Pojem ontogenetická stadia lidského jedince
Slovo:
ontogenetická stadia lidského jedince
Upozornění:
vložil uživatel neznámý a ověřil editor
Význam:
Vývojová období lidského jedince lze třídit takto:
- nitroděložní (prenatální) stadium (od početí do porodu)
- porod tvoří tzv. perinatální stadium
- novorozeneckým stadiem (od porodu do šesti týdnů) začíná postnatální stadium
- kojenecké stadium, resp. stadium nemluvněte (od šesti týdnů do jednoho roku)
- stadium batolete (od jednoho do tří let)
- stadium předškolního věku (od tří do šesti let)
- stadium dětství a prepuberty (šest až jedenáct roků)
- puberta (jedenáct až patnáct roků)
- mládí (adolescence, období explorace) od 15 do 20 roků
- dospělost 20 až 60 roků, z toho údobí 20 - 30 roků je mladší dospělost, 31 - 44 let je zralá dospělost (období ustalování), 45 - 60 let je střední věk (interevium) jako období udržování se
- počínající stáří (od 60 do 74 let) (bývá někdy označováno za pozdní dospělost)
- stáří (senium) od 75 do 89 roků
-dlouhověkost (od 90 let výše).
Prenatální stadium vývoje
Vývoj před narozením (prenatální) - se dělí na dvě období. První období začíná početím a trvá první dva měsíce. Je to tzv. období zárodečné (embryonální). Druhé období trvá od počátku třetího měsíce do desátého lunárního měsíce. Je to období plodu (fetální). Normální těhotenství trvá deset lunárních měsíců (po 28 dnech).
Podstatou oplození je splynutí mateřské, samičí zárodečné buňky (vajíčka) s otcovskou, samčí zárodečnou buňkou, (spermií). Polovina spermií nese chromozom X (tzv. gynospermie). Splynutím vajíčka s gynospermií vznikne genetický základ pro ženský vývoj plodu. Druhá polovina spermií nese po jednom chromozomu Y (androspermie) a při jejich splynutí s vajíčkem dochází k vývoji mužského zárodku. Na spermie nepříznivě působí nadměrná teplota. Na plodnost mohou nepříznivě působit i mnohé léky, alkohol, některé složky cigaretového kouře, průmyslové jedy, záněty, úrazy apod. Na ženské vajíčko (ovum) působí alkohol a kouření patrně ještě nebezpečněji než na spermii.
Ontogeneze (zejména v prvních měsících) je zkráceným opakováním fylogenese. Zárodečné období člověka připomíná různé živočichy. Od počátku třetího měsíce těhotenství má již plod lidský tvar a podobu a měří okolo 10 cm. Samostatného života je plod schopen již od 30. týdne. Pohybuje se v prostředí beztíže.
Od šestého měsíce (a snad i dříve) vede plod aktivní citový život a dokonce vnímá, zda je vztah mezi jeho rodiči harmonický nebo disharmonický (hádky, křik, pohoda).
Kanadský psychiatr a psycholog Thomas Verny, jeden z představitelů prenatální psychologie, uvádí, že na osobnosti ještě nenarozeného dítěte může zanechat hluboké stopy úzkostné a záporné citové ladění matky. Naproti tomu kladné emoční ladění matky, těšení se na dítě a pocit jistoty mohou významně přispět k zdravému psychickému a osobnostnímu vývoji člověka.
Porod (perinatální stadium vývoje)
Vlastní porod (partus) se dělí na tři doby: otevírací je charakterizována začátkem porodních bolestí), vypuzovací trvá asi jednu hodinu a je charakterizována mohutnými stahy děložní svaloviny, doba k lůžku nastává krátce po vypuzení plodu. Dochází v ní k dalším stahům děložní svaloviny, které vypudí plodové obaly a placentu.
Pracovní výkon při porodu je značný. Rovná se přibližně práci, kterou je třeba vynaložit při vynesení jednoho metrického centu do třetího poschodí (Malá, Klementa).
V současné době psychologové propagují tzv. systém rooming-in (angl. room = místnost, pokoj, in = v (matka má dítě u sebe)).
Donošený novorozenec měří 50 až 52 cm a má hmotnost 3 000 až 4 000 gramů. Chlapci jsou přibližně o jeden cm delší a o 100 gramů těžší než děvčata. Za dolní hranici fyziologické variability je považováno pro porodní hmotnost 2 500 gramů a pro délku někdy 47 cm, jindy 45 cm. Některé děti jsou však konstitučně drobné a je možno je považovat za zralé i při nižší hmotnosti, než je 2 500 gramů. Porodní hmotnost 4 300 gramů a porodní délka 53 cm bývají většinou uváděny jako horní hranice normy.
