Pojem batole (toddler)

Slovo:

batole (toddler)


Upozornění:
vložil uživatel prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.***** a ověřil editor

Význam:

VÝVOJOVÉ OBDOBÍ BATOLETE se dělí na stadium:
mladšího batolete (1 až 2 roky),
staršího batolete (2 až 3 roky).
Období batolete trvá do sebeuvědomění a do první fáze vzdoru.
Co vše můžeme očekávat v tělesném vývoji, chování a prožívání dítěte ve stadiu batolete?
Průměrná orientační hmotnost tříletého dítěte je 15 kg. Přírůstek tělesné výšky je ve 2. roce života asi 11 cm, ve 3. roce již pouze asi 9 cm.
Průměrná výška tříletého chlapce je asi 98 cm a dívky 96 cm (Auxologické, růstové a vývojové tabulky i normogramy se stále průběžně upřesňují).
Ve 2. roce období batolete má dítě asi 18 zubů a koncem 3. roku má již úplný mléčný chrup.
Období batolete je v normálních případech charakterizováno rychlým rozvojem:
zrakového a sluchového vnímání,
hrubších i jemných pohybových schopností a dovedností,
mimických a pantomimických výrazových projevů,
fantazie (projevuje se tzv. fantastický iluzionismus), dítě někdy reaguje na své fantazie jako na reálné skutečnosti, můžeme někdy pozorovat i komunikaci dítěte s imaginárním kamarádem či kamarádkou, přítelem i publikem,
hygienických návyků sebeobsluhy při jídle a při oblékání,
řeči a myšlení dítěte,
uvědomění sebe sama,
vůle dítěte (dítě bývá častěji vzdorovité, negativistické, aby prosadilo svou vůli) a v souvislosti s tím také potřeba samostatnosti a jistého sebeurčení dítěte.
Bazální vazba (základní psychosomatické přilnutí, připoutání, attachment) na matku či osobu, která o dítě stále nejvíce pečuje u většiny dětí přetrvává.Při separaci (oddělení od matky-zejména v období mladšího batolete) hrozí subdeprese, deprese, stavy vnitřního napětí až anihilační anxieta, což je vážná existenční úzkost separovaného dítěte.
Rozvojem sebevědomí končí období pasivního přizpůsobení dítěte na vnější vlivy a začíná snaha aktivně působit na vnější podmínky a přizpůsobit si je.
Některá batolata mají značně silný smysl pro osobní vlastnictví (např. svých hraček, oblíbených pamlsků), které si často energicky hájí a brání nejen slovně, ale i brachiálně (,,ručně"). Tento druh sobectví lze snadněji redukovat v dalším (předškolním) období vývoje, kdy se postupně rozvíjí altruistické chování.
Batole je často značně spontánní, expresivní, bez zábran, maximálně ,,upřímné", bez výraznější přetvářky ve svém chování.
Nyní si podrobněji probereme tělesný vývoj a vývoj jednotlivých funkcí.
Je třeba se zmínit především o růstu.
Růst kostry je ve srovnání s prvním rokem života zpomalen:
laterální typ (děti rozložitější do šířky) se vyvíjí rychleji než lineární typ (děti štíhlé). V souvislosti s tím je třeba uvést, že štíhlé děti nezřídka potřebují více spánku než děti rozložité.
Pro úspěšný psychosomatický vývoj dětí, rodiny a manželství je mimořádně důležité, aby mladí rodiče, ovládali dovednost přípravy zdravé a čerstvé stravy pro děti i celou rodinu. Neměli by se plně spoléhat jen na kuchařské umění příbuzných, zejména svých maminek a babiček nebo jen na služby společnosti.
Pokud jsou i batoleta ještě více či méně kojena, je třeba počítat s obtížnějším odstavováním dítěte od prsu, který je pro některá batolata i milovanou ,,hračkou". Odloučení od kojící matky, byť na pouhý jeden den kojené děti nezřídka velmi obtížně snášejí, bývají např. velmi plačtivé, zejména v noci. Ostatní rodinní příslušníci ( např. otec dítěte a jeho sourozenci a prarodiče) kojenému dítěti matku nemohou zcela nahradit a a plně kompenzovat.
U všech dětí je třeba dodržovat zásady zdravé výživy a zdravého pitného režimu.
Je třeba vyvarovat se vzniku nutriční deprivace u dětí, což je strádání v oblasti výživy, které může vést nejen ke zhoršení tělesné pohody a zdraví, ale i ke zhoršení duševní pohody a zdraví.
