ABZ.cz: slovník cizích slov - online hledání
Výsledky hledání výrazu pro
| cizí slovo | odpovídající význam | vlastnosti | detail | |
|---|---|---|---|---|
| profesionál | >> | odborník; osoba provozující činnost za výdělek | » profesionál | |
| Profesional Practice(angl. | >> | Odborná praxe |  | » Profesional Practice(angl. |
| profesionalita | >> | odbornost | » profesionalita | |
| profesionalizace | >> | získávání kompetencí a odborné pozice ve struktuře profesí a společenských úkolů | | » profesionalizace |
| profesionální orientace | >> | starší termín pro profesní orientaci | | » profesionální orientace |
| Profesní (kariérní) psychologické poradenství | >> | PROFESNÍ (KARIÉROVÉ) PORADENSTVÍ vznikla již před začátkem 20. století a získávala na intenzitě v době, kdy se ve světě ukázaly první možnosti diferencovaného psychologického studia psychiky a osobnosti člověka a kdy se formovala obecná kriteria kvalitativního a kvantitativního hodnocení individuálních rozdílů mezi lidmi a kdy se rovněž exaktněji formulovaly předpoklady pro úspěch v povoláních, tzn. koncem 19. století našeho letopočtu. Metody a poznatky kariérového psychologického poradenství jsou přínosné také pro práci personalistů. Pro využití kariérového poradenství v praxi jsou cenné teorie, které rozlišují typy osobnosti pracovníků ve vztahu k hlavním druhům pracovního prostředí. Je to např. teorie profesního poradenství amerického psychologa a sociologa Johna Lewise Hollanda (1919-2008), který rozlišoval prostředí a osobnosti: - motorické - patří sem zemědělští pracovníci a pracovnice, strojníci, letci, řidiči a řidičky, tesaři, masérky a maséři, švadleny, krejčí, malíři a natěrači, zedníci, slévači, bagristé, elektroinstalatéři, topenáři, opraváři a opravářky atd. - podpůrné - suportivní - patří sem např. učitelé a učitelky, poradci, sociální pracovníci a pracovnice - konformní - administrativní pracovníci a pracovnice, účetní, tajemníci a sekretářky aj. - přesvědčující - (persuasivní) - patří sem např. státní funkcionáři, řídící pracovníci, úředníci pojišťoven, právníci, obchodníci - estetické - patří sem hudebníci, výtvarníci, aranžéři, sochaři, malíři, spisovatelé, básníci aj. - intelektuální - matematici, chemici, fyzici, biologové, kybernetici, výzkumní a vědečtí v nejrůznějších oborech vědy a techniky. Nedomyšlené přesuny jednotlivce mezi pracovními prostředími, jež pracovníkovi nejsou blízké, může mít záporný dopad na osobnost a psychosomatiku pracovníka. Vždy je třeba přihlížet rovněž ke vzdělání (základní, vyučen, středoškolské a vysokoškolské) , délce praxe, věku, dosavadnímu příjmu a k dalším kompetencím. Každý z nás má podle své hierarchie hodnot sklon preferovat povolání patřící do jedné z uvedených šesti velikých skupin pracovního prostředí. Tento sklon se projevuje již v době první volby povolání. Každý člověk je podle této teorie orientován především motoricky nebo intelektuálně, suportivně, konformně, persuasivně nebo esteticky. Modální orientace mohou být u dané osobnosti zařazeny v jakési hierarchii podle své relativní síly. Hlavní směr volby povolání nebo úsilí člověka jsou pak určovány životním stylem, který je v čele hierarchie. Tato personální hierarchie může být definována kódovanými "zájmovými inventáři". Každý člověk je jiný než jsou ostatní lidé. Ke každému proto musíme volit individuální přístup, má-li být naše komunikace úspěšná. Hollandovy typy modálních orientací osobnosti lze připodobnit k typologii německého duchovědného psychologa. Eduarda Sprangera (1882-1963), který rozlišuje rovněž šest typů osobnosti: náboženský, teoretický, sociální, estetický, ekonomický, mocenský. Nyní k podrobnější charakteristice modálních orientací osobnosti podle Johna L. Hollanda: Typ motorické orientace - realistický typ Lidé patřící k tomuto typu orientace milují aktivity, které vyžadují fyzickou sílu, silovou až agresivní akci, motorickou koordinaci a obratnost. Dávají přednost konkrétním dobře definovaným problémům před abstraktní problematikou. Raději úkol manuálně "dělají", provedou, vyřeší, než aby o něm přemýšleli. Vyhýbají se zhusta situacím, které vyžadují verbální a interpersonální obratnost. Jsou nezřídka o ohrožováni blízkými vztahy k jiným, nebo to tak alespoň pociťují. Chápou sami sebe většinou jako silné typy s konvenčními politickými a ekonomickými hodnotami. Jsou tedy typizováni svou fyzickou silou a obratností, konkrétními a praktickými způsoby, jak jednají s životními problémy a někdy i s nedostatkem sociální obratnosti a vnímavosti. Do povolání, která patří pod povolání v motorickém prostředí (jde např. o zemědělství, stavebnictví a řemesla), by pak měli být vybíráni jedinci (muži i ženy), kteří jsou motoricky orientovaní. Typ intelektuální orientace - kognitivní typ Lidé patřící k tomuto typu jsou zaměřeni spíše na to, aby problémy teoreticky promýšleli, než aby je řešili v praxi. Mají výrazné sklony pochopit a myšlenkově organizovat tento svět. Mají rádi nejasné, obtížné úkoly a introceptivní činnosti a jsou jim vlastní poněkud nekonvenční