Děti nemanželské mají častěji nízkou porodní hmotnost než děti narozené v manželství. S nízkou porodní hmotností se každoročně rodí 4 - 12 % dětí. Jsou to děti hypotrofické.
Novorozenecké stadium vývoje
Novorozenecké období (stadium neonatální) začíná dýcháním plícemi a končí zahojením pupeční jizvy. Novorozenec má několik dní sytě červené zbarvení pokožky, které postupně zbledne. Asi u jedné třetiny novorozenců se vyskytuje novorozenecká fyziologická žloutenka, která nevyžaduje větší léčbu (vzniká z nedostatečné činnosti jater v látkovém metabolismu barviva bilirubinu). Existuje však také velmi závažná žloutenka novorozenců zvaná fetální erytroblastóza, která je způsobena rozpadem červených krvinek v důsledku imunologické reakce matky vůči plodu. V naší populaci je 13 % manželství s Rh krevní nesnášenlivostí, ale jen 0, 3 % z počtu všech novorozenců je ohroženo a zpravidla nepostiženy jsou děti prvorozené.
Činnost trávicí soustavy novorozence začíná prvním vyprázdněním střeva, ke kterému dochází do 12 hodin po narození. První obsah střevní, tzv. smolka (meconium) obsahuje převážně spolykané lanugo (chmýří) a plodovou vodu. V prvních dnech po narození klesá křivka hmotnosti těla novorozence. Tento úbytek činí za normálních okolností v průměru 7 %. Po třetím dnu dochází opět ke zvyšování hmotnosti a k vyrovnání dochází do 7 až 10 dnů.
Vysoký počet červených krvinek plodového období (7 milionů v 1 mm 3) klesá v krátké době po porodu zhruba na 5, 5 milionů. Počet dechů novorozence je 40 až 60 za minutu, zatímco u ročního dítěte je to již pouhých 35 dechů za minutu.
Již po porodu má novorozenec některé nepodmíněné (vrozené) reflexy: dýchací, sací, polykací a uchopovací (Robinsonův) a úlekový (Moorův). Většinu dne prospí. V prvních šesti týdnech života jsou v popředí vývoje dítěte především podkorové fyziologické procesy: spánek, přijímání potravy a vyměšování. Novorozenec však má i percepční aparát, bez něhož by nemohlo vzniknout já (sebecit a sebepojetí osobnosti) a který je do značné míry vrozený. Možnosti tohoto původně pocitového aparátu postupně se zráním centrálního nervového systému rostou. Spolupůsobí i rozvoj nových forem učení, zejména nápodoby a podmiňování.
Kojenecké stadium vývoje
Období kojenecké (laktální) - stadium nemluvněte trvá zhruba od 2. do 12. měsíce života. Kojení a nepřetržitý kontakt matky s dítětem vytváří optimální podmínky pro zdárný tělesný a duševní vývoj dítěte. Matka je klíčovou osobou pro utváření sociálních vztahů. Mateřské mléko je pro toto období nejlepší výživou. Obsahuje méně bílkovin, tuků a soli, avšak více sacharidů než mléko kravské.
Kojenec vyroste za první rok života o 25 cm, tj. o 50 % porodní délky, má tedy v průměru 75 cm. Hmotnost kojence v 1. roce činí v průměru asi 10 kg, tj. o 200 % více než byla porodní hmotnost.
Růst mléčného chrupu začíná mezi 4. a 9. měsícem. Nejprve rostou dva dolní řezáky. Koncem prvního roku má dítě již osm zubů. Vývoj postupuje kefalokaudálně (od hlavy k vzdálenějším údům), proximodistálně (od kyčlí a ramen po prsty) a ulnoradiálně (od malíčkové strany po palcovou).
Po 7. měsíci obvykle dítě samo sedí. Ke konci 1. roku stojí chvíli samo bez opory a pokouší se o první kroky a spojuje slovní označení s konkrétními osobami, věcmi a jevy, začíná používat několik jednoduchých výrazů a chápe některé slovní pojmy. Reaguje na příkazy, resp. zákazy. Emočně se stabilizuje.
Již od druhého měsíce se u kojence (nemluvněte) objevuje mlhavé vědomí objektu, který uspokojuje jeho potřeby. Tento jednoduchý (simplexní) vztah má v sobě symbiotické prvky. Dítě je závislé na matce či osobě, která ji zastupuje. Tato osoba je jednou z hlavních podmínek zdravého duševního života dítěte včetně zdravého vývoje jeho já. Jádro sebeobrazu se formuje také tím, že dítě opakovaně slyší svoje jméno.