Chyby a nedostatky ve stravování a v pitném režimu, nevyvážená a nezdravá a často jen studená a nevařená strava se projevují např. nejenom poruchami růstu a hmotnosti dítěte, ale i potížemi s vyměšováním, duševní nepohodou, neklidem, únavou až vyčerpáním a závadami a poruchami vitality, základní i situační životní nálady a chování dítěte.
Kosti nejsou dosud kalcifikovány. Jejich měkkost a pružnost chrání dítě před zlomeninami při častých pádech.
Pokud jde o vývoj dentice, mělo by dítě do tří let mít už všechny mléčné zuby. Kazí-li se tyto zuby, má se jim dostat téhož ošetření, jaké se později dostává zubům trvalým.
Ze svalů se rozvíjejí především velké svalové skupiny. Dítě nabývá určitých obratností rukou a trupu. Vývoj různých pohybových dovedností je přitom nestejnoměrný. Dítě může dočasně ztratit zájem a obratnost v jedné dovednosti, zatímco si osvojuje jinou.
Organismus dítěte se postupně stává natolik vyspělým, že ke konci období batolete jsou již v uspokojivé míře osvojeny žádoucí dovednosti jídla, mytí, spaní a vyměšování. Dítě se také začíná zajímat, zvláště ke konci období, o pohlavní orgány a jejich funkci. Tento zájem je často provázen infantilní masturbací (zejména večer, při únavě a nekontrolované činnosti). Je třeba zajistit volné ošacení, čistotu pohlavních orgánů, dozor nad toaletními návyky a odvádět pozornost dítěte od této činnosti.
V té míře, jak se rozšiřují kontakty dítěte mimo domov, zvyšuje se pro ně pravděpodobnost nakažlivých nemocí.
Pokud jde o pohybový vývoj, o motoriku, je třeba především vzít v úvahu, že:
je v tomto období ontogeneticky podmíněna výrazná živost a pohyblivost dítěte někdy i s s častějšími pády.
Dítě za normálních okolností miluje pohyb venku, který by měl být každodenní, často se domů vrací z procházek, pískovišť a hřišť až na nátlak, často s pláčem.
Je třeba dbát na to, aby dítě mělo dobrou obuv, aby např. nemělo po starších sourozencích nevhodné a opotřebované boty.
Ze zvýšené potřeby pohybového vyžití, kterou dítě někdy uspokojuje až do přesycení, dá se také někdy vysvětlit mrzutost dětí, která bývá projevem celkové únavy až vyčerpání. Rodiče dětí v tomto období si často stěžují, že děti venku neúnavně běhají a po příchodu domů jsou afektivně labilní a plačtivé. Může to někdy být i z únavy a vyčerpání dítěte.
K optimálnímu vývoji svalstva a pohybových dovedností dítěte je třeba zajistit dítěti podmínky pro provádění různých pohybových činností (chůze, běh, šplhání, lezení, manipulace s kostkami, pískem, vodou atd.). Dohled dospělých je nutný.
Jemná motorika se trénuje také odtrháváním obalů (např. z cukrovinek) a nápisů na různých lahvičkách, na krabicích, na nových hračkách, což patří mezi oblíbené motorické činnosti batolat.
U některých batolat i kojenců se objevuje většinou přechodný jev: rytmické, repetitivní, stereotypní, automatické pohyby vázané na spánek. Jde o pohybový neklid ve spánku, např. bouchání hlavou, kolébání trupem, otáčení hlavy a trupu do stran, pohyby končetinami až zmítání se na lůžku (iactatio capitis et corporis nocturna). Občas děti bývají po probuzení (zejména z denního spánku) plačtivé, bez dobré nálady a negativistické.
V některých případech může dojít až k trvalejší závadě či poruše spánku.
Pro vývoj poznávacích procesů dítěte má velký význam vývoj řeči, který je velmi prudký a intenzivní. Zatímco do roku a půl se dítě aktivně naučí pár jednotlivých slovíček, obvykle nejdříve jména pro rodinné příslušníky a především citoslovce (au, bác, mňam, ham, bum, hop atp.), ale má již poměrně rozsáhlý pasivní slovník, zvládá už ve dvou letech krátké věty, a počátek konverzace (i když s vadami výslovnosti slov, takže rodiče nemohou vždy poznat, co chce sdělit), ve 3 letech už s ním lze konverzovat běžně. Vývoj řeči bývá přitom u děvčátek často o něco rychlejší než u chlapců.
Rodičům batolat se doporučuje používat specifickou a osobitou mluvu (řeč) orientovanou na dítě, která se projevuje např. pomalejším tempem řeči, zdůrazněnou výslovností, krátkými a zjednodušenými větami, vyšším položením (intonací) hlasu, komunikací tváří v tvář, ponecháváním pauzy na reakci dítěte, kladení vhodných otázek.