hodnoty a postoje. Vyhýbají se zhusta interpersonálním problémům, které vyžadují častý kontakt se skupinami lidí a s mnohými lidmi vůbec. Je pro ně typická abstrakce v protikladu ke konkrétnosti, analýza v protikladu k verbalizaci, introcepce v protikladu k extracepci, asociálnost v protikladu k sociabilitě. Hlavní rysy tohoto zaměření připomíná také Sternovo pojetí intelektuálního typu. Horneyová v tomto smyslu hovoří o odtažitém typu. Typ suportivní, podpůrné orientace - sociální typ Lidé tohoto typu mají rádi učitelské nebo terapeutické role. Jsou verbálně a interpersonálně obratní. Jejich orientace patrně odráží jejich touhu po socializaci a sociabilitě v přesně definovaném zázemí a po kladné pozornosti ostatních lidí. Jsou zodpovědní, sociálně orientovaní. Hlavní hodnoty v jejich osobním hodnotovém systému jsou hodnoty humanistické. Cítí se občas ohrožováni situacemi, které vyžadují intelektuální způsob řešení problematiky nebo fyzickou obratnost. Dávají přednost řešení problémů vysoce řízenou interpersonální manipulaci. Obdoba tohoto typu je receptivní orientace u Fromma a poddajný typ Horneyové. Existují již seznamy povolání vhodných pro suportivní (podpůrný) sociální typ osobnosti, např.: asistentka hygienické služby, ošetřovatel/ka, zdravotní sestra, dietní sestra, fyzioterapeut/ka, hosteska, instruktor(ka), kastelán/ka, klinický psycholog, psycholožka, knihovník, knihovnice, kurátor/ka, lektor/ka, letuška, masér/ka, pedagog, pečovatel/ka, personalista, personalistka, porodní asistentka, recepční, rehabilitační pracovník, sanitář/ka, sociální pracovník, trenér/ka, učitel/ka. Typ konformní orientace - konvenční, přizpůsobivý (adaptabilní) typ Lidé tohoto typu dávají přednost stabilizovaným a přesně definovaným strukturálním a verbálním administrativním činnostem a podřízeným rolím. Docilují svých cílů přizpůsobivostí, konformitou. Tímto způsobem získávají uspokojení a vyhýbají se konfliktům a úzkostem, které vyplývají z nejasných situací nebo problémů, které jsou spojeny s interpersonálními vztahy a činnostmi vyžadujícími fyzickou obratnost. Podřízenost jejich osobních potřeb je patrně činí zvlášť vhodnými pro práci na dobře definovaných a více méně automatizovaných úkolech. Charakterizuje je extracepce. Pro své zhusta úplné přijetí kulturních hodnot a postojů posuzují svůj život podle toho, jak je soudí jejich okolí, což je u nich spojeno s nadměrnou sebekontrolou. Vyvíjí se v nich potřeba po konformnosti, mají zájem o pravidla a regulace pro život. Stern nazývá tento typ stereopatickým. Můžeme sem zařadit např. práci úřednice a úředníka, sekretářky, tajemníka. Typ estetické orientace - umělecký typ Lidé tohoto typu dávají přednost nepřímým vztahům k ostatním lidem. Řeší si své problémy pomocí expresivního sebevyjádření uměleckým způsobem. Vyhýbají se problémům vyžadujícím interpersonální interakci, vysoký stupeň "strukturnosti" nebo fyzické obratnosti. Připomínají často osoby s intelektuální orientací ve své introceptivitě a nedostatku sociability. Liší se však od nich tím, že mají větší potřebu pro individuální vyjádření a zdají se mít méně sebekontroly a větší potřebu přímého emočního vyjádření a pravděpodobně trpí víc emočními poruchami. Špatně adaptovaní studenti a studentky měli tendenci k většímu skóre v uměleckých, literárních a hudebních škálách. Šlo o škály Kudera. Tuto orientaci obráží také komplexní osoba na dimenzi komplexnost - jednoduchost. Typ persuasivní - přesvědčující, motivační, podnikavý typ Lidé tohoto typu preferují použití svých verbálních obratností v situacích, které poskytují příležitosti pro ovládání druhých. Jde o osoby, které rovněž často usilují o všechny možné typy změn u lidí na jejich pracovištích, např. o změny poznatků a dovedností, změny v přístupu k pracovní činnosti (tj. změny v motivaci), změny v chování jednotlivců (např. aby přestali kouřit) i změny v chování skupin. Usilují o překonání odporu lidí ke změnám, o překonání tendence k setrvačnosti. Lidé persuasivní modální orientace osobnosti mívají silné dominantní a mocenské tendence. Vyhýbají se přesně definovanému jazyku nebo jednostranným a přesně definovaným pracovním situacím, jakož i situacím, které vyžadují dlouhá a vytrvalá období, ve kterých je nutno vyvinout intelektuální úsilí koncentrované na dílčí problematiku. Ačkoliv se s konformním typem lidí podílejí o společnou extraceptivní orientaci, liší se od lidí konformní orientace ve své potřebě obtížných, náročných a nejasných verbálních úkolů a jim příbuzných dovedností svou sociabilitou a svým větším zájmem o sebeuplatnění, moc, význačné společenské postavení a vůdčí roli vůbec. Tento typ je přiléhavě určen Weinsteinovým souslovím: "člověk s orálně agresivní orientací". Weinstein toto terminologické spojení užil ve své studii o právnících. Erich Fromm hovoří o tržní, prodejní orientaci a Hornby o agresivním typu. Patří sem manažeři všech typů, a to od nejvyšších, tzn. top manažerů (ti se zabývají převážně strategií, pak taktikou a velmi málo operativou), přes střední (middle) manažery (ti se zabývají nejvíce taktickými přístupy, méně strategickými záležitostmi a operativou) k manažerům první (lower) linie (ti se zabývají převážně operativou, méně taktikou a nejméně strategií). Persuasivní typ se dobře uplatňuje při řešení procesů personálního managementu, tj. při vyhledávání, náboru, přijímání a rozmisťování pracovníků, při řešení otázek pracovní a sociální adaptace, výchově a vzdělávání, motivaci a stimulaci, hodnocení, profesní kariéře a uvolňování pracovníků. Základní cíle, zásady, formy a metody personálního managementu přitom určuje podniková kultura. Personální management se v rámci náboru, výběru a přijímání pracovníků zabývá také problematikou zjišťování pracovní způsobilosti a kompetence pracovníků. Všimněme si nyní metodického postupu při vyšetřování, psychologické diagnostice osob z hlediska předpovědi úspěšnosti v určitých povoláních. J. L. Hollandovi vlastně jde o to, aby v tomto směru nalezl stupně podobnosti zkoumané osoby k jedné ze šesti jeho modálních orientací. Rozvinul teorii, podle které jsou lidé přímo determinováni a poháněni k preferování jedné z jeho modálních orientací. Hovoří se proto vtipně o teorii či hypotéze "vrána k vráně sedá". Pokud jeden typ modální orientace u člověka výrazně převládá nad ostatními, je profesní orientace jednoduchá. Pokud však dochází k rovnováze dvou nebo více orientací, dochází ke kariérovým rozporům a konfliktům. Holland proto používá jako hlavní metodu svůj inventář preference povolání a Strongův seznam zájmů. Nabádá k dalšímu rozšíření vyšetřování ve směru zjišťování zájmů a hodnot. Hollandův test profesního typu byl publikován např. v příručce Osobní kariéra od Františka Bělohlávka. Vydala ji Grada v Praze 1994. Jako další metody doporučuje Holland zkoušky inteligence, vyšetření sebehodnocení a pojetí sebe sama a testy vědomostí, informovanosti o povoláních, které vlastně budou také obrazem o síle zájmů a úrovně selektivní percepce informací v oblasti jednotlivých povolání. Mezi výsledky jednotlivých metodických postupů pak chce Holland hledat příslušné vztahy. Na základě svých dosavadních šetření vyslovil Holland několik hypotéz: osoby s větší informovaností o pracovních prostředích si lépe volí povolání než lidé s menší informovaností. Adekvátnost volby povolání je částečně funkcí věku, protože čas sám poskytuje více příležitostí pro shromažďování informací. Osoby s adekvátnější volbou povolání mají diferencovanější a organizovanější vědomosti o povoláních než osoby s méně adekvátní volbou povolání. Množství vědomostí o zaměstnáních bude pozitivně korelovat s vývojovou hierarchií člověka. Člověk bude více vědět o povoláních, která jsou v čele jeho vývojové hierarchie, než o povoláních, která jsou vespod, na dně jeho osobní hierarchie hodnot. Právě tato vývojová hierarchie je zkoumána pomocí kódovaných zájmových inventářů. Lidé s nepřesnou znalostí sebe sama, zahrnujíce v to i sebehodnocení, mohou dělat neadekvátní rozhodnutí vzhledem k rozsahu i úrovni volby. Osoby, jejichž znalosti o sobě jsou omezeny v rozsahu, směru i úrovni (např. v relativní úrovni inteligence), budou představovat extrémy v neadekvátní volbě povolání. Naproti tomu osoby s relativně přesnou znalostí sebe sama budou dělat adekvátnější volby. Spojitost mezi typologickými zvláštnostmi lidí a typy lidské činnosti se považuje za teoretický základ profesního či kariérového poradenství. Pro profesní poradenství je optimální přístup kasuistický, strukturální, který zevrubně, všestranně a dlouhodobě studuje jednotlivé případy z kauzálního a prognostického hlediska a srovnává je s profesiografickými rozbory. Je třeba poznávat člověka komplexně, týmově, integrovat jednotlivé poznatky o jeho organismu a o složkách tvořících strukturu jeho osobnosti a předvídat i další vývoj - perspektivu jeho zdravotního stavu, osobnostních rysů a jeho chování včetně výkonnosti. Při výběru a rozmisťování lidí na pracoviště bychom např. neměli člověka nestálého a neklidného (cholerika) přidělovat na pracoviště s převážně monotónní prací, vyžadující velké soustředění a houževnatost nebo naopak člověka vytrvalého, ale pomalejšího bychom neměli pověřovat prací vyžadující velkou přizpůsobivost (adaptabilitu) a distributivní pozornost. Zakladatel tzv. technokratické školy americký sociolog a ekonom Thorstein Veblen (1857 - 1929) viděl rozvoj společnosti v aplikaci sociálně psychologických poznatků. S rostoucím významem techniky vzniká nová sociální skupina - technokraté. Ovládají technické a administrativní řízení výroby. Docenění psycho-sociálních podmínek nacházíme u teoreticko-praktického směru nazvaného human relation, který založil profesor harwardské univerzity Elton Mayo (1880 - 1949). Problémové okruhy poradenství jsou vnitřně spjaty kauzální souvislostí, která je skryta za jevovou souvislostí problémů. Např. neurotické rysy osobnosti, závady či poruchy osobnosti nebo povrchní zájem o povolání, který se ještě nestal složkou žákovy osobnosti, vede často k maladaptaci na povolání, k selhání v povolání nebo ve