Vývojové stadium batolete
Batolivé období se dělí na období mladšího batolete (1 až 2 roky) a na období staršího batolete (2 až 3 roky). Průměrná hmotnost tříletého dítěte je 15 kg. Přírůstek tělesné výšky je ve 2. roce života 11 cm, ve 3. roce již pouze 9 cm. Průměrná výška tříletého chlapce je 96 cm a dívky 95 cm. Ve 2. roce batolivého období má dítě asi 18 zubů a koncem 3. roku má úplný mléčný chrup.
Začátkem druhého roku umí dítě stát bez přidržování a ve věku 1 1/2 roku zvedá předmět ze země, aniž by upadlo. Ke konci 2. roku chodí po schodech bez držení (do té doby s přidržováním) a ve třech letech střídá při chůzi po schodech nohy. Ke konci druhého roku by mělo umět jíst samo lžicí.
Ve věku 1 1/2 roku zná okolo 30 slov a do konce 2. roku tvoří jednodušší věty. Během třetího roku poznává příčinné vztahy a dává otázku proč.
Asi v roce a půl začíná mít dítě nejenom pocity, ale i první představy o sobě, které se skládají v útržkovitý, málo diferencovaný a nesjednocený sebeobraz, ve kterém se mísí realistické prvky s fiktivními. Objevuje se sebeprezentace ("Já umím, já dovedu") a potřeba mnohé si přivlastňovat, např. postýlku, kočárek, hračky ("já mám"). V období batolete je možno pozorovat i zárodky sebeúcty dětí.
Kolem třetího roku často pozorujeme tzv. období prvního vzdoru. Vyvíjí se vůle k moci. Dítě je schopno zvládnout v tomto období základní hygienické a společenské návyky. Má zájem podobat se svým chováním dospělým, které má rádo a kteří mu imponují.
Ke konci druhého a začátkem třetího roku již mnohé děti užívají zájmena JÁ a jsou si vědomy tělesných a jiných vnějších rozdílů obou pohlaví, což podporuje zrání pohlavní identity. Vědomí já se posiluje napodobováním aktivit ostatních dětí. Batole často iracionálně přebírá hodnocení své osobnosti od rodičů. Jsou-li rodiče lhostejní nebo dokonce osobnost dítěte odmítají, vzniká negativní sebeobraz. Pokud je dítě chváleno a cítí hrdost rodičů nad jeho vývojem, rozvíjí se sebeobraz pozitivní.
Příliš náročná a rychlá socializace v oblasti ovládání stolice a močení (mikce) může vést podle S. Freuda k nadměrné pořádkumilovnosti, čistotnosti, šetrnosti a pedantičnosti (k tzv. análnímu charakteru). Podle psychoanalytiků se základy osobnosti tvoří již v raném věku. Rozhodující vliv zde má dědičnost a kulturní společenství, ve kterém dítě vyrůstá.
Vývojové stadium předškolní
Období předškolního věku trvá od konce 3. roku do 6. roku a označuje se také jako první dětství. Každým rokem vyroste dítě asi o 7 cm a přibude na hmotnosti asi o 2 kg. V šesti letech váží děti asi 20 až 23 kg a měří asi 115 až 117 cm. Na konci tohoto období se zpravidla prořezávají první stálé zuby.
Do šesti let patří k hlavním činitelům vývoje dítěte rodina.
Dítě se učí svalové kontrole a dovednostem. Při posuzování tělesné vyspělosti dítěte pro jeho způsobilost ke školní docházce se také zjišťuje, zda u něho došlo k proměně postavy. Orientačně k tomu slouží tzv. filipinská míra, která porovnává délku horní končetiny vzhledem k velikosti hlavy (dítě si má horní končetinou ohnutou v lokti přes temeno hlavy dosáhnout na ušní boltec).
Důležitými předpoklady tzv. školní zralosti či způsobilosti je souhrn vyspělosti a připravenosti duševní, psychosociální, biologické a zdravotní stav.
Sociální zralost dětí předškolního i mladšího školního věku lze diagnostikovat pomocí E. A. Dollovy Vinelandské škály sociální zralosti, kterou by však bylo třeba poněkud modernizovat, protože neobsahuje např. dovednost používat mobil, počítač apod.. Totéž platí pro obdobně, ale podrobněji konstruovanou vývojovou škálu René Zazza.
Vyvíjí se sexuální identita, smysl pro "dobré" (správné) a "špatné (nesprávné), dochází k osvojování kulturních hodnot, vyvíjejí se dovednosti skupinové hry. Hra má pro zdravý vývoj dítěte mimořádně důležitý význam. Hrou se upevňují i jednotlivé složky sebeobrazu, ať již pozitivního nebo negativního. Důležité jsou zejména sociální hry na různá povolání, pohybové a konstruktivní hry, kreslení, malování, modelování.