Začátkem vývojového období batolete vlastně začíná období aktivního ovládání jazyka:
dítě nejprve dovede pojmenovat (často nějak zkomoleně) lidi a hodnoty, které ve svém okolí pociťuje jako nejdůležitější, říká např. mama, tata, baba, deda, teta. Pokoušejí se často také intonovat při poslechu písní.
V půldruhém roce má dítě aktivně ovládat asi 25-30 slov. Pasivní slovník je však rozsáhlejší.
Podle toho, jakou má dítě příležitost ke hraní, příp. podle toho, jak s ním rodiče rozmlouvají, vyprávějí pohádky, ukazují obrázky, učí se dítě pojmenovat i řadu hraček, pohádkových bytostí a předmětů denní potřeby. Jemná diferenciace se vyvíjí pomalu, a tak se dítě rádo zaměňuje např. na cukrování a solení, chce pomáhat při vaření, praní, úklidu.
Ve druhé polovině druhého roku života začíná používat slovesa. Po dosažení druhého roku věku se vyptává otázkou "co je to?" (je to vlastně verbálně vyjádřený orientační reflex, který je základem potřeby poznávat). Nebo ukazuje na věci a chce, abychom mu je pojmenovali.
Koncem druhého roku nebo během třetího roku se začnou v řeči dítěte objevovat přídavná jména. V tomto období se objevuje i otázka proč, často velmi úporná. Vyžaduje ze strany dospělých hodně trpělivosti při jejich odpovědích.
V průběhu druhého roku začíná již dítě některé výrazy vyslovovat gramaticky správně. Přesto však se objevuje ve slovníku dítěte celá řada novotvarů ("vrtadla", "česánek", "kuky" tj. brýle apod.) a zkracování slov (např. místo chci některé děti vyslovují pouze ,,ci", místo honem vyslovují ,,onem"). Při rozmlouvání s dětmi musíme klást důraz na jednoduchý, srozumitelný, klidný, spíše pomalý způsob řeči a správnou artikulaci.
Chceme-li, aby řeč dítěte byla správná, musíme s ním často a přiměřeně, spíše pomaleji mluvit. Je žádoucí být dítěti vzorem, nešišlat s ním. Je dobré vyhýbat se nevysvětleným cizím termínům. Dítě se učí odposloucháváním. Někdy "střádá" pasivně určitá slova (někdy i vulgární) a věty, která pak začne najednou aktivně používat později. Někdy více, někdy méně přiléhavě k dané situaci.
Občas kárá a napomíná své rodiče podobně jako rodiče napomínají dítě. (Např. starší batole volá na svou maminku: máš rozum? Už stokrát jsem ti říkala, že nemáš chodit bosky). Téměř tříletý chlapec říká své mamince: Ty trdlo, povídáš hlouposti, když ho máma požádala o něco, co se mu nelíbilo.
Časté opravování dětské výslovnosti vede někdy ke zpomalení vývoje řeči. (Též přehnané nucení dítěte k opakování). Řeč dítěte je do značné míry zrcadlem řeči těch, v jejichž společnosti dítě vyrůstá, a to především v rodině.
Zvláštní pozornost vyžadují senzitivní a hypersenzitivní (zvýšeně citlivé) děti. Pro výchovu řeči senzitivních dětí zvlášť platí, že jejich řeč nemáme příliš často opravovat, protože u těchto dětí se časté opravování výslovnosti může spojovat s úzkostnými pocity. U všech dětí je žádoucí pěstovat nejen návyk správné, ale také kultivované řeči. S patlavostí dětí v řeči (fyziologickou dyslalií) je většinou nutno se během tohoto vývojového období smířit.
Návyk řeči bez vulgarismů považují někteří odborníci právem za jeden z nejdůležitějších preventivních opatření proti závadám a poruchám chování. Spontánní slovní výrazové projevy dětí bývají bezprostřední, naprosto upřímné (expresivní). Neměly by se zaměňovat za drzost dítěte, kterou je nutno trestat.
Dítě nemá v rodině cítit rozpor mezi způsobem vyjadřování v soukromí a způsobem vyjadřování ve společnosti. Takový rozpor by mohl vést dítě k pokrytectví nebo by se mu toto pokrytectví rodičů mohlo natolik zprotivit, že by se později paradoxně identifikovalo s vulgárním vyjadřovacím stylem závadové mládeže.
V souvislosti s vývojem řeči batolete se zdokonaluje i myšlení, zvláště abstraktní.