studiu. Naproti tomu může být dificilita napravena pomocí zájmové činnosti orientované na adekvátní volbu povolání nebo studia. V roce 1994 byl Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy zřízen Institut pedagogicko-psychologického poradenství České republiky. Řeší aktuální otázky pedagogicko-psychologického poradenství, zajišťuje koordinaci poradenského systému, další vzdělávání poradenských pracovníků a přenos odborných a metodických informací z oblasti pedagogicko-psychologického poradenství. Informace o problematice poradenských služeb jsou publikovány i ve zpravodaji Institutu pedagogicko-psychologického poradenství České republiky s názvem Výchovné poradenství. Současný systém pedagogicko-psychologického poradenství je tvořen nejenom výchovnými poradci a státními, církevními a soukromými pedagogicko psychologickými poradci, ale od r. 1990 také speciálně pedagogickými centry se zaměřením na péči o děti a mladistvé se smyslovým, tělesným a mentálním postižením a o děti a mládež s vadami řeči a tzv. středisky výchovné péče, zajišťujícími prevenci a terapii sociálně patologických jevů u dětí a mládeže a poradenství v této oblasti, a to nejen ambulantní, ale i internátní formou. S účinností od 1. 4. 1998 byly poskytovány poradenské služby na školách a výchovných zařízeních podle metodického listu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy čj. 13409/98-24 . Od 9. února 2005 platí pro školské poradny Vyhláška č. 72/2005 Sb. o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. V současné době používají psychologové při své práci v poradnách podle svého založení v různém rozsahu jak psychometrický, tak klinicko- psychologický (kasuistický) případový přístup. Hlavní metodou při tvorbě psychologické případové diagnózy by podle našeho názoru měla být metoda kazuistická. V konkrétních jednorázových akcích by mohla převládat metoda poradenská. Vedle kazuistického vedení a porad (konzultací) by přitom měla mít všechna poradenská zařízení k dispozici řadu dalších technik, včetně laboratorních pomůcek. Odborná porada (konzultace) přitom musí splňovat několik nezbytných předpokladů, má-li být efektivní a mít praktický význam: především předpokládá někoho, kdo o takovou radu skutečně stojí, dále předpokládá, že je schopen radu správně pochopit a má snahu i dovednost ji realizovat a konečně předpokládá, že radu dokáže důsledně realizovat. Psychologové pracující ve školském poradenství musí vedle psychologie znát i pedagogiku a příslušnou školu, podobně jako psychologové ve zdravotnictví musí mít orientační informace o medicíně a zdravotnickém zařízení. Od února 2005 pracují pedagogicko-psychologické poradny podle Vyhlášky č. 72/2005 Sb. o poskytování poradenských služeb na školách a školských zařízeních. Mezi současné postmoderní psychology významné pro poradenství lze zařadit kritika hlavního proudu klasické a tradiční psychologie anglického filozofa a sociálně konstrukcionistického psychologa Roma Harré, který vydal s P. F. Secordem v roce 1972 knihu Výklad sociálního chování a od té doby ještě řadu publikací, v nichž se snaží navrhnout zcela novou, tzv. etogenickou psychologii či etogeniku, která navazuje např. na mikrosociologii zkoumající mikrostruktury, např. rodinu, školní třídu, pracovní skupinu, partu, klan, etnometodologickou školu Harolda Garfinkela (nar. 1917), dramaturgický interakcinonizmus kanadského sociologa Ervinga Goffmana (1922-1982), který používá na vysvětlování sociálních interakcí teatrologických pojmů a analogií mezi psychosociálním životem a divadlem a na teorii personálních (osobnostních) konstruktů amerického psychologa Georga Alexandra Kellyho (1905 -1967), který upozornil na subjektivní, individuální a specifické vnímání, představování, myšlení a cítění jednotlivých osob, jejichž náplň i běžných osobních pojmů (termínů, konstruktů) a jejich protikladů se často liší od náplně těchto pojmů a jejich protikladů u druhých lidí. Filozof a psycholog Horace Romano Harré (nar. 1927) zejména kritizuje tato východiska psychologie: mechanistický model člověka, humovskou koncepci příčinnosti a pozitivistickou metodologii. Doporučuje poradcům respektovat jeho antropomorfní model člověka, který přistupuje k jedinci jako k autonomní lidské bytosti (ne jako ke stroji, mechanismu či počítači nebo jako ne-lidskému živému organismu), která žije v určitém ne vždy sociálně spravedlivém ekonomickém, sociologickém a politickém systému. Postmoderní psychologové (např. britská vývojová psycholožka Erica Burmanová /nar.1960/) mají mimořádný zájem na emancipaci a mají dojem, že tradiční psychologie byla příliš patriarchální (androcentristická) a dehumanizovaná. Jde také o to, aby psychologie byla sociálně užitečnější a zvyšovala osobní potenciály jednotlivců v daném sociálním a kulturním kontextu a v případě nutnosti, aby přispívala i ke změnami sociálně-ekonomických a mocenských systémů. Tradiční psychologie je kritizována za preferování pozitivistických a kvantitativních přírodovědných metod, za údajně nedostatečný respekt k