Děti způsobilé pro školní docházku musí být psychosociálně zralé, ovládají základy společenského chování (umí vykat, pozdravit, poděkovat, poprosit), znají své jméno, adresu, jména a zaměstnání rodičů, musí již do značné míry ovládat své emoce např. při samostatné komunikaci s učitelkou při zápisu do školy, snášet kritiku, akceptovat nejen sebe, ale i své vrstevníky a chovat se v souladu s konvenční morálkou podle příkazů a zákazů rodičů Musí být schopno přiměřeně koncentrovat pozornost. Je schopno nakreslit lidskou postavu. Nemělo by mít vážné poruchy řeči. Mělo by být schopno vyprávět krátký příběh, přednést krátkou básničku a umět hovořit s cizími lidmi. V tomto období se ustalují návyky a dovednosti (zejména oblékání, mytí atp.). Vyhraňuje se dominantní užívání jedné horní končetiny.
Vývojové stadium druhého dětství či prepuberty
Období od 6 do 10 let je hlediska vývoje obdobím relativního klidu, a to u dívek přibližně do deseti let a u chlapců do jedenácti let. Psychický vývoj je rovněž harmonický. Jde o poměrně spokojené vývojové údobí, které se i výchovně dobře zvládá. Tělesné tvary dětí jsou plnější. Sedmiletý chlapec a dívka měří okolo 125 cm a jejich hmotnost je okolo 25 kg. U dívek mezi 9. a 10. rokem dochází k výraznějšímu růstu pánevních kostí, k zaoblování hýždí a k nepatrnému vyklenutí mléčné žlázy. O období 10 – 12 let hovoříme o prepubertě (srv. Čačka, 2000). Václav Příhoda dokonce inicioval začátek prepuberty již do šesti let.
Děti se učí čtení, psaní, počítání a sociální kooperaci. Vyvíjí se u nich sebekontrola a frustrační tolerance vůči konfliktům se sousedy, spolužáky, učiteli atp. Jde o tzv. období nezdůvodněné autority. Škola má v tomto období velký vliv na utváření a rozvíjení osobnosti dítěte. Hlavním druhem činnosti se stává učení.
Role školáka výrazně ovlivňuje kvalitu sebeobrazu. Je důležité, aby dítě mělo stimuly pro rozvoj pozitivního sebeobrazu. Pro vývoj sebedůvěry a sebeúcty dítěte je mimořádně důležité, jakou roli a pozici zaujímá ve skupinách vrstevníků.
Vlivem dlouhého sezení v lavici, nedostatečného pohybu, přetěžování a mnohdy nesprávného nošení tašky bývají některé děti postiženy a ortopedickými vadami. Přispívá k tomu i nepoměr rychle rostoucí kostry a pozdější nástup rozvoje kosterního svalstva. Nejčastějšími vadami jsou kulatá záda, různé deformity páteře (skoliózy, lordózy, kyfózy) a ploché nohy. Vhodnou prevencí i nápravou je zařazování krátkých cvičení do vyučování a využití přestávek k pohybu, který dětem poskytuje uvolnění.
Vývojové stadium puberty
Období puberty trvá asi od 11 do 14 až 15 let a končí pohlavní dospělostí. Pro počátek puberty je charakteristické tzv. pubertální zrychlení (akcelerace) růstu. Rozlišují se tři různé vývojové typy:
-akcelerovaný (zrychlený vývoj),
-průměrný (středně rychlý vývoj),
-retardovaný (zpomalený vývoj).
Se všemi těmito jevy se musí dospívající jedinec vyrovnat i z hlediska svého sebeobrazu a sebepojetí. V době dospívání se sebeobraz a sebepojetí nejenom dobudovává, ale také přebudovává. Dospívajícího velmi zajímá, jaký vlastně je, jaké má možnosti, jaké hranice a jak se jeví svému okolí.
Dosavadní, již poměrně celistvý obraz o vlastním těle i o vlastní psychice se na začátku dospívání mění (zejména vlivem somatických změn ve spojitosti s vývojem pohlavních znaků). Ti dospívající, kteří dříve fyzicky vyzrají, jsou ve výhodě, neboť jejich prostředí, zejména vrstevníci, jim vyjadřují větší respekt, což posiluje jejich sebevědomí.
Kromě růstového zrychlení je výrazným projevem puberty rychlý rozvoj dosud pomalu rostoucích pohlavních žláz. Hypofýza (podvěsek mozkový) začíná na podkladě spouštěčů hypotalamu uvolňovat gonadotropní hormony, které zvyšují hladinu pohlavních hormonů. Zvýšené a nepravidelné vylučování adrenalinu dření nadledvinek v dospívání se patrně podílí na eruptivní, prudké a ještě neustálené povaze pubertálních citů (V. Příhoda).