Přesto však je myšlení batolete stále charakterizováno:
převážně konkrétním, praktickým, situačním rázem,
unáhlenými afektivními úsudky,
fantastickým ilusionismem (dítě si hraje např. na pohádkové bytosti),
magickým vztahem ke světu.
Dítě chápe svět celistvě, difusně a antropomorficky. Je značně spojeno se světem, takřka vše vnímá jako oživené, extaticky se vžívá do situací, v kterých se ocitá.
Pro vývoj myšlení dítěte je důležité, aby rodiče zaujímali vážný postoj k otázkám dítěte.
Dítě má na každou otázku ,,proč" dostat přiměřenou a trpělivou odpověď
(věcnou, pravdivou a přizpůsobenou úrovni dítěte).
Na vývoj mentální složky osobnosti má velký vliv také sledování televizních a filmových pořadů, které by měly být pro děti jejich rodiči pečlivě vybírány a přiměřeně i časově dávkovány. Ani všechny dětské filmy nejsou pro batolata vhodné, natož filmy pro dospělé. Starší batolata mají v oblibě animované dětské filmy s figurkami malých děti a mladých zvířátek. Vžívají se do průběhu děje ve filmu, nereagují na dotazy okolí, usmívají se nebo se mračí podle toho co právě ve filmu probíhá za scény. Někdy ve svém zaujetí na film nereagují na volání rodičů.
Nutit však děti více hodin se dívat na filmy (až u filmových příběhů usne), není správné.
Unavené, hladové a žíznivé dítě bývá po probuzení často plačtivé a nespokojené, což je vidět na jeho mimice a gestikulaci.
Pro vývoj osobnosti dítěte a sociálních vztahů má rozhodující význam probouzení sebecitu, sebeuvědomování dítěte, které je v současné době často patrné již mezi 2. a 3. rokem, kdy se dítě začíná označovat první osobou čísla jednotného (JÁ), místo dosavadní třetí osoby (ON (Kája) či ONA (Jana),
­dítě začíná mít potřebu samo rozhodovat a dokonce i dospělým oponovat,
opravuje více či méně správně některá slova dětí i dospělých,
někdy chce ostatní děti i dospělé ovládat a poroučet jim,
­brání se zásahům do hry a do svých věcí, nerado náhle končí hru,
­vyvíjí se u něho rostoucí smysl pro vlastnické právo,
začíná si utvářet zásady pro chování, které mu vštěpují např. rodiče a příbuzní.
Probuzení sebecitu dítěte vede také k vývoji celé řady nových citů, zaměřených nejen na vlastní nitro dítěte, ale i mimo vlastní osobu.
City batolete jsou stále velmi intenzivní, prudké, výbušné, rychle proměnlivé, labilní, málo ovládané, afektivní, jednoduché (až primitivní). Emoce kladné i záporné jsou vyjadřovány pohyby celého těla. Záporné emoce bývají provázeny i agresivními pohyby (někdy i proti rodičům).
Děti se dlouho nerady dělí o to, co mají moc rády.
Ve srovnání s minulým vývojovým stadiem jsou však city diferencovanější. K vývoji citů přispívá vydatně vedle přirozeného zrání, které je ohraničeno kapacitou dispozic dítěte, také výchova. Při výchově citů, hlavně při potlačování agresivních projevů záporných citů, můžeme úspěšně využít jejich labilnosti. Přiměřeným způsobem odvedení pozornosti dítěte od zdroje negativního citu (resp. afektu) lze dosáhnout často žádoucího výsledku.
Koncem období batolete již děti začínají přiměřeně spolupracovat při hře s jinými dětmi.
S city, emotivitou a afektivitou úzce souvisí temperament dítěte, který podmiňuje dynamiku jeho chování.
Typ temperamentu se projevuje v tomto období ještě výrazněji než u dospělých, kde rozvíjející se sebekontrola a socializace již zhusta podstatně ovlivňuje i průběh výrazových projevů vrozených reakcí:
dítě žije především přítomností,
napodobuje chování lidí ze svého okolí, zejména těch se kterými se více identifikuje a kteří se ji líbí.
­Dává většinou spontánně (upřímně, přímo) najevo svoje pocity a prožitky.
Má svoje osobní pořadí do jaké míry jsou mu jednotliví členové rodiny blízcí, milí a sympatičtí, často jsou jim bližší vedle rodičů a prarodičů z dospělých osob ty mladší.
Často nedovede potlačit své citové projevy (reaguje emočně nezřídka jakoby celým tělem),
nedovede snadno odsunout do budoucna splnění svých přání a potřeb.