rozmanitým kulturním a sociálním kontextům daných skupin a společenství, k úrovni sociální a politické spravedlnosti, za malý důraz na úsilí o sociální užitečnost a případně i změnu sociálních systémů. Postmoderní psychologové doporučují odklon od tradičních kvantitativně zaměřených poznávacích metod psychologie a příklon k novému, a to kvalitativního pohledu na sociální život lidí a na využívání i metody diskurzivní analýzy (popisování a vysvětlování konkrétního sociálního chování, jednání, stavu věcí a jevů) a k semiologickému využití narativ (příběhů, vyprávění), k intenzivnímu zkoumání přirozených sociálních interakcí, každodenních konverzací na pracovištích i v rodinách. Mají pozitivnější vztah k dosavadní praktické psychologii než k psychologii teoretické. K pozitivnímu sebepojetí a rozvoji sebe sama, uvědomování si svých limitů i možností, formování schopností, využití osobních kapacit a zkušeností, nacházení správného životního stylu, sociálních kontaktů, systému žádoucích osobních hodnot ve všech životních etapách vede koncepce týmového, komplexního a biodromálního rozvíjejícího poradenství. Zdá se, jak uvádí český psycholog práce, organizace a řízení Zbyněk Bureš (1982), že se rozšiřuje zóna těch profesí, jejichž psychické i somatické nároky zvládne každý průměrně zdravý člověk, pokud má o danou profesi zájem . Výchovu k většině takových povolání budou provádět hlavně školy a školní profesní psychologové. Odborná a kompetentní psychologická diagnostika a odborné psychologické intervenční poradenství měla, má a bude mít prvořadý význam u některých problémových skupin a jedinců z celkové populace mládeže i dospělých a starých osob. | | » Profesní (kariérní) psychologické poradenství |
| profesní a studijní orientacei | >> | Profesní a studijní orientace a volba studia a povolání patří a bude i v budoucnosti patřit mezi mimořádně důležitá rozhodnutí mládeže o své budoucnosti, protože výběr a volba povolání hraje v životě každého člověka velmi významnou roli. Je třeba již ve školách usilovat o to, aby žáci (studenti) a žákyně (studentky) se nerozhodovali o své budoucí profesi neadekvátně vůči svým duševním i tělesným potenciálním i reálným osobnostním vlastnostem. V procesu sebepoznání a sebe pochopení i dozrávání pro volbu (výběr) povolání (studia) hraje velkou roli profesní orientace na školách a také psychologické kariérové poradenství. Poradenské psychology především zajímá, jak jsou děti spokojeny se zvoleným oborem práce či studia a jak jsou spokojeni v pracovní skupině nebo školní třídě. V případě nespokojenosti s povoláním, resp. oborem studia je třeba zjistit příčiny nespokojenosti a pokusit se je odstranit. Informace o výsledcích psychologického vyšetření může sehrát významnou úlohu při poznávání žáka (studenta) pedagogy a také v procesu sebepoznání a sebehodnocení žáka (studenta). Žák, který sám sobě dobře rozumí, má větší předpoklad dobrého přizpůsobení se než žák, jehož úroveň sebepoznání je nízká. Sebepoznání a pochopení sebe sama vlastně znamená, že člověk dovede přesně popsat své klady, nedostatky, zkušenosti, potřeby a cíle, dovede předvídat své chování a snadněji své chování řídí a kontroluje. Sebepoznání a pochopení sebe sama přispívá k jeho přiměřené akceptaci (přijetí, uznání, kladné ohodnocení) sebe sama, což je jeden z cílů psychologického poradenství. Vždyť podstatou poradenství je informovat zkoumanou osobu o úrovni jednotlivých znaků její osobnosti se zřetelem k ovlivňování a sebevýchově jejích mezilidských vztahů, vztahu k sobě samému a úspěšnosti ve zvoleném povolání (resp. studiu). Osoby s větší informovaností o své osobnosti, zejména o svých zájmech, schopnostech a dovednostech a o pracovních prostředích si lépe volí povolání než lidé s menší informovaností. Adekvátnost volby povolání je částečně také funkcí věku, protože čas nám poskytuje více příležitostí pro shromažďování informací. Osoby s adekvátnější volbou povolání mají diferencovanější vědomosti o povoláních, znají i další nároky povolání na jejich psychiku a osobnost. Kariérové poradenství se zabývá odborným poradenstvím při výběru a volbě povolání a studia. Vznikalo často souběžně s výchovně psychologickým poradenstvím, ale i nezávisle na něm. První specializovaná poradna pro volbu povolání vznikla na popud Franka Parsonse (1854-1908) v roce 1908 v americkém Bostonu. Vědeckou bázi poradenství budoval hlavně americký profesor německého původu Hugo Münsterberg (1863-1916). Na Harvardské univerzitě byla zřízena již v roce 1909 také první vysokoškolská psychotechnická poradna. Psychotechnika však byla kriticky zhodnocena na mezinárodním kongresu užité psychologie v Londýně roku 1956. Od té doby se pojem psychotechnika již v psychologii neužívá. Byla na jedné straně vytvořena a propracována nauka o povoláních, tj. byly určeny vlastnosti, jež jsou důležité pro povolání, na druhé straně pak byly zavedeny zkoušky způsobilosti pro povolání. H. Münsterberg přitom poukázal na nutnost zkoumat nejenom všeobecnou inteligenční úroveň, ale též paměť, pozornost, motoriku a další funkce osobnosti člověka. Výsledkem správné konfrontace poznání člověka (sebe sama) a profese měla být adekvátní volba povolání, resp. studia. V Německu patřil mezi uznávané odborníky Otto Lipmann (1880-1933). Je autorem psychologických popisů povolání (profesiogramů) sazeče, obchodníka, zámečníka, akademického pracovníka aj. První česká poradna pro volbu povolání vůbec vznikla 15. 