Hormonální změny jsou posuzovány rovněž podle dynamiky hodnot ketosteroidů v moči, které jsou v ní minimálně zastoupeny po celé dětství, avšak v pubertě dochází ke vzestupu jejich hladiny. Pro období puberty je charakteristické vytváření sekundárních pohlavních znaků, k nimž patří ochlupení v krajině podpažní, v krajině stydké, vousy u chlapců, morfologické změny prsních bradavek u hochů (někdy až gynekomastie) a vývoj mléčné žlázy u dívek. U hochů je typický také rozvoj hrtanu, změna hlasu - mutace a první poluce, která nastává přibližně ve 14 - 15 letech a u dívek ovulace s nástupem menarché, tj. první menstruace (kolem 12 a 1/2 roku). V tomto období se navazují první heterosexuální vztahy.
Po stránce psychické je pro pubertu typická nevyzrálost postojů, potřeba společenského kontaktu s vrstevníky, změna v sebepojetí (vlastní já se stává hodnotou i problémem). Původně zrcadlové já se stává autonomnějším. Místo rodičů mají velký vliv na sebehodnocení vrstevníci. Dochází k odklonu od dosavadních autorit, je zde výrazná tendence osamostatnit se, zvýšená kritičnost a emoční a afektivní labilita, introverze, disharmonie, ale i schopnost abstraktního myšlení a myšlení na úrovni formálních operací. Osvědčuje se zdůvodněný výchovný přístup ze strany dospělých. V tomto období je mimořádně důležitý správný výběr povolání, resp. studia. Důležitou pomůckou výchovných poradců a odborných psychologů pro zjištění profesního a zájmového zaměření dospívajících jsou testy profesního typu J. Hollanda, které zjišťují typ realistický, konvenční, podnikavý, zkoumavý, umělecký a sociální. Užitečné jsou i katalogové testy knih z nichž si děti vybírají názvy knih, které by si chtěly přečíst nebo dokonce i koupit.
Děti se v pubertě učí skupinové identitě. Vztahy a komunikace s vrstevníky jsou pro ně klíčové. Od vlastní rodiny se dítě počíná citově odpoutávat a osamostatňovat. Touží po nezávislosti na rodině. Nedostatek zkušenosti v tomto vývojovém období bývá příčinou častých zklamání
od kamarádů, vrstevníků a part, konfliktů a neúspěchů.
V pubertě se část sebeobrazu, tvořeného doposud často iracionálními mechanismy, přeměňuje v racionálnější sebepojetí. Dospívající je již schopen o sobě přemýšlet a dovede o sobě formulovat soudy, má stále diferencovanější pojem sebe. Přesto však v sebeobrazu a sebepojetí dospívajícího zůstává dosud mnoho iracionálních prvků.
Nápadná je zejména labilita, kolísavost sebecitu a sebehodnocení a s tím související emoční a adaptační závady a poruchy. Poměrně časté jsou pubertální povahové změny projevující se častým denním sněním, hypobulií (oslabenou volní aktivitou), labilitou sebehodnocení a intelektuální pasivitou. S tím souvisí také poruchy pozornosti ve škole, zejména pokud jde o její koncentraci na učitelův výklad při vyučování.
Vývojové stadium mládí
Období mládí, adolescence navazuje na pubertu. Adolescence v užším slova smyslu trvá od 15 do 20 let. Ve věku šestnácti až osmnácti let se růst do výšky výrazně zpomaluje a postupně se úplně zastaví. Zpomalení růstu nastává dříve u žen než u mužů.
Duševní vývoj se v adolescenci také postupně harmonizuje a osobnost se stabilizuje. Duševní i tělesná výkonnost se zlepšuje. Zlepšují se také vztahy vůči společenskému prostředí. Mladý člověk si vybírá osobní vzory a navazuje intimní osobní vztahy, ale soulad soužití v rodině a škole (resp. na pracovišti) není v tomto období ještě vždy optimální.
Při optimálním průběhu se adolescence stává fází upevnění všeho nově získaného. Dochází k výběru povolání a k získávání prvních zkušeností v pracovním procesu a v sexuálním životě. Adolescent postupně dosahuje vyššího stupně uvědomění sebe sama i svého vztahu k sociálnímu prostředí, obnovuje realistický vztah ke světu i k sobě samému. Sebevýchova u adolescenta nabývá na významu, kvalitě i kvantitě. Pokračuje odpoutávání se od rodiny a kritické osamostatňování se od rodičovské autority, které pro mnoho rodičů bývá bolestné. Adolescent se stále více zajímá o vrstevníky. Touží po sociální i ekonomické nezávislosti na původní rodině a často i dospělých příbuzných.