To, že batole chce všechno ihned:
bývá příčinou toho, že dítě občas někde "naráží".
Je dobře nejprve se pokusit dítěti vše přiměřeně vysvětlit. Jestliže to nepomůže, je vhodné pokusit se odvést pozornost dítěte na jiný předmět, na jinou aktivitu.
Je-li i tento způsob výchovy neúspěšný, ignorujeme dítě na chvíli.
V každém případě je žádoucí vyvarovat se situačnímu odpírání rodičovské lásky a snižování osobní hodnoty dítěte a nepřiměřeně tvrdých postupů, zejména používání tvrdých tělesných trestů.
Již v období batolete a pochopitelně i později dochází k první dětským konfliktům. Jejich motivy bývají často:
­žárlivost na jiné děti, sourozence i dospělé osoby v rodině,
strach,
zlost,
­snaha získat pozornost, snaha po sebeuplatnění, po pochvale.
­hněv, pocit křivdy,
opomenutí dítěte ze strany dospělých (např. kvůli závislosti rodičů na telefonování).
Nezapomeňme, že dítě potřebuje ke správnému vývoji hlavně radostné sociální prostředí.
Avšak i když zajistíme dětem radostné prostředí, pozorujeme ve věku od 18. měsíců do 3. let a později u dětí vystupňovanou svéhlavost (,,jájismus´´), opozičnost, negativismus (nadužívání reakcí ne).
Není vždy vhodné tuto svéhlavost za každou cenu a tvrdě odstraňovat a utlumovat. Jde totiž o vývojovou zákonitost, která má při normálním vývoji dočasný ráz. Je proto vhodné, když počkáme, až tato zákonitost odezní. Současně ovšem musíme upravit výchovu tak, aby bylo dítě co nejméně provokováno ke vzdorovitosti.
Vzdorovitost je často vlastně pasivní formou boje o svébytnost a uplatnění vlastní vůle dítěte.
Dítě vzdoruje tehdy, jestliže někde "naráží", pociťuje-li odpor. Reakce vzdoru otřásá celou jeho osobností a má ráz difusního odmítání. Dítě ztrácí kontakt s okolím a je nepřístupné jakémukoliv působení. Často vůbec nereaguje ani na oslovení a vzdor se výrazně projevuje i v jeho mimice a motorice.
Pro mnohé rodiče a vychovatele je vzdorovitost dětí předškolního věku (zpravidla mezi 2,5 - 3,5 - 4 rokem) značným problémem.
Nezdar výchovného působení na dítě je nezřídka způsoben tím, že vychovatelé nedovedou odlišit vzdorovitost od neposlušnosti, svéhlavosti, útočnosti, některých forem plachosti, ostýchavosti a někdy ani od hravého měření sil. Neporozuměním a nevhodnými zásahy rodiče často reakce vzdoru posilují a zhusta vedou jejich nepřiměřené výchovné zásahy a metody buď k hýčkání a rozmazlování dětí, anebo naopak k neuroticismu dítěte.
V rodinách, kde si rodiče rozumějí a kde jsou zajedno ve výchovném působení, nestává se vzdorovitost nepřekonatelným problémem zejména tehdy, dovedou-li rodiče dětské vzdorovitosti předcházet.
Nejvhodnějším prostředkem takové prevence je adekvátní domácí řád, dodržovaný všemi členy rodiny, na který si dítě přivyklo dříve, než započalo období vzdorovitosti. Je to např. o pravidelný čas pro stravování, pravidelný čas pro každodenní procházku, pravidelný čas pro denní a noční spánek.
Dítěti je ovšem žádoucí zajistit rovněž dostatek prostoru pro volný pohyb a je třeba dbát,
aby se na ně ze strany dospělých nesypaly samé zákazy a omezení.
Může-li si dítě volně hrát a pobíhat bez zábran a překážek, pak neprožívá přespříliš zklamání a odpor a vzdorovité reakce se vyskytují méně intenzivně nebo zřídka.
Jinak je tomu tehdy, kdy je dítě ustavičně napomínáno k opatrnosti, když si nesmí hrát, aby se neumazalo, nesmí běhat, aby neupadlo, a je stále zatěžováno množstvím jiných nedětských ohledů.
Návalu vzdoru lze předcházet i tím, že vychovatel naznačí dítěti svůj požadavek o něco dříve, než má být splněn, a dává tak dítěti příležitost připravit se vnitřně na nastávající "změnu programu". Náhlá nucená změna okamžité činnosti dítěte je totiž velmi často příčinou vzdoru, zvlášť když dítě nechápe její důvod.