11. 1919 při českém odboru zemské rady živnostenské v Brně. Psychotechnické oddělení této poradny budoval pozdější akademik Otakar Chlup (1875-1965). Mezi spolupracovníky O. Chlupa v této oblasti činnosti patřil např. Vilém Chmelař (1892-1988) a Stanislav Velinský (1899-1991). V Praze vznikla první poradna v roce 1920, a to při zemské centrále práce. Ústředí poraden pro volbu povolání se sídlem v Praze bylo založeno roku 1920 a v roce 1921 se ústředí připojilo k právě založenému Psychotechnickému ústavu Masarykovy akademie práce. Psychotechnický ústav sledoval především otázky fyziologie a psychologie práce v průmyslu. Jeho prvním ředitelem byl František Šeracký (1891-1942). Později se tento ústav osamostatnil a jako Ústřední psychotechnický ústav se věnoval otázkám volby a výběru povolání dospělých osob. Nejvýznamnější publikací z 20. let je sborník "Správná volba povolání" (J. Lancová, C. Stejskal, F. Šeracký a O. Říha). Vyšel v roce 1925. J. Lancová velkou pozornost věnovala také výběru samotných poradců. Žádala: a) pozitivní vztah k práci, kterou má vykonávat, b) odpovídající povahu, c) příslušné schopnosti, d) vzdělání a životní zkušenosti, e) odborný výcvik pro řešení poradenských úkolů. Tyto požadavky jsou stále aktuální. Poradenský přístup J. Lancové bychom mohli označit za indirektní (nepřímý, náznakový, zdánlivě pasivní): "Radit mu však: jdi na to nebo ono povolání, je pro poradce příliš odpovědné. Poradce může nanejvýš upozornit dítě na to povolání, proti nimž by po jeho úsudku nebylo námitek. Výběr a konečnou volbu musí učinit dítě samo". Poradny pro volbu povolání vznikly nejčastěji při úřadech pro péči o mládež, ale i jiné instituce si počaly všímat těchto poraden a zřizovat je. Byly to zejména ústavy pro zvelebování živností, instituce sociálně zdravotní a jiné. Poradny pro volbu povolání mívaly i oddělení pro středoškolské a vysokoškolské studenty. V Praze vznikla první akademická poradna v roce 1935, a to jako součást Ústředního psychotechnického ústavu. Poradnu založil Vladimír Tardy (1906-1987). Také některé závody si zřizovaly svoje poradny (např. Vítkovické železárny, Elektrické podniky pražské). Již v roce 1933 vyšetřily např. moravské poradny pro volbu povolání lékařsky a psychologicky 24 % hochů a 11,5 % dívek z celkové populace čtrnáctiletých českých dorostenců. Psycholog Vilém Chmelař (1892-1988) již tehdy doporučoval zajistit každoročně přesnou statistiku poptávky a nabídky mládeže pro všechny obory na celé Moravě a sledovat v hrubých rysech hospodářskou perspektivu toho kterého oboru. V. Chmelař měl velké zásluhy o rozšíření profesního poradenství. Byl činný i jako dorostový referent České zemské péče o mládež v Brně. Poradny organizoval od roku 1931. Vedl zemskou poradnu pro volbu povolání, která byla poradnou supervizní. Vybudoval na Moravě 70 poraden. Skupinové, ale i individuální vyšetření uchazečů bylo přitom prováděno na Moravě podle metod a zkoušek doporučených Zemským ústředím pro volbu povolání v Brně. Byla zde patrná snaha o komplexní podchycení a řešení problematiky volby povolání. Psychogram (nález o psychice a osobnosti) vydávaný těmito poradnami byl poměrně bohatý. Byl navíc srovnáván s údaji učitelů. Teprve potom byla vydávána stručná doporučení: "Sdělujeme Vám, že pro povolání učitelky se hodíte"). Mnohé školy i řemeslnické obory nepřijaly uchazeče, kteří by předem neprošli vyšetřením a nebyli uznáni za psychicky způsobilé pro zvolené povolání. Na učňovské poradenství se specializoval v Čechách např. Jaroslav Koch (1910-1979) a na Moravě Vilém Chmelař (1892-1989), pozdější vedoucí katedry psychologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Kontrola míry účinnosti psychotechnických zkoušek byla prováděna v průběhu prvního roku zaměstnání probanda na jeho pracovišti. Závěry poradny se významně shodovaly s úspěšností či neúspěšností v práci. V roce 1934 se v Praze realizoval mezinárodní Psychotechnický sjezd za účasti osobností jako byl např. E. Claparede, M. Viteles, F. Baumgartnerová, Ch. Spearman. Sjezd se realizoval pod záštitou prezidenta T. G. Masaryka a trval týden. Zúčastnilo se ho asi 250 účastníků se 130 referáty. V roce 1934 vyšel také první svazek Psychotechnické ročenky a v roce 1936 vyšel druhý svazek. Oba byly redigovány J. Doležalem a F. Šerackým a poskytly také informace o tehdejším stavu poradenských služeb v Československu. Původní československé poradny pro volbu povolání byly organizačně nezávislé na školském systému, měly většinou pouze účel ekonomicko-informativní a poradenský. Během německé okupace pokračoval v Čechách výzkum inteligence primánů pod vedením Rudolfa Mudrocha (1904-1942) a na Moravě výzkum inteligence kvartánů, který řídil František Kahuda (1911-1987). Vědecký dohled nad tímto výzkumem měl František Hyhlík (1905-1981) z Ústavu lidské práce. Výzkum prokázal vysokou diagnostickou a prognostickou hodnotu psychologického šetření. Na Slovensku vznikla první ústřední poradna pro volbu povolání v roce 1928 v Bratislavě (v rámci Psychotechnického ústavu). Jejím prvním ředitelem od roku 1928 byl český psycholog Josef Stavěl (1901-1988), pozdější profesor psychologie filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Pracoval zde např. Juraj Čečetka (1907-1983) jako I. asistent psycholog, dále Anton Weiss-Nägel (Anton Jurovský) jako II. asistent psycholog, pozdější vědecký pracovník a profesor psychologie Univerzity Komenského v Bratislavě, autor řady monografií z aplikované psychologie. V roce 1938 vedení Psychotechnického ústavu v Bratislavě bylo převedeno na Antona Jurovského (1908-1985). Posledním ředitelem zde byl Miroslav Teofil Bažány (1923-1998), který se po druhé světové válce mj. zasloužil o realizaci koncepce psychologické výchovné péče na Slovensku. V roce 1957 založil první Psychologickou výchovnou kliniku a založil také Výskumný ústav detskej psychológie a patopsychológie. V roce 1942 bylo na Slovensku v činnosti kromě Ústředního psychotechnického ústavu v Bratislavě 26 okresních poraden pro volbu povolání (při "okresnej starostlivosti o mládež"). Po roce 1945 byly na Slovensku v každém okrese zřízeny "Psychotechnické referáty pri okresnych úradoch práce". Metodické usměrňování jejich činnosti zajišťoval Československý ústav práce-oblastní ústav pro Slovensko v Bratislavě s pobočkou v Košicích, který vznikl přebudováním psychotechnického ústavu. Základní funkce poraden pro volbu povolání byla profesionálně-informační, poradenská, zprostředkovatelská a rozmisťovací. Podle údajů V. Chmelaře měly československé poradny až 94% jistotu v předvídání toho, jak se uchazeč o určité povolání osvědčí v praxi. O cílech poraden svědčí např. rezoluce přijatá na zemském pracovním sjezdu psychologů-poradců pro volbu povolání dne 29. 9. 1937 v Olomouci, v níž se uvádí: Diagnostických zkoušek se používalo několik desítek. Porada se podávala důvěrně a ústně buď uchazečům nebo jejich rodičům. Jenom závodům, s kterými bylo smluvní ujednání, se doporučení dávalo písemně. V jednotlivých zemích Československa se užívalo v podstatě stejných principů vyšetřování v poradnách pro volbu povolání, rozdíly byly jen v menším nebo větším zdůrazňování jednotlivých metod. Na rozvoj i profesně poradenských služeb měli nesporně výrazný podíl pracovníci Ústředního psychotechnického ústavu a potom Československého ústavu práce. Pracoval zde např. pražský vysokoškolský profesor psychologie Jan Doležal (byl ředitelem až do zrušení ústavu 30. 6. 1951), dále J. Čepelák, L. Stejskal aj. Odborných pracovníků měl ústav přes sto. Po roce 1948 se podle nového školského zákona zabývaly poradenstvím pro volbu povolání pouze školy. Vývoj poraden pro volbu povolání byl u nás přerušen prakticky od druhé světové války až do roku 1957, kdy začaly jako zařízení národních výborů vznikat dětské psychologické poradny, psychologické výchovné poradny a kliniky (Bratislava 1957, Brno 1958, Košice 1959). První česká poválečná dětská psychologická poradna byla zřízena v r. 1958 v Brně. Sjednocení problémů volby povolání i problémů výchovných a výukových je v souladu s úzkou problémovou souvislostí všech pedagogicko-psychologických aspektů výchovy dětí a mládeže. Poradenské instituce by přitom měly úzce spolupracovat s institucemi klinicko-psychologické péče a institucemi zdravotnickými a institucemi práce a sociální péče. Odborná porada (konzultace) přitom musí splňovat několik nezbytných předpokladů, má-li být efektivní a mít praktický význam: především předpokládá někoho, kdo o takovou radu skutečně stojí, dále předpokládá, že je schopen radu správně pochopit a má snahu i dovednost jí realizovat a konečně předpokládá, že radu dokáže důsledně realizovat. Problematika závad a poruch profesní a studijní orientace a adaptace se často objevuje u dětí, nezralých, s dětinskými (infantilními či parvuloidními) rysy osobnosti a mentálně retardovaných. Schopnost a dovednost vřadit se adekvátně do sociálních poměrů a skutečností v pracovním procesu hraje velkou roli v profesní adjustaci i pro osoby mentálně retardované. Za maladaptivní profesní a studijní orientaci, která patří většinou mezi vývojové závady či poruchy a souvisí často s tzv. nezralostí pro volbu povolání a studia považujeme: když žák (student) projevuje vysokou nerozhodnost v tom, jaké povolání nebo školu si má vybrat, neadekvátnost a nereálnost volby povolání (studia), a to buď z hlediska osobních schopností, nebo motivace, nereálnost představ o vybraném studiu nebo profesi, nízká úroveň identifikace se zvoleným oborem profese či studia, neangažovanost při volbě povolání (studia), pasivitu nebo lhostejnost k vlastní budoucnosti, když žák či žákyně nemá k oboru patřičně kladný vztah, chce přestoupit