Pojem strukturální vlastnosti osobnosti
Slovo:
strukturální vlastnosti osobnosti
Upozornění:
vložil uživatel neznámý a ověřil editor
Význam:
STRUKTURÁLNÍ PERSONÁLNÍ VLASTNOSTI jsou rysy a vlastnosti osobnosti, vzorce chování a prožívání, které charakterizují celkovou stavbu osobnosti. Obtížně se diagnostikují.
Struktura osobnosti je sice relativně stálá, zachovává si vlastnosti, vzorce a systémy chování, jednání a prožívání, které jsou pro ni typické,
na druhé straně je však i dynamická, během života se více či méně mění.
V celkové struktuře osobnosti se rozlišuje např.:
Stavba osobnosti (primitivní, simplexní, jednoduchá - složitá, komplikovaná, jemně diferencovaná - málo diferencovaná, tj. hrubšího zrna).
Potencionalita osobnosti a její úroveň a míra propojenosti v oblasti kognitivní, emocionální, behaviorální a morální (např. mystifikační, korupční).
Úroveň integrovanosti (sjednocenosti) a synchrovanosti (souladnosti) jednotlivých složek a procesů a stavů osobnosti.
Normalita či abnormalita (patologie) osobnosti ( normální - abnormální: např. psychotická, poruchová, anomální, mentálně retardovaná, encefalopatická, epileptická, disociální, schizoidní).
Originalita osobnosti: běžná - konvenční - originální - objektivně či subjektivně tvůrčí (kreativní), resp. prosazující aktivitu, která má kladný kvanbtitativní a kvalitativní společenský dopad nebo aktivitu, který má kvantitativně i kvalitativně záporný, neefektivní dopad.
Homo creans, člověk tvořivý je považován je považován za člověka budoucnosti. Podle teorie tvořivé transaktualizace člověk může při svém rozvoji přesáhnout svou osobnost a rozšířit a kreativizovat své prostředí. Jde tedy o jakousi externí sebeaktualizaci.
Běžná interní sebeaktualizace je pouze rozvinutí vlastní osobnosti. Stimulace a facilitace tvořivé transaktualizace chování vyžaduje příznivé, humánní životní prostředí, příznivé environmentální (např. školní či rodinné) klima, redukci faktorů vyvolávajících frustraci a blokování seberealizace, podporu divergentního myšlení, odměňování tvořivosti, minimalizaci donucování, spoluúčast na řízení (delegovaná pravomoc), minimalizaci vnucování norem chování, osobní svobodu, zabezpečení svobodné komunikace, dobré pracovní vztahy, skupinovou diskusi a vzájemné porovnávání myšlenek, podporu menšinových pozic, vytváření nových vztahů, kompetentnost vedoucího /I. A. Taylor, (1975)/.
Zralost osobnosti: zralá (přiměřená věku) - nezralá, infantilní (dětinská), předčasně zralá (chová se, jako by byla starší), zralá pouze v některých složkách
Optimální osobnostní zralost chápeme ve shodě s představitelkou americké humanistické psychologie a rodinné psychoterapie Virginií Satirovou (1967) jako takový komunikativní stav člověka, kdy se plně ovládá, kdy dokáže činit rozhodnutí založená na přesném vnímání sebe, svých rolí a pozic a také pozic a rolí druhých lidí a daných okolností ("kontextu"). Přijímá svá rozhodnutí, své volby jako skutečně vlastní a tím přijímá i odpovědnost za jejich výsledky a důsledky. Takové chování mu pak umožňuje účinně a citlivě komunikovat se světem v němž žije.
Takto osobnostně zralý člověk umí:
a) projevovat se jasně vůči druhým,
b) být v kontaktu se signály ze svého nitra a otevřeně si uvědomovat, co si myslí a cítí,
c) vnímat to, co je okolo něj jako odlišné od sebe a jako odlišné od čehokoliv jiného,
d) chovat se k jinému člověku jako k někomu od sebe oddělenému a jedinečnému,
e) zacházet s existencí odlišnosti jiných osobností (osobitě "naprogramovaných") jako s příležitostí k poznání a k učení, nikoli jako s hrozbou či signálem pro konflikt,
f) přistupovat k lidem a situacím z hlediska "jak to opravdu je" a nikoli jak očekává či jak si přeje, aby to bylo,
g) přijímat odpovědnost za to, co sám cítí, myslí, slyší a vidí a nikoliv tuto odpovědnost přesouvat či přisuzovat druhým,
h) otevřeně vyjednávat o sdělování, přijímání a ověřování významů mezi sebou a druhými.