Pro zdravý vývoj dítěte je také vhodné, aby mu rodiče umožnili získat co nejvíce vlastních zkušeností, třeba i poněkud
bolestivých. Dítě pak samo a snáze pochopí, že všechna jeho přání nemohou být splněna.
Někdy se však ani dobrému vychovateli nepodaří vzdoru dítěte předejít.
Jak si v tomto případě počínat?
1. Především se nemá ze vzdoru dělat hrozná událost a velký problém.
2. Vhodnější je věnovat mu co nejméně pozornosti a rychle přejít k normálnímu pořádku.
3. Nechť se vychovatel vyhýbá tomu, aby sám upadl do afektu.
4. Při potlačování vzdorovité reakce nesmíme nikdy zapomínat, že dítě při svém vzdoru trpí, že je nešťastné a že se bolestně od svého okolí odtrhuje.
5. Rodiče si vždy neuvědomují, že dítě potřebuje jistotu nezmenšené lásky i při svém vzdoru.
6. Neuvědomují si, jakou bolest působí dítěti jejich dost neuvážené "Nemám tě rád", "Jdi pryč", ,,Nechci tě".
7. Nenuťme dítě, aby prožilo mučivý pocit, že není milováno.
8. Příliš tvrdý výchovný přístup u batolat není žádoucí. Může je neurotizovat.
9. Ponechat dítěti jistotu lásky neznamená ovšem ustupovat mu vždy a odvolávat vždy své příkazy.
V takovém případě dítě záhy pochopí, jak výhodné je vzdorovat, chce-li něčeho dosáhnout. Vzdor pak ztrácí náhodný ráz a stává se trvalým rysem dětské osobnosti. Dítě se uchyluje ke vzdoru vědomě jako k prostředku nátlaku na vychovatele.
10. Stejně nevhodné jako přílišná povolnost je však i neustálé mocenské potlačování vlastní vůle dítěte. Odstraňování vzdorovitosti a sebeuplatňování dítěte příliš tvrdými tresty či jinými nevhodnými zásahy může vést k psychickému narušení dítěte.
Někdy se potřeba svébytnosti projevuje u dětí aktivním negativismem (dítě dělá opak toho, co je žádáno) a dokonce afekty hněvu a vzteku.
Některé děti dokonce mají afektivní respirační křeče (křičí, zblednou a někdy až zmodrají, ztrácejí dech). Ani tento afekt není vhodné přemáhat hrubou silou, maximálním křikem nebo dokonce poléváním studenou vodou, jak je někde zvykem.
Dítě sice musí mít jistý respekt vůči dospělým, ale výchova silným strachem je riskantní, protože může vyvolat u dítěte např. psychosomatické potíže, závady a poruchy.
Rodiče při afektivních respiračních křečích dítěte někdy dávají dětem až příliš najevo svůj strach o ně (s křikem hořekují, co se může stát apod.).
Jak předcházet afektivním respiračním křečím:
zachovat klid, dítěte si navenek moc nevšímat, ujasnit si, nač dítě obvykle výbuchem hněvu či vzteku reaguje a zda těmto situacím lze předejít,
dítě je lépe izolovat od těch dětí, které mu dávají svou nezdrženlivostí špatný příklad.
Také pravidelnost denního režimu může eliminovat některé provokační momenty vzdoru, hněvu a vzteku (k těmto afektům tak snadno nedojde, když dítě je zvyklé na to, že se po něm v určitý den a určitou hodinu žádá něco, co má udělat).
Návaly zlosti je nejlépe nechat bez povšimnutí. Nedoporučuje se vyhovět všem přáním, které dítě vymáhá afekty. Tím by si na tento způsob mohlo snadno navyknout.
Musíme však počítat s tím, že u dětí s disharmonickým vývojem osobnosti musíme počítat s afektivní labilitou jako s poměrně trvalým jevem.
U batolete pozorujeme také často strach z neobvyklých předmětů, např. z broučků, mravenečků, berušek, myšek, z mechanických, někdy i z plyšových zvířátek, z hluku elektrických přístrojů (mixerů, vysavačů). Častý je u některých dětí také strach z odloučení od matky, když chodí nerady např. do různých útulků, celodenních mateřských škol, nebo když musí být hospitalizovány v nemocnici. (Dítě pak např. odmítá jít kamkoliv jen s matkou, protože se bojí, že by je matka zase někam odložila).
Zvláštní typ strachu u dětí je strach z trestu. Dítě považuje za nejhorší to, za co je nejvíc trestáno, i když je to objektivně vzato maličkost.