Vyvážení tělesných proporcí je provázeno harmonizací výrazových projevů adolescentů. Pohyby se zklidňují, stávají se adekvátně koordinovanými a uměřenými, mizí pohybová disharmonie. Svalová síla výrazně roste, stejně jako schopnost pracovní zátěže. Někteří adolescenti jsou ke konci tohoto období již schopni podávat vrcholové výkony (např. ve sportu).
Rozvoj inteligence dosahuje vrcholu již v pubertě, avšak teprve v adolescenci se vyrovnává, harmonizuje vztah mezi myšlením a afektivitou. Myšlení je stále ještě kritické a stále samostatnější. Adolescent se postupně zbavuje pubertálního egocentrismu a subjektivismu. Adolescent již tolik nevnucuje okolí své myšlenkové konstrukce, jak to činil pubescent. Dovede objektivněji a věcněji hodnotit lidi a předměty kolem sebe. Nedostatek životních zkušeností ovšem působí, že v jeho myšlení přetrvávají v různé míře prvky radikalismu a nekompromisnosti. Rozvoj abstraktního myšlení je podporován především soustavným vzděláváním a sebevzděláváním. Mladí lidé rádi diskutují o světonázorových otázkách.
Myšlení a vůle jsou v adolescenci postupně s to kontrolovat a ovládat projevy afektů, nálad, pudů a citů. Ustupuje labilita sebehodnocení a sebecitu, sklony k přílišnému sebepřeceňování i sebepodceňování. Adolescentova sebedůvěra, sebevědomí se stabilizují. Je již schopen srovnávat poměrně věcně sebe a své výkony s jinými lidmi, odhadnout meze svých schopností a posoudit osobní hodnoty jiných lidí.
Významnou roli v prožívání a hodnocení sebe hraje u adolescenta vnější tělesný vzhled, jeho celková atraktivita.
Sebepojetí se vytváří jednak na základě závěrů, které si lidé dělají o svých dispozicích v průběhu pozorování vlastního vzhledu a výrazu, jednak na základě vlastních činností a učení, sociálním srovnáváním, vzájemnou interakcí se sociálním prostředím.
Kvalita sebevědomí a sebedůvěry je závislá na sebeobrazu, který se u jedince na základě multidimenzionálních (vnějších i vnitřních, záměrných i nezáměrných) podnětů vytváří.
Zvýšeně kritický bývá adolescent ke svým rodičům. Výchovný přístup rodičů by měl být pokud možno méně autoritativní. Direktivní výchovné přístupy a přísné zasahování do života adolescentů v sobě skrývají nebezpečí konfliktů. Třecí plochy je třeba minimalizovat a nechat si vzájemně určitý "volný prostor". Adolescenti by se ovšem měli přizpůsobit adekvátním přáním a pokynům rodičů a měli by bez hádek sdělovat a prosazovat své názory.
U mládeže, u které v pubertě probíhaly pubertální povahové změny neznatelně či velmi klidně, pozorujeme v adolescenci často nápadnější úsilí o samostatnost a nezávislost a výrazněji kritické a konfliktní vztahy k rodičům.
Neobyčejně významné je v tomto období přátelství. Pěstuje schopnost porozumět sobě i druhému. Přátelství je trvalejším výběrovým vztahem, jehož předpokladem bývá možnost častého vzájemného kontaktu. Má velký význam i v dalších životních stadiích. Nebývá to však vždy význam eticky žádoucí.
Adolescence představuje také dovršení psychosexuálního zrání. V normálních případech se ustaluje jednoznačné heterosexuální zaměření, dochází k postupné harmonizaci a splynutí sexuality a erotiky, jež začínají tvořit zážitkovou jednotu.
Adolescent si vytváří ideál partnera, v němž sice zpočátku zhusta dominují vnější znaky (zjev, krása), později však už podstatné (charakterové, osobnostní). Hlavními znaky heterosexuální lásky v adolescenci jsou: volba partnera podle ideálního vzoru, trvalost a stálost citového vztahu, společný pozitivní vývoj obou partnerů, jednota přijímání a dávání, existence pohlavních tužeb a při trvajícím vztahu lásky nakonec jejich uspokojování.
Úspěchy či neúspěchy v navazování a udržování vztahů k druhému pohlaví ovlivňují dalekosáhle celkovou sebedůvěru a sebeúctu adolescentů.
Někteří mladí lidé podléhají jevu, který bychom mohli nazvat komplex urychleného vylétávání z rodinného hnízda.
Z charakterových vlastností normálního adolescenta má vysloveně pozitivní ráz vývoj vůle. Dosahuje stále většího sebeovládání, usiluje programově a cílevědomě o dosažení optimálních výkonů v práci, ve studiu, sportu atp. Již také uvědoměle přejímá a vytváří si určitou soustavu hodnot. Tato struktura má často rozhodující vliv na jeho chování a prožívání.