(Langmeier, J., Balcar, K. a Špitz, J.,2000)
Osobnostně zralé a morální či altruistické jednání nemusí být vždy v dané společnosti a společenské situaci pro osobnostně zralého a etického člověka ,, úspěšné´´, ale spíše nepohodové, konfliktní, a proto někdy i disharmonizující. Pravdou ovšem zůstává, že je to jednání čestné a spravedlivé.
Integrovanost (sjednocení) osobnosti: harmonická - disharmonická, rozháraná, vyrovnaná, nevyrovnaná, převážně racionální, emocionálně, voluntaristicky založená
Autonomnost osobnosti: samostatná - nesamostatná, závislá - nezávislá, autonomní - heteronomní, dominantní - submisivní.
Ve struktuře osobnosti můžeme rozlišovat také vztahy a vlastnosti:
obecné,
skupinové
a individuální.
1. Obecné vlastnosti jsou vývojově nejstarší a relativně stálé. Jsou společné všem normálním lidem, např. vidění v určitém rozsahu světla.
2. Skupinové vlastnosti jsou příslušné určitým skupinám lidí (např. způsob vyjadřování citů). Patří sem i vlastnosti generační.
3. Individuální (jedinečné) vlastnosti jsou specifické pro určitého jedince (např. hodnotový systém, úroveň inteligence, stupeň tvořivosti. typ a systém metod a technik obrany a útočnosti).
Psychologové se snaží popsat základní dimenze osobnosti. Je jich mnohem méně než je vlastností osobnosti uvedených v různých slovnících a encyklopediích. Ty jsou často synonymní.
Existuje pět obecněji akceptovaných základních dimenzí osobnosti označovaných ,, Big Five" ( Hřebíčková, Čermák, Osecká, 1993):
1. Emocionální stabilita, adjustace, vyrovnání se s prostředím, vyrovnanost, klid, soustředěnost, nehypochondričnost a opak: emocionální labilita, maladjustace, zvýšený neuroticismus, úzkostnost, podrážděnost, hypochondričnost.
2. Svědomitost, spolehlivost, zodpovědnost, školní úspěšnost, akademický úspěch, pracovní výkon, charakter, pečlivost, zásadovost, vytrvalost a opak nesvědomitost, nespolehlivost, nedbalost, nezájem o poctivou práci a lhostejnost k jejím cílům, neplnění slibů, přílišná měnlivost proklamovaných dohod a rozhodnutí.
3. Snášenlivost, tolerantnost, příjemnost, přátelskost, altruismus, dobromyslnost, jemnost, mírnost, důvěřivost, kooperativnost a opak: nesnášenlivost, nevraživost, nepřátelskost, lhostejnost k druhým, hostilní svéhlavost, nepoddajnost, egoismus, žárlivost, vznětlivost, nedůvěřivost, negativismus.
4. Kulturnost, estetická citlivost, vytříbenost, uhlazenost, vnímavost, flexibilita myšlení (jeden z aspektů inteligence, i když s ní není totožný), intelektuální zájmy, zvídavost, divergentnost myšlení, obrazotvornost, osobnostní zralost a opak: nekulturnost, neuvážlivost, hrubost až surovost, simplexnost, jednoduchost, neuhlazenost, slabá vnímavost vůči druhým lidem, osobnostní nezralost a nemoudrost.