Jak dítě zbavíme strachu? Když na dítěti zpozorujeme strach:
nenuťme je, aby se k předmětům svého strachu vždy a hned přibližovalo.
Vhodné je seznamovat dítě s předměty strachu postupně, z dálky, pomalu, když je dítě klidné a vyrovnané.
Silný fyziologický doprovod strachu může dítě poškodit. Reakce strachu má totiž vliv na činnost žláz (např. na tvorbu žaludečních šťáv), takže ustrašenému dítěti nechutná jíst. Zažívací potíže mohou vést až k vředové chorobě.
Sugestivní strašení i strašidelné hry i písně a pouhé povídání o zlých macechách, čertech atp. může u citlivějších dětí ve vývojem stadiu batolat a předškoláků budit nežádoucí emoce a afekty a dokonce je i vážně polekat až vyděsit. Někdy se tak chovají starší děti k mladším, straší je a baví se jejich reakcemi strachu a děsu. To by rodiče měli starším dětem zakazovat.
Kvůli duševnímu zdraví dítěte je třeba předcházet u batolat opakujícím se stavům nápadného psychosomatického vyčerpání dítěte, kdy dítě vytrvale pláče, křičí, je neklidné, nereaguje na slovní uklidňování, naříká, ale ale samo neví co mu schází.
Může to být zapříčiněno únavou, vyčerpáním, nedostatky ve stravovaní a pitném režimu, nedostatkem spánku (např. odpoledního), pozdním ukládáním dítěte k nočnímu spánku (batole by mělo být k nočnímu spánku ukládáno před 21. hodinou), pohybovým přetížením i přetížením nejrůznějšími podněty. Někdy je to způsobeno i dováděním s unaveným dítětem, které je např. dlouhým lechtáním nuceno ke smíchu až do vyčerpání.
Může ovšem jít také o počáteční stadium různých závad, poruch a chorobných stavů.
Zvláštní pozornost zaslouží v období vývoje batolete také rozvoj sociálních vztahů dítěte. V souvislosti s rozvojem sebevědomí dítěte pozorujeme občas již po druhém roce, většinou však až kolem třetího roku, proces osamostatňování se dítěte od výhradního styku s dospělými. Koncem období batolete již dítě začíná samo spontánně navazovat sociální kontakty s jinými dětmi, které považuje za své kamarády či kamarádky a vyzývá je ke společným hrám.
Dítě navazuje těsnější vztahy s vrstevníky a hlavně s dětmi o něco staršími.
Potřeby, city a snahy dítěte motivující jednání jsou ovšem stále převážně egoistické.
Batolata mají často silné vlastnické pocity ( např. nechtějí půjčovat své hračky, dělit se o pamlsky) a projevuji také více či méně silně vrozené teritoriální či prostorové chování. Chrání si prostor, který považují za svůj, vyhánějí např. z tohoto prostoru ostatní (hlavně menší) děti ((i na veřejných pískovištích), a to někdy dost agresivně. Jejich agresivita nebývá přitom vždy pouze slovní, ale i fyzická. Jejich údery rukou s hračkou bývají někdy až příliš silné.Takové chování je třeba výchovou redukovat, socializovat a pacifikovat.
Altruistické jednání se teprve začíná rozvíjet, a to na pozadí zákona důsledku. Může a má být odměňováno.
Egocentricko-egoistické jednání a zaměření dětí je patrno i ve hrách. Děti urputně drží svou vlastní koncepci hry a nerady se nechávají ve hře vést. Rády však přitom napodobují aktivity rodičů a jiných dospělých a někdy se pokoušejí organizovat hru i dospělým (např. o rodičích, mamince, tatínkovi, dědečkovi, babičce, prodavačkách, zdravotnících, policistech a policistkách, sportovních a sportovkyních).
Na začátku období batolete mluvíme o paralelní formě hry, děti si hrají "vedle sebe", bez kooperace s jinými dětmi, kdežto na konci období je již patrná sociální hra a snaha o aktivní a úspěšnou spolupráci ve hře s ostatními dětmi. Děti si již kolem třetího roku dovedou požádat o zapůjčení hračky.
Pokud jde o vztah dětí k neosobním hodnotám, je třeba zmínit se alespoň o vztahu dětí k hračkám a hrám.
V počátcích období jde o experimentování s hračkami, avšak kolem poloviny druhého roku již občas pozorujeme určitou zaměřenost, sledování cíle při manipulaci s hračkou.
Experimentování se mění ve hru v pravém slova smyslu (dítě si staví např. věže, chlapci jezdí s autíčky, umývají je ve vodě), děvčátka svlékají a oblékají panenky, perou jim (práce s vodou je často velmi těší), vozí panenky, povídají si s nimi, trestají a chválí je). Promítají do hry své osobní zkušenosti a prožitky v rodině i jinde.
