají spíš pro vlastní vzrušení, než pro poznání a použití. Očichávání, ochutnávání a ohmatávání vybraných předmětů s typickými vlastnostmi (drsný povrch, kovové předměty) patří k obrazu autismu. Bolestivý podnět může být ignorován. Naopak jen málo nepříjemný podnět může vyvolat silnou reakci. 10. Strach a nervozita autistických dětí neodpovídají situacím. Závažný neklid se objevuje i při běžných situacích a nebezpečným situacím dítě naopak nevěnuje pozornost. Chová se výrazně odlišně od zdravého vrstevníka. 11. Ve verbálním projevu jsou bizarní prvky, jako echolálie (opakování slov či vět pronesených druhou osobou), opožděná echolálie, nesprávné používání zájmen, užití nesprávných a nesmyslných slov nebo zvuků napodobujících řeč intonací a projevem, ale bez významu. Intonace, rytmus a hlasitost nejsou správně volené. 12. V neverbální komunikaci jsou zvláštní gesta bez významu, nevyzrálá neverbální komunikace nahrazuje komunikaci verbální v situacích, kdy by stejně staré nepostižené děti užily slovní vyjádření. 13. Aktivita je většinou extrémně vysoká nebo dominuje pasivita. Autistické děti se vyhýbají fyzicky náročným hrám. 14. Ačkoliv úroveň a konzistence intelektových funkcí je všeobecně snížená, v jedné nebo více oblastech mohou mít autistické děti neobvyklé schopnosti. 15. Celkový dojem. Každá položka škály je odborným administrátorem (např. klinickým psychologem, psychiatrem, speciálním pedagogem) hodnocena na stupnici od 1 do 4 podle závažnosti postižení. Diagnózu stanovuje pouze kvalifikovaný vysokoškolsky vzdělaný odborník. Celkové skóre do 30 bodů s velkou pravděpodobností vylučuje dětský autismus, 30 - 36 bodů informuje o možnosti mírné až středně těžké formě dětského autismu, hodnota od 37 do 60 bodů označuje dítě jako pravděpodobně výrazně autistické. Léčbou a výchovou autistických a komunikačně handicapovaných dětí se zabývá americký projekt a program TEACCH (Treatment and Education of Autistic and Communication Handicapped Children), který byl založen v USA 1966. Mezi hlavní zásady TEACCH programu patří: Zapojení rodičů (někdy též spolupráce rodičů jako koterapeutů). Vizualizace činností - předvídatelnost, srozumitelnost (fotografie, piktogramy ...). Pochopení autismu a jeho vlivů. Strukturování (,,rozfázování") fyzického prostředí a výuky. Individuální zacházení. Zlepšování dovedností. Kognitivní terapie chování. Působení na celou osobnost. Důležitou součásti seriózního odborného šetření osobnosti a psychiky je ovšem podrobná anamnéza, zjištění individuální, sociální, zdravotní i ekonomické životní historie od početí do současné doby, případně katamnéza (tj. zjištění stavu a vývoje zkoumané osoby po aplikované diagnostické i terapeutické, psychoterapeutické, korektivní či rehabilitační intervenci (v určitém časovém odstupu). Anamnestické záznamové schema Anamnéza je tvořena souborem důležitých životopisných informací o průběhu a okolnostech dosavadního psychosomatického vývoje daného jedince a o environmentálních, zdravotních, sociálních, ekonomických a psychologických i pedagogických podmínkách a vlivech na rozvoj jeho psychiky, osobnosti, prožívání i chování a zdravotního stavu. Patří mezi základní metody poznávání a podklady pro diagnostikování osobnosti nejen nemocných, ale i zdravých osob, dětí, dospělých i seniorů. Literatura Kohoutek,R. Patopsychologie a psychopatologie pro pedagogy. Brno: Masarykova univerzita, 2007, 260 s. ISBN 978-80-210-4434-0.

Komentáře ke slovu disharmonická a abnormální osobnost dětí


 
» přidat nový komentář

Zatím žádné komentáře.



Navigace

předchozí slovo: » dishabituace
následující slovo: » disharmonický a patologický vývoj osobnosti
slovo se nachází na stránce: přidáno-návštěvníky:888
krok zpět: » zpět
hledat jiné cizí slovo: » hledání
upravit (opravit) toto slovo: » upravit
přidat do slovníku nové slovo: » přidat

hledat - slovník - pro webmastery - o slovníku - kontakt
scs.abz.cz  --  web © 2005-2024  --  ABZ.cz