Čím větší je rozdíl mezi sebehodnocením a hodnocením druhými osobami, tím větší je nebezpečí disharmonického vývoje osobnosti adolescenta. Adolescenti se většinou výrazně zajímají o autoregulaci, selfmanagement, sebevýchovu, Úspěch autoregulace přitom do značné míry závisí na tom, jak se rozvíjí autonomie sebeúcty, jak se zmenšuje závislost na jednotlivých úspěších či neúspěších a konkrétních situačních aktech sebehodnocení i na hodnocení druhými.
V normální adolescenci dochází k nové integraci všech stránek osobnosti, ke stabilizaci na vyšší úrovni, což umožňuje plynulý přechod do dospělosti. Přesto však se i v adolescenci mohou objevit krizová údobí. Dospělý člověk již zodpovídá sám za sebe, stává se subjektem produktivní činnosti, rozhoduje sám o svém životním plánu a programu, musí se také sám potýkat s obtížemi při jeho realizaci a odpovídat sobě i ostatním za své jednání.
Mladý člověk je na konci období adolescence v optimálním případě již samostatně myslícím a zodpovědně jednajícím jedincem, je zralý k založení rodiny, osvojil si přípravu na určité povolání a dotváří si obraz sebe sama a pojetí sebevýchovy.
Občas však dochází ke generačním sporům rodičů s dětmi, např. v případech značné citové závislosti rodičů na dospělých dětech. Časté zásahy do vztahů a životního stylu dospělých dětí se neosvědčují. Adolescenti a mladí dospělí vyžadují, aby rodiče respektovali jejich plnoletost. Sami by ovšem měli rodičům sdělovat např. dobu návratu domů a omezit dlouhé (přes půlnoc trvající) pobyty mimo domov. Rodičovské intervence jsou ovšem nutné v krizových a katastrofických situacích dospělých dětí.
Pouhý kontakt s rodiči nestačí dospělým dětem ke spokojenosti (označují takovou situaci za "neživot").
Když se však mladý člověk kvůli rozporům s rodiči přikloní od autority dospělých k autoritě vrstevníků, dříve nebo později pozná, že se "neosvobodil", ale že se dostal do jiné závislosti, často pod silný tlak skupiny. Vhodné je jednat s mladými upřímně a opravdově, ale současně si ponechat adekvátní stupeň autority.
Vývojové stadium první dospělosti (mecítma)
Období první dospělosti začíná 20. rokem a trvá přibližně do 30 let. Hlavní činností dospělého člověka je práce. Je to doba biologicky vhodná pro definitivní vyhledání životního partnera a pro zakládání rodiny. Vrcholí tělesná výkonnost. Sociálně - profesní pozice není dosud ustálená. Výchovné zkušenosti se teprve získávají. Dospělý usiluje o nezávislost na prostředí, o autonomii své osobnosti.
Sebeobraz a sebedůvěra člověka se vyvíjí buď pozitivním nebo negativním směrem podle úspěšnosti či neúspěšnosti životní a profesní praxe a míry autonomností osobnosti.
Sebevýchova by měla být zaměřena na partnerské a rodičovské vztahy, na občanské a profesní aktivity a na správné využití volného času.
Vývojové stadium zralé dospělosti
Období zralé dospělosti začíná po 30. roce a trvá do 45 let. Je charakterizováno celkovou stabilizací. Svalová soustava začíná slábnout a je třeba ji vhodným způsobem (sportem, zahrádkařením, sadařením atp.) posilovat. Zvětšuje se sklon k ukládání podkožního tuku, takže se zvyšuje tělesná hmotnost. V psychické oblasti je to doba zrání, získávání životních zkušeností a vyhraňování vlastních názorů, ale také budování společenského postavení a celkové stabilizace. Výkonnost člověka kulminuje. Klíčovými sociálními vztahy jsou domov a zaměstnání. Kolem 40. roku života dochází k tzv. kariérovému plató (dovršení vývoje v dané profesi). Lidé, kteří dosáhli kariérového plató, hledají někdy nová zaměstnání. Jde o jev tzv. druhé kariéry, běžný např. v USA. Člověk, kterého dosavadní povolání již přestalo plně uspokojovat, mění profesi, aby se pracovně či osobnostně obohatil.
Vývojové stadium středního věku
Období středního věku trvá od 45 do 60 let. V této době obyčejně končí schopnost ženy rodit děti a nastává období přechodu, klimakteria, ve kterém končí pravidelné měsíční ovulační cykly (dochází k menopauze). U mužů tvorba spermií trvá prakticky do konce života.