5. Extraverze, společenskost, obrácenost navenek, sdílnost, někdy povrchnost, netrpělivost až impulzivnost, preference viditelné části reality, zájmy rozrůstající se spíše do šířky, úsilí o větší variabilitu kontaktů, často však méně intenzivních, vztahy k lidem obvykle pozitivní a flexibilní, vyhledávání vnějších podnětů, závislost na hodnocení okolím a opak: introverze, nespolečenskost, introspektivita, obrácenost do nitra své psychiky, uzavřenost, nesdílnost, rezervovanost, chlad navenek, mírnost až flegmatičnost. Introvert se zajímá primárně o vlastní vnitřní svět prožitků a významů. Upřednostňuje spíše trvalejší významy než přechodné události. Mívá potěšení ze samoty a soukromí. Je méně závislý na souhlasu okolí. Ve vztazích s lidmi vyhledává hloubku a porozumění. Inklinuje k melancholii.
Poruchy dospělé osobnosti
Americká psychiatrická asociace ve svém Diagnostickém a statistickém manuálu (ve čvrté revizi - DSM IV - definuje poruchu osobnosti takto: přetrvávající vzorec prožívání a chování, který se významně odlišuje od očekávání v kultuře, ve které jedinec žije, je rozsáhlý a nepružný, má počátek v adolescenci nebo v raném dětství, je stabilní v průběhu času a způsobuje utrpení nebo poškození.
Poruchy osobnosti jsou uvedeny v Mezinárodní klasifikaci nemocí a přidružených zdravotních problémů 10. revize (MKN-10). Jsou to:
F 60.0 Paranoidní porucha osobnosti: např.vztahovačná. nedůtklivá, vlastní pochybeni nepřiznávající.
F 60.1 Schizoidní porucha osobnosti: např. nezájem o jiné lidi, odcizenost, citový chlad, bizardní nápady.
F 60.2 Disociální porucha osobnosti: nerespektuje a porušuje zákony a předpisy, chybí vyšší city a pocity viny, vyskytují se časté lži, krádeže, agresivní činy.
F 60.3 Emočně nestabilní porucha osobnosti: např. labilní afektivní a náladová reaktivita, predispozice k abuzu drog, promiskuitě.
F 60.4 Histrionská porucha osobnosti: např. přehnaná teatrálnost, dramatizace banálních starostí a sporů, labilita, rychlé střídání nálad a afektů.
F 60.5 Anankastická porucha osobnosti: např. svéhlavost, tvrdohlavost, umíněnost, paličatost, emocionální rigidita a staženost, obsese (anankasmy) tj. nutkavé myšlení a kompulze tj. nutkavé jednání, které se snaží opakovaně prezentovat svému okolí, čímž své okolí zatěžuje a obtěžuje (často i telefoniícky), rituální chování, ulpívanost a úpornost, detailismus, nepohoda, nevýkonnost.
F 60.6 Anxiozní (vyhýbavá) porucha osobnosti: např. úzkosti, neustálé duševní napětí, přecitlivělost, uzavřenost.
F 60.7 Závislá porucha osobnosti: např. závislost na nadměrné péči druhých o jejich osobu, skromná a příliš podřídivá osobnost, sebepodceňování, častá potřeba opory.
F 60.8 Jiné specifické poruchy osobnosti:
Excentrická osobnost: např. zvláštní, neobvyklé až bizarní nápady, výstřední chování a oblékání, extrémní extravertovanost a sociální aktivovanost.
Nezdrženlivá (haltlos) osobnost: např. mimořádně malé sebeovládání a adekvátní volní úsilí, sklon k abusu drog, promiskuitě.
Nezralá osobnost: vzhledem k normálně probíhající ontogenetické etapě (vývojového stadia) nepřiměřeně infantilní chování, jednání i prožívání.
Narcistická osobnost: extrémně sebestředná, krajně sebevědomá, přesvědčená o své grandiozitě, mimořádných schopnostech a dovednostech a důležitosti pro ostatní lidi.
Pasivně agresivní osobnost : např. neustále si na něco stěžuje, neplní včas svěřené úkoly ani sliby, své nadřízené neuznává, ale jejich přímé ostré kritice se vyhýbá, mívá špatnou docházku do práce, nedodržuje pracovní dobu.
Psychoneurotická osobnost: např. subdeprivovaná, deprivovaná (strádající), hypersensitivní, stresy i běžné denní starosti často prožívá psychosomaticky, mívá chronické neurotické potíže.