Některé nápady a experimenty dítěte mohou zdát krokem zpět (dítě si např. zkouší natírat vlasy marmeládou, solit si čaj, mazat si kolena máslem, malovat po zdech bytu, "dokreslovat" obrazy na stěnách).
Ve třech letech je hra převažující aktivitou dítěte (zvlášť díky rozvinuté fantazii). Hrou se však stává dítěti i jídlo, mytí a oblékání, což někdy rodiče rozčiluje, protože dítěti tyto činnosti dlouho trvají, a protože se hra nějaký čas prolíná s experimentací. Ledaco přichází k "úrazu" (např. porcelánové nádobí, skleničky, části oděvu).
Hra zaujímá důležitou roli v životě dítěte, stimuluje významně rozvoj celé jeho osobnosti.
Pro rozvoj rozumových schopností a dovedností a dětské představivosti plošné i prostorové jsou velmi důležité hry stavebnicového a tvořivého typu.
Pokud rodiče s dětmi cestují, měli by na cesty brát i oblíbenou (transitní) hračku dítěte.
Nestačí však pouze nechat dítě hrát si vedle matky nebo i obou rodičů. Je třeba, aby si matka i otec a i starší sourozenci s dítětem se zájmem a trpělivě hráli.
Hra napomáhá vývoji a rozvoji nejen motoriky a schopnosti a dovednosti spolupracovat, ale celého duševna a osobnosti dítěte.
Na závěr uvádíme:
Období batolete je charakterizováno těmito hlavními vývojovými znaky:
v 10. až 14. měsíci má dítě říci první smysluplné slovo (obvykle jich zná v roce již několik),
v 11. až 14. měsíci má udělat první samostatný krůček,
v 18 měsících má již ovládat stolici a částečně močový měchýř (za občasné nezdary však dítě nemáme trestat),
v 18 až 24 měsících má již dítě umět chodit po schodech, přidržujíc se zábradlí,
ve 24 až 30 měsících má chodit po schodech bez držení a začíná mluvit ve větách (často však patlavě, dyslalicky),
ve 36 měsících má již dítě umět jíst příborem,
ve 36 měsících má opakovat jednoduchou povídku, básničku, příp. zazpívat písničku.
Z hlediska ontogenetické psychologie (zabývající se individuálním vývojem člověka) se koncem vývojové etapy batolete většina dětí jeví jako způsobilá (zralá a připravená) na úspěšnou docházku do mateřské školy a přiměřené komunikace a interakce s vrstevníky. V nejasných případech a při komplikacích je na místě vyjádření dětského psychologa a dětského lékaře.
Kompetentní a kvalifikované profesní úkony a jejich interpretace v oblasti psychologické diagnostiky zralosti či způsobilosti pro mateřskou školu a doporučované intervence mají svá odborná pravidla a musí být v souladu i s etickým kodexem profese psychologa.
Pro úspěšný rozvoj osobnosti a psychiky batolete je nutná:
trpělivá, laskavá, klidná, pevná a jednotná výchovná psychická a somatická péče,
přiměřeně náročný celodenní program pro děti,
velmi uváženě a střídmě by rodiče měli dávkovat i dětské pořady v televizi a v počítači,
není žádoucí, aby děti sledovaly počítač či televizi nepřetržitě mnoho hodin denně a stávaly se tak závislé na mediích,
je třeba vytvářet prostředí bezpečí a citové jistoty,
upevňovat radostný sebecit dětí a jejich neuropsychickou stabilitu,
pozorným a vývojové etapě dítěte adekvátním předáváním vědomostí a informací o tajuplném okolním světě podněcovat rozumový vývoj dětí,
je žádoucí taková výchova, která vede dítě k získávání návyku dané vývojové fázi přiměřené sebeobsluhy a sebeřízení, zdravé sebedůvěry a úspěšného soužití s vrstevníky a s okolím.

Komentáře ke slovu batole (toddler)


 
» přidat nový komentář

Zatím žádné komentáře.



Navigace

předchozí slovo: » batole
následující slovo: » batolit
slovo se nachází na stránce: přidáno-návštěvníky:486
krok zpět: » zpět
hledat jiné cizí slovo: » hledání
upravit (opravit) toto slovo: » upravit
přidat do slovníku nové slovo: » přidat

hledat - slovník - pro webmastery - o slovníku - kontakt
scs.abz.cz  --  web © 2005-2024  --  ABZ.cz