Děti opouštějí domácnost rodičů. Vzniká tzv. syndrom prázdného hnízda.
Je to období bilancování a předávání získaných zkušeností. Vštípivost paměti se snižuje. Je třeba zajišťovat dobrou psychickou a fyzickou kondici a předcházet předčasným stařeckým změnám.
Zachování svěžesti mysli i těla je veliká hodnota v tomto údobí života, stejně jako základní optimistické ladění. Přesto se objevují první známky stagnace a regresu ve výkonnosti. Člověk si pokles sil začíná uvědomovat.
Ke konci tohoto údobí je třeba dobře uvážit další pracovní, odbornou či vědeckou kariéru, odhadnout, kolik nám zbývá hodnotného, plodného života, čeho lze ještě dosáhnout. Není dobré klást si příliš vyčerpávající až nesplnitelné cíle, ale není ani žádoucí upadat do duševního živoření bez adekvátní profesní a sociální komunikace. Je rovněž třeba usilovat o optimální společenský život a o adekvátní rekreační složku existence.
Při řešení nečekaných problémů a úkolů je třeba v tomto věkovém údobí počítat s většími časovými i energetickými nároky a výdaji, než tomu bylo doposud. Při úsilí o seberealizaci v duševní i tělesné práci musíme brát v úvahu riziko snadného přetížení a vyčerpání.
Rodiče pomáhají budovat rodinné zázemí svým dětem a jejich rodinám. Využívají přitom svých zkušeností i ekonomického zabezpečení. Navíc pečují o své vlastní stárnoucí rodiče.
Vývojové stadium počínajícího stáří
Období počínajícího stáří trvá od 60 do 75 let.
Základním rysem období stárnutí (senescence) je vedle životní zralosti také postupující involuce jednotlivých orgánů i celé psychiky a osobnosti. Zmenšuje se odolnost vůči nepříznivým vlivům. Involuční změny jsou však brzděny zákonem biologické setrvačnosti. I při značných morfologických změnách pokračují základní funkce organismu jakoby zvykově a automaticky (V. Příhoda). Někdy je toto období nazýváno pozdní dospělostí.
Vývojové stadium stáří
Období stáří (senia) trvá od 75 do 89 roků. Osoby devadesátileté a starší jsou dlouhověké. Otázkami stárnutí a prodlužování kvalitního lidského života se zabývá gerontologie. Jde např. o předcházení depresím a pocitům inferiority. Doba a intenzita stárnutí je u různých lidí odlišná a závisí např. na genetických vlivech, na způsobu života, na včasném předcházení (prevenci) stárnutí, na předchozích podmínkách, ve kterých lidé žili a na činorodosti jejich dosavadního života i na úrovni jejich soustavy hodnot a cílů do budoucna.
Ve stáří je třeba počítat s potížemi při zvládání nových činností (zejména těch, které vyžadují rychlé rozhodování).
Mnoho potíží zaviňuje arterioskleróza cerebri, spojená často s oběhovými poruchami mozkových cév a s výpadovými projevy v oblasti psychických funkcí (např. snížení paměťové výkonnosti, nízká koncentrace pozornosti, odtlumenost nebo utlumenost, fluktuace volního úsilí). Také smysly (zejména sluch) bývají již defektní, stejně jako motorika.
Psychické dění, i když je v interakci s děním tělesným, je značně autonomní. Tělesné deteriorace nemusí automaticky působit sníženou úroveň prožívání a chování. Vývoj fyziologický, psychický a sociální neprobíhá patrně v senescenci a v seniu vždy paralelně.
Většina starých lidí spí kratší dobu než lidé mladší. Jejich spánek navíc není tak kvalitní, a proto bývají ve dne méně aktivní a často unavení. Často si inverzně převrací noc a den.
Ve stáří musíme počítat se lpěním starých osob na životních návycích, stereotypech a rituálech a rovněž s názorovým a postojovým tradicionalismem a konzervatismem. Často i s emocionální a afektivní labilitou.
Z českých a slovenských psychologů se na psychologii stáří specializoval např. profesor Jozef Kuric, který např. gerontopsychologicky metodou standardizovaného rozhovoru doplněného vlastními spontánními údaji zkoumané osoby zkoumal problematiku vzpomínek a lidské samoty ve stáří.
Komentáře ke slovu ontogenetická stadia lidského jedince
Zatím žádné komentáře.
Navigace
předchozí slovo: » ontogenetická psychologienásledující slovo: » Ontogenetické stadium latence
slovo se nachází na stránce: přidáno-návštěvníky:2205
krok zpět: » zpět
hledat jiné cizí slovo: » hledání
upravit (opravit) toto slovo: » upravit
přidat do slovníku nové slovo: » přidat