F 60.9 Poruchy osobnosti blíže nespecifikované:
Charakterová neuróza NS: nežádoucí charakterové rysy a vlastnosti, které jsou příznaky (symptomy) neurózy. Např. patologická stydlivost, extrémní smysl pro pořádek a uklízení jako nutkavý obřad, sklon k hostilnímu a destruktivnímu chování, nedostatek asertivity a sebedůvěry při rozhodování se.
Patologická osobnost NS: např. polymorfně deformovaná a akcentovaná, sadomasochistické tendence.
(NS znamená nespecifikovaná, blíže neurčená).
U některých osob mohou být současně splněna kriteria pro dva i více typů poruch osobnosti.
Poruchy osobnosti většinou trvají ( zejména pokud nejsou léčené) v určité míře po celý život. Méně výrazné bývají ve středním věku a ve stáří.
Odborná psychologická diagnostika osobnosti se vedle kvalifikovaného pozorování a rozhovoru opírá také o speciální psychologické testy
Např.o testy či metody jednorozměrné (unidimenzionální):
N - 5 (Neurotický dotazník J. Knoblocha),
KSAT (Škála klasické sociálně situační anxiety a trémy O. Kondáše),
Inventář agrese (B-D-I),
STAI (škálu úzkosti a úzkostnosti podle Spielbergera),
MALT (Mnichovský test alkoholismu).
TE-ZA-DO (temperamentově zaměřený dotazník podle V. Smékala a G. Bergera) aj.
Dále o metody vícerozměrné (multidimenzionální) např. :
BOD (h) S. Kratochvíla,
EOD H. J. Eysencka,
O. Mikšíkovy dotazníky (IHAVEZ, SUPOS, SPIDO, DOZ),
Woodworth-Mathews,
Mezi hodnotné diagnostické metody odborných psychologů zjišťující základní osobnostní vlastnosti
patří Dotazník interpersonální diagnózy (ICL) Timothy Francise Learyho (1920-1996) aj., který zjišťuje nejenom osm základních osobnostních rysů jako určitých kvalit osobnosti ( dominantnost a submisivitu, ráznost a laskavost, responzibilitu (zodpovědnost) a rezervovanost (distancovanost), závislost a nezávislost),
ale vyjadřuje se i k jejich kvantitativní úrovni a k jejich adaptivnosti a dysadaptivnosti (maladaptivitě).
Brněnská psycholožka E. Kudličková (roz. Komárková) sestavila Osobnostní dotazník KUD.
Metoda zachycuje tyto vlastnosti: aktivitu a pasivitu, labilitu a stabilitu, dominanci a submisivitu, racionálnost a smyslovost, extraverzi a introverzi.
Bruno Miglierini sestavil také Osobnostní dotazník, který zjišťuje společenskost a aktivitu, samostatnost a rozhodnost, emocionální stabilitu, vztahy k rodině, tělesnou a duševní pohodu, vztahy k lidem, zájmovou zaměřenost a svědomitost a zodpovědnost. Miglieriniho dotazník obsahuje 200 výroků se kterým má zkoumaná osoba vyslovit souhlas nebo nesouhlas.
Stále je využíván P - I test (Osobnostní a zájmový test), který sestavili E. Mittenecker a V. Toman. Obsahuje 120 otázek na osobnost a 94 otázek zájmových. Otázky na osobnostní vlastnosti se dělí do bipolárních kategorií: sebekritika - nedostatek sebekritiky, sociální postoj - nesociální postoj, extraverze - introverze, neneurotický - neurotický, nemanický - manický, nedepresivní - depresivní, neschizoidní - schizoidní, neparanoidní - paranoidní, vegetativně stabilní - vegetativně labilní.
Oblíbený je Hogan Personality Inventory (HPI), Hoganův osobnostní dotazník, který zjišťuje osobnostní stabilitu, sebeprosazování, sociabilitu, kooperativnost, systematičnost, zvídavost, učenlivost.
Stále využíván je též Osobnostní dotazník P. L. Bergera a V. Smékala.