na jiný obor nebo z oboru odejít. České školství poskytuje maladaptovaným dětem podpůrná opatření, která navrhují a metodicky provádějí a naplňují školská poradenská zařízení. Možnosti středního vzdělávání žáků s mentálním postižením Žáci s mentálním postižením po dosažení základního vzdělávání (v některých případech základů vzdělání) pokračují ve středoškolském studiu nejčastěji na středních školách, které jsou uzpůsobeny jejich možnostem. Jedná se především o: obory vzdělání kategorie E (bývalá dvouletá a tříletá) odborná učiliště určené pro běžné žáky i žáky s lehkým mentálním postižením. Studium umožní žákům získat způsobilosti (kompetence) vycházející z požadavků trhu práce popsaných v profesních profilech a kvalifikačních standardech podle konkrétních oborů. Ve svých rámcových vzdělávacích programech (RVP) navazují tyto obory na obsah základního vzdělávání stanovený v Příloze 2 RVP ZV upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením. Poskytuje střední vzdělání s výučním listem. obory vzdělání kategorie C - praktická škola dvouletá určená pro žáky se středně těžkým nebo lehkým mentálním postižením (v kombinaci s postižením jiným). Umožní žákům získání základních pracovních návyků a dovedností a připraví je na vykonání jednoduchých pracovních činností, studium praktické školy dvouleté je ve svých nárocích více přizpůsobeno možnostem a schopnostem žáků s deficitem v kognitivních procesech a navazuje svými očekávanými výstupy na očekávané výstupy Přílohy 2 RVP ZV - praktická škola jednoletá pro žáky s těžkým mentálním postižením, postižením více vadami nebo autismem, připraví žáky na praktický život a umožní jim osvojení jednoduchých manuálních činností, studium praktické školy jednoleté je individualizované podle potřeb jednotlivých žáků a navazuje svými očekávanými výstupy na očekávané výstupy RVP ZŠS. Poradenské pracovníky především zajímá, jak jsou děti spokojeny se zvoleným oborem studia či práce a jak jsou spokojeni ve školní třídě nebo v pracovní skupině. V případě nespokojenosti s povoláním, resp. oborem studia je třeba zjistit příčiny nespokojenosti a pokusit se je odstranit. Vysokoškolská výuka učitelů by měla budoucí pedagogy vhodně aplikačně a prioritně připravovat na budování přirozené autority a zdokonalování takových svých odborných, pedagogických, didaktických a komunikačních i motivačních kvalit, které budou podporovat zodpovědný komplexní osobnostní i studijní a profesní (kariérní) rozvoj žáků. Již během vysokoškolské výuky učitelů by budoucí učitelé měli získat poznatky o poznávání psychiky a osobnosti, zejména o diagnostice profesních a životních zájmů, schopností a dovedností i studijní a kariérní motivovanosti žáků a žákyň. Učitelé by měli ve spolupráci s rodiči a zdravotníky žáků přispívat k rozvíjení zralosti, připravenosti a zdravotní a psychické způsobilosti pro správnou volbu a úspěšnou realizaci zvoleného studia a povolání. Zvlášť důležitý význam zde má také osvojování obecnějších klíčových kompetencí žáků a studentů, které jsou důležité jako průprava pro speciální oborové kompetence. Rámcový a vzdělávací program pro základní vzdělávání popisuje rozvoj šesti klíčových kompetencí žáků: k učení, k řešení problémů, komunikativní, sociální a personální, občanské a pracovní, které představují souhrn vědomostí, schopností, dovedností, postojů a hodnot důležitých pro komplexní osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti. Psychologické diagnostické metody Mimo pozorování, rozhovoru, anamnézy, analýzy osobních výtvorů a orientačních dotazníků o osob, které s danou osobou komunikují, se používají v oblasti profesní a studijní orientace též speciální psychologické testy osobnosti, které aplikují a vyhodnocují kvalifikovaní odborní psychologové. Kariérní poradenství pomáhá vybrat a zvolit si takové povolání, které je nejenom bude živit, ale které jim bude také přinášet osobní uspokojení, protože v něm budou úspěšní. Literatura KOHOUTEK, R. Základy užité psychologie. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2002. 544 s. SVOBODA, M.(ed.), KREJČÍŘOVÁ, D., VÁGNEROVÁ, M. Psychodiagnostika dětí a dospívajících. Praha: Portál, 2015. 791 stran. ISBN 978-80-262-0899-0. | | » profesní a studijní orientacei |
| profesní bariéra | >> | překážka bránící získat určité zaměstnání (např. nedostatečné vzdělání a speciální kvalifikace, zdravotní postižení, absence osvědčení a licencí, jazyková nedostačivost) | | » profesní bariéra |
| profesní bonita | >> | úroveň kvality, kompetentnosti a výkonnosti lidských zdrojů dané organizace, firmy, společnosti, míra schopnosti a dovednosti pracovníků dosahovat adekvátních standardů | | » profesní bonita |
| profesní deformace učitelů | >> | zvýšená tendence některých učitelů a učitelek více či méně autoritativně a detailně poučovat, vysvětlovat a radit nejen ve škole, ale i mimo školu, ve společnosti a v soukromí, též učitelský syndrom | | » profesní deformace učitelů |
Stránky: <<předešlá-- --následující>>
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59