Pro dospělé je využíván pro diagnostiku osobnosti vícerozměrný Dotazník 16 PF Raymonda B. Cattella (1905-1998).
Cattellovy osobnostní faktory v dotazníku 16 PF forma E jsou závislé na neurofyziologických vlastnostech. Jde o tzv. hlubší, podpovrchové vlastnosti. Projevují se jako syndromy (skupiny příznaků):
NÍZKÉ SKÓRE
A- REZERVOVANÝ, neosobní, kritický, chladný, nedůvěřivý, formální, skeptický.
B- MÉNĚ INTELIGENTNÍ, konkrétně myslící, méně inteligentní.
C- EMOCIONÁLNĚ MÉNĚ STABILNÍ, snadno se rozruší, ovlivňovaný city.
E- SUBMISIVNÍ, mírný, poslušný, přizpůsobující se, lehce se dá ovládat.
F- STŘÍZLIVÝ, opatrný, vážný, mlčenlivý.
G- NESPOLEHLIVÝ, nerespektuje pravidla, sobecký.
H- OSTÝCHAVÝ, plachý, váhavý, zdrženlivý, senzitivní k vyhrůžkám.
I- TVRDÝ, hrubý, houževnatý, bez smyslu pro extravaganci.
L- DŮVĚŘIVÝ, přijímá dané podmínky, lehce se s ním vychází.
M- PRAKTICKÝ, drží se při zemi, prozaický, věcný.
N- NAIVNÍ, nepředstírá, otevřený, má prostý vkus.
O- SEBEJISTÝ, nepociťuje vinu, bezstarostný, spokojený sám se sebou.
Q1- KONZERVATIVNÍ, respektuje tradiční myšlení.
Q2- ZÁVISLÝ na skupině, rád někoho následuje, přihlíží k ostatním.
Q3- VNITŘNĚ NEINTEGROVANÝ, laxní, nedbá na společenská pravidla.
Q4- RELAXOVANÝ, klidný, nízká ergická tenze, nefrustrovaný.
VYSOKÉ SKÓRE
A- VSTŘÍCNÝ, vřelý, účastný, ochotný spolupracovat, dobromyslný.
B- INTELIGENTNĚJŠÍ, abstraktně myslící.
C- EMOČNĚ STABILNÍ, čelí realitě, zralý, klidný.
E- DOMINANTNÍ, asertivní, agresivní, tvrdošíjný.
F- BEZSTAROSTNÝ, nadšený, spontánní, expresivní.
G- SVĚDOMITÝ, konformní, spolehlivý, mající smysl pro povinnost.
H- DOBRODRUŽNÝ, společensky smělý, odvážný, snáší dobře stres, má hroší kůži.
I- JEMNOCITNÝ, senzitivní, měkký, citově závislý, hledá pomoc a soucit.
L- PODEZÍRAVÝ, tvrdohlavý, nedá se oklamat a podvést, nedůvěřivý a skeptický.
M- IMAGINATIVNÍ, nepraktický, často duchem nepřítomný.
N- KALKULATIVNÍ, vypočítavý.
O- USTARANÝ, plný obav, trápí se, sklon k pocitům viny, nejistý.
Q1- EXPERIMENTUJÍCÍ, kritický, liberální, ochotný akceptovat změny.
Q2- SOBĚSTAČNÝ, dává přednost vlastním rozhodnutím.
Q3- INTEGROVANÝ, řídí se svým sebepojetím.
Q4- FRUSTROVANÝ, napjatý, popudlivý, podrážděný.
Pro mládež se stále používá Osobnostní dotazník pro mládež HSPQ, který zkonstruoval rovněž R. B. Cattell a Mary D. L. Cattellová. Test má zachytit jednoduchou technikou všechny hlavní a současně značně stálé psychické vlastnosti mladého člověka ve věku od 12 do 18 let. R. B. Cattell těchto vlastností zjišťuje čtrnáct. Označuje je obdobně jako test 16 PF velkými písmeny abecedy (např. faktor B - inteligence).
Pro diagnostiku některých významných vlastností osobnosti je využíván Freiburský osobnostní dotazník, jehož autoři jsou J. Fahrenberg, H.Selg a R.Hampel a pro české a slovenské uživatele dotazník upravili T. Kollárik, E. Poliaková a A. Ritomský.
Dotazník sleduje tyto nezávislé dimenze osobnosti: neuroticitu, spontánní agresivitu, depresivitu, vzrušivost, družnost, mírnost, reaktivní agresivitu, zdrženlivost, otevřenost, extravertovanost- introvertovanost, emocionální labilitu- stabilitu a maskulinitu-feminitu.
Obsedantní a kompulzivní tendence lze vyhledávat (provádět onsedantně - kompulzivní screening) např. pomocí metody J. Zohar- N.A. Fineberg (Z-FOCS).
Je prezentováno 5 jednoduchých screeningových otázek. Když je pozitivní alespoň jedna odpověď, je potřebné provést detailní vyšetření na vyloučení obsedantně kompulzivní poruchy osobnosti.
1. Umýváte se často nebo často perete?
2. Často kontrolujete věci, situace?
3. Máte nějaké myšlenky, které vás obtěžují a kterých byste se chtěli zbavit, ale nedaří se vám to?
4. Trvá vám dlouho ukončení běžných aktivit?
5. Děláte si starosti, nebo se příliš zabýváte uspořádaností nebo souměrností?
Často se však stává, že od vzniku symptomů ke stanovení odborné diagnózy uběhne příliš dlouhá doba. Terapie je pak obtížnější.
Mezi projekční metody zkoumání osobnosti patří Test inkoustových skvrn podle švýcarského psychiatra a psychoanalytika Hermanna Rorschacha ( 1884-1922),
který autor prezentoval v roce 1921.
Rorschachův test (ROR) je psychodiagnostická metoda, analyzující psychiku a osobnost, a to zejména v klinické psychologii.
Na počátku svého vzniku využíval Hermann Rorschach různé inkoustové skvrny. Ukazoval je svým pacientům a ty, které nejvíce podněcovali fantazii, začal používat v praxi stabilně.
Rorschachův test nyní využívá 10 karet s barevnými a černobílými symetrickými skvrnami a předpokládá úzký vztah mezi vizuálním vnímáním a osobností.
Zahrnuje tři barevné skvrny, pět černých skvrn a dvě černo-červené, všechny na bílém pozadí.
Osoby racionálně založené reagují primárně na tvar skvrn, teprve poté na barvy.
Osoby emotivně založené se mohou nejprve zaměřit na barvy a teprve pak hodnotí tvary skvrny.
Pořadí předkládaných karet není náhodné.
Žádosti o přetočení obrázku, verbální i neverbální reakce, doba přemýšlení či naopak rychlost odpovědí, její originalita,
to vše je během testu examinátorem zaznamenáváno.
Kvůli objektivnosti odpovědí ke každé kartě náleží tabulka, kde se nachází několik možností odpovědí.
Získané údaje mají primárně kvalitativní charakter a a jejich úspěšnost pro diagnostiku je značně závislá na osobní odborné kompetentnosti a zkušenosti psychologa, který je používá.
Speciální psychologické diagnostické metody se stále zdokonalují a poskytují se kvalifikovaným odborníkům v teorii a praxi.
Kompetentní a kvalifikované profesní úkony, jejich interpretace a evaluace v oblasti psychologické diagnostiky a intervence mají svá teoreticky a empiricky zdůvodněná odborná pravidla a musí být také v souladu s etickým kodexem profese psychologa.
Literatura:
KOHOUTEK, R. Základy užité psychologie. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2002.
544 stran. ISBN 80-214-2203-3.
PLHÁKOVÁ, A. Dějiny psychologie. Praha: Grada, 2006.328 stran.
ISBN 978-80-247-0871-3.
Navigace
předchozí slovo: » strukturální personální rysy a vlastnostinásledující slovo: » strukturní
slovo se nachází na stránce: přidáno-návštěvníky:2990
krok zpět: » zpět
hledat jiné cizí slovo: » hledání
upravit (opravit) toto slovo: » upravit
přidat do slovníku nové slovo